TELČ - renesanční perla

Když se vysloví Telč, okamžitě se mi vybaví pohádkové náměstí… měšťanské domy se zachovalou fasádou, nádhernými štíty a dlouhými podloubími,  také třeba Prázdniny v Telči - jeden z nejstarších hudebních festivalů v Česku (především folkové a country muziky), každoročně konaný na přelomu července a srpna na nádvoří renesančního telčského zámku, jež je dominantou a nejvýznamnější památkou města. V čas festivalu  se  na historickém náměstí hrají divadelní představení.

Nejvíce mám však město spojené   se slavnou  větou   „Zavaž mi střevíček“.  Pyšná princezna ji vyslovila  právě  v Telči  v roce 1952.  Přes  šedesát let  stará  pohádka stále   patří k jedné z nejoblíbenějších.

Dle  pověsti je město  zmiňováno již v 11. století., písemné svědectví o Telči je  až  ve 14. století. Historie Telče  je  obšírná. Důležité je  však zmínit, že významný rozvoj Telče nastal za  působení pánů z Hradce. Byl  vystaven hrad, kostel, gotické domy a  tržiště. Středověké   město  bylo opevněno hradbami a  rybníky.

  Koncem 14. stol. zničil  část města  požár a  v roce 1423 byla  Telč  dobyta Husity.   Historické náměstí nese  název majetného velmože (a historicky nejvýznamnější  osobnosti města),  Zachariáše  z Hradce, díky němuž nastal v polovině 16.  stol. v Telči  a jejím okolí  obrovský hospodářský  rozkvět (byly založeny rybníky, cechy, špitál atd). Gotický hrad  byl za pomoci italských  architektů  přestavěn v honosné  renesanční sídlo, stejně tak byly  přetvořeny  příbytky na náměstí v překrásné domy s podloubím a  štíty. Pod těmito   domy se doposud nachází sklepy (pozůstatky původních  gotických domů) a pod náměstím  mnoho spojovacích   chodeb. Podzemí   má nesmírnou historickou hodnotu.

Ale ještě  chvíli  zpět  do minulosti.

Po pánech z Hradce nastoupily další rody (Slavatové,  Lichtenštejn-Kastelkornové,  Podstatští-Lichtenštejnové). Za  léta jejich působení se město dále dotvářelo. Vliv na rozvoj města měl i řád  jezuitů.  Asi  od 19. stol.  začala  mimo  historický střed nová výstavba Telče.

Od  roku 2011 se v  Telči nepravidelně  setkáváme s milou kamarádkou z mládí.

2015
Naplánovat si výlet a spoléhat se na předpověď počasí z internetu je někdy kříž. Městečko přivítalo po mnoha objížďkách pláčem a málem rozplakalo též…

SZ a JV jádra  lemují hradby.  Do  historického  středu  bylo (mimo jiné cesty)  možné vstoupit horní (velkou) branou a dolní (malou) branou. Já to vzala  z ulice  Na  Parkaně  přes  potok.

Výborná káva (Café Baltazar) v podloubí jednoho z překrásných historických domů náměstí Zachariáše z Hradce, s výhledem na městské domy, kostel, morový sloup, kašny a další  skvosty,  ve společnosti příjemného člověka (kamarádky z mládí ) všechen nelad zahnala. Po hodince klábosení déšť ustal a my se  mohly  rozběhnout  pokochat krásami Telče. 

Nejdříve jsme se zašly podívat do starožitností na rohu náměstí a pak  velmi stísněnými prostory věže farního  Kostela  Sv. Jakuba Většího vyfuněly 152 schodů na vyhlídku (výška věže 53 m). Ve 14. stol. byla  doložena  existence školy a fary, vznik  samotného kostela byl však odhadem datován na konec  13. stol.  Cestou vzhůru  jsme míjely dva mohutné  zvony - Jakuba (výška 112 cm, váha 1 650 kg, rok vzniku 1603) a Marii (výška 88 cm, váha  950 kg, rok vzniku 1550). Z ochozu věže (z výšky 33 m) se nám naskytly   skvělé výhledy nejen na historické jádro města (zámek, přilehlé rybníky, zámecký park se skleníkem), ale také do širokého okolí. Interiér kostela jsme nenavštívily, ale prošly jsme se (ke kostelu přiléhající)  křížovou  chodbou.

Pokračovaly jsme do komplexu renesančního  zámku – původně  gotického  hradu (který  byl přetvořen rukou již výše  zmíněného Zachariáše   z Hradce  v 2. polovině 16. stol.). Interiéry  tohoto z nejlépe dochovaných  archit.  komplexů  jsme neshlédly, ale prošly jsme se jeho  nádvořími a hospodářským dvorem. Dlouhý čas jsem strávily  v  zámecké zahradě z konce 16. stol., ze dvou stran lemované arkádami. Shlédly  jsme  odtud budovy zámku, věže,  kašnu, Kapli všech svatých (sloužící jako místo odpočinku Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna)  a  původní hrad  s venkovním  reliéfem, zobrazujícím Neptuna se čtyřspřežím. Obdivovaly jsme obrovskou bílou pivoňku, zdobící tento park a také upravené jehličnany. Kochaly jsme se  vůní vykvetlých keřů.

Součástí zámeckého areálu je galerie a regionální muzeum. My  však  raději zavítaly   do zámeckého parku, nacházejícího se  v sousedství zámeckého komplexu. Z tohoto  odpočinkového místa  se nám naskytly  pěkné výhledy  na část  města, obklopeného  vodní hladinou.  Součástí parku,  osázeného vzácnými dřevinami a staletými stromy, byl  empírový skleník.

Vrátily jsme se  pak  kolem  kostela sv. Jakuba a zámku zpět    na náměstí.  Žilo folklorem a   řemeslnými trhy.  Během celé sezony se  zde  konají  různé  výstavy, jarmarky a  další akce.

Prošly jsme kolem  Kostela  Jména  Ježíš  ze 17. století, jež tvořil součást jezuitského areálu, dále  jsme míjely budovu fary,  Radnici, Hasičský dům a   další malebné domy s bohatou historií. V průvodci jsou vypíchnuty ty  NEJ… (např. skvost č.p. 15, na který mne upozornila  i kamarádka, dále domy č.p. 32, 39, 43, 44, 45, 47, 59, 61, 62, 71  atd.). V mých očích byly pastvou pro duši domy všechny. Nelze také opomenout  Telčský dům, jež  je součástí městské památkové rezervace  a vystavuje stálou expozici historie a pověstí  Telče a  okolí.

Vpravo v popředí   náměstí se nacházela nejstarší dochovaná stavební památka města -  věž kostela sv. Ducha z 15. stol.  (kdysi  strážní věž  ze 13. stol.).

Východní část náměstí  zdobily dvě  kašny. Obě, původně dřevěné, získaly později   podobu kamennou. Uprostřed dolní kašny stála socha  sv. Markéty a  horní se  pyšnila  sochou Silena s Dionýsem v náručí. Zachariáš  z Hradce tenkrát  postavil vodovod a do kašen  přiváděl užitkovou vodu z rybníků.

Pozorovala jsem se  zájmem malého kloučka v kroji, jak marně zápasí s pumpou, postavenou poblíž kašen. Pumpa  z pol. 19. stol.  bývala    zdrojem pitné vody a místem pro setkávání lidí.

Náměstí dominoval  krásný morový sloup. Mariánský sloup  z poč. 18. stol.  byl dílem D. Liparta. Tentýž pán přetesal  (poupravil) sochu sv. Markéty na  dolní kašně.

Naší poslední zastávkou (cestou směrem k autobusovému nádraží) byl hřbitov ze 17. stol. Místu odpočinku dominoval  kostelík  sv. Anny ze 17. stol. Návštěva sluncem osvícených  hrobů  byla příjemnou podvečerní  tečkou za  pěkně stráveným  dnem.

Nedílnou  součástí „Moravských Benátek“, jak je téměř šestitisícové městečko, nacházející se na pomezí  Moravy a  Čech,  někdy nazýváno, jsou rybníky. Náměstí je obklopeno 3 velkými rybníky (Štěpnickým, Staroměstským a  Ulickým).  Mezi  těmito vodními plochami  zůstalo  nedotčeno výše popisované  historické jádro města.  V  roce 1992  byl historický střed, patřící svou architekturou  k českým i světovým skvostům, právem vyhlášen za kulturní památku UNESCO.

Při některé další návštěvě bych v Telči ráda navštívila zdejší synagogu a židovský hřbitov.

 

Pozdrav a poděkování za milou společnost Jitce.
Fotogalerie  průběžně "dokrmována".

Obrázkov

 

http://www.zamek-telc.eu/vstupne/

 

 Čerpáno z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zachari%C3%A1%C5%A1_z_Hradce

http://www.farnost-telc.cz/content/historie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturn%C3%ADch_pam%C3%A1tek_v_Tel%C4%8Di