Raná, Oblík, Milá, Bořeň – vrcholy mezi Louny a Bílinou

Výprava na osamělé vrcholy na Lounsku a dál na sever na skalnatý vrch Bořeň. Trasa je plná nádherných rozhledů.

V sobotu jsme si přivstali a už krátce po sedmé jsme s Jirkou dokupovali pár zásob v Lenešicích u Loun. Polními a lesními cestami jsme šli přes Lenešický Chlum pod tříhrbou plyšovou Ranou. Raná není úplně malá a jako rozcvička posloužila skvěle. Rozhled byl nádherný. Přešli jsme celý hřeben, do obce Raná jsme se skutáleli s prudkého kopce a přes zpustlý sad jsme došli na úpatí dalšího kopce - Oblíku. Jeho jižní svah byl pokryt nádherně rozkvetlými hlaváčky a rozhled z vrcholu byl zase krásný. Při sestupu severním svahem zase všude kvetly podléšky a sasanky. Daleko za rozlehlými poli se tyčila dnešní poslední hora - Milá. I tento impozantní skalistý kopec má jižní svah ozdobený hlaváčky.

Sestoupili jsme do Bělušic, kde jsme vzali zavděk kafem a pivem, jedinými to potravinami v místní krčmě. To nás rozložilo a dál jsme šli velmi líně. Kozly jsou dobře zpustlá víska s nádherným krchůvkem, odkud jsme mírně vystoupali nakrásně plyšový vrch Číčov. Z této strany byl malinký, ale když jsme slezli druhou stranou dolů, tak byl docela vysoký. Ze Žichova měla vést neznačená cesta přes les do Mirošovic, ale bez dobré práce s mapou a gpskou by to bylo dost problematické.

Mirošovice svojí velikostí slibovaly večerní krčmu, ale zůstalo jen u slibu, což nám potvrdil i pán, jenž tvrdil, že tu jsou samí abstinenti. Povečeřeli jsme na lavičce a šli zkusit štěstí někam dál. Do Liběšic, které jsou dole na Labi, jsme přišli skoro za tmy a uhnízdili se v krčmě, aniž bychom tušili, kde budeme dnes spát. Mělo totiž pršet.

Spaní jsme se rozhodli hledat cestou zpět do Mirošovic, která vedla přes Pastviny a byla nádherně osvětlená měsícem. Vlevo se zřetelně zvedala silueta Bořně. Tenhle úsek jsme si vyloženě užívali. Nakonec nám nezbylo, než se vydrápat krleš křovisky na hůru nad Mirošovicemi, doufajíce, že tam něco bude. Bylo: kaplička, jež však neposkytuje žádné přístřeší. Tak jsme si jen tak lehli vedle, ani jsme se nepřikryli a kolem jedenácté jsme usnuli. V noci jsem na stromě nad sebou viděl dva výry. Dělal jsem, že tam nejsem, aby mě nesežrali nebo nepodělali.

Celou noc jsme spinkali v suchu, teprve v půl sedmé mě vzbudily první kapky. Rychle jsme se sbalili a vyrazili na Bořeň. Skalnatým úbočím jsme vystoupali navrchol, který byl sice skvělý, ale rozhled v deštivém počasí nestál za nic. Pod Bořní jsme si dali párek a pivo a pokračovali do Bíliny. Protože stále bylo ráno, vzali jsme to ještě přes kopec do Želenic, kde nám kolem poledne jel vlak. To už zase svítilo slunce.

Sobota: 35 km

Neděle: 11 km