Zájezd do konc. tábora Osvětim

Můj 1. Výlet, který jsem absolvovala úplně sama. (bylo mi 18 let)

Hodně čtu a dost se zajímám o holocaust a celkově 2. sv. válku. Už nějakou dobu jsem se chtěla podívat do nejznámějšího koncentračního tábora v Osvětimi, tak jsem si tento „zážitek“ nadělila k Vánocům přes Slevomat, který mi vygeneroval voucher, který jsem přes internetovou cestovní kancelář ještě ten den uplatnila a domluvila se s nimi na datu a místě odjezdu i příjezdu.

 

7.4.2023
Vstávala jsem ve 3:30 abych přejela noční pražskou dopravou z Novodvorské na Smíchovské nádraží, kde jsem přestoupila a jela už denním spojem do Dejvic. Sraz byl v 5:50 před hotelem Vienna House Diplomat a v 6:00 jsme vyjížděli.

1. zastávka byla v Jihlavě v 8:00, kde přistupovali další lidé, a to samé i na 2. zastávce v 9:00 v Brně a 3. v 10:00 v Olomouci. Nějak kolem půl 12 jsme přejeli polské hranice a celé 7hodinové cestě jsme dorazili do Osvětimi.

Naše delegátka, která měla vše na starosti byla taková zmatenější… beze slova někam odešla na půl hodiny. Také nastaly další problémy, a to ohledně vstupenek, protože jich nebylo dost koupených a pro 3 lidi nezbyly, takže opět další čekání, během kterého se ztratili 4 lidi, ale nakonec jsme se všichni úspěšně našli.

Ve 14:00 se konečně zahájila exkurze, která začala v Auschwitzu 1, který je spíše muzeum z důvodu jeho zachovalosti. Tam jsme si naskenovali vstupenku a prošli turnikety. Kontroly tu jsou velmi přísné… s sebou můžete mít pouze batoh o velikosti A4, který musíte položit do takové tmavě modré plastové přepravky i se všemi šperky, pásky a kovovými věcmi co u sebe máte včetně telefonů a ta projela rentgenem a pak jste prošli i vy rámy. Následně nás ještě přejeli ručním detektorem. Následně se prošlo delší úzkou chodbou, až na konec, kde se obdržela sluchátka s mini vysílačkou. Pak se naše skupina musela rozdělit na půl.

Byl nám přidělen polský průvodce (uměl opravdu nádherně česky, že ani nebylo poznat, že to není jeho rodný jazyk), který měl u sebe mikrofon, co byl na určitou frekvenci připojen pouze k vysílačkám, co jsme obdrželi. Bylo to z důvodu zachování ticha v objektech a abychom nerušili ostatní návštěvníky.

 

Exkurze byla vedena přes několik domů a místností, kde jsme mohli hned zezačátku vidět ve zlaté urně popel posledních obětí a plno černobílých vyobrazení.

V jiných budovách byly místnosti plné vlasů (2 tuny), protézy, zavazadla, brýle, plecháčky nebo třeba malou podobu plynové komory, jak celý proces probíhal. Také tam byly ve vitríně granulky Cyklonu B neboli kyanovodíku, kterým se vraždilo.

Také jsme v Auschwitzu 1 viděli hladomornu, zeď, u které se popravovalo pistolemi, kde spávaly SSáci. Největší mráz po zádech však nabíhal, když jsme procházeli plynovou komorou, kde byly po zdech viditelné rýhy od nehtů, jak se oběti sápaly nahoru pro vzduch. Hned za dveřmi se rovnou vstupovalo do krematoria, a to už mi bylo kompletně zle…

Venku jsme se trochu „uklidnili“, vrátili jsme zapůjčené vysílačky a sluchátka a nasedli zpět do autobusu, který nás zavezl o 3 km vzdálenějšího Auschwitzu 2 neboli známější Březinky.

Auschwitz 1 je spíše muzeum, protože Březinka (Auauschwitz 2) je 10x větší a od hlavní brány až do zadu k rampě je to dlouhé přes 900 metrů. Na kolejích byl naukázku jeden z pozůstalých dobytčích vagónů Vše je původně zachovalé včetně těch vypálených lágrů, po kterých zůstal kolikrát jen komín.

Do jednoho ze zachovalých jsme se i byli podívat konkrétně do ženského. Vstoupilo se malou chodbičkou, kde byly dveře, pro „hlídače“ nebo jak to nazvat a dalšími dveřmi se prošlo do prostoru, kde si nikdo z nás nedokázal představit žít. Jedny maximálně dvoje malá kamínka na tak obrovskou místnost, kde stejně všude táhl průvan a podél byly stěn palandy, které byly spíše jen prkna (viz obrázková příloha).

…Počasí dodávalo také svoji atmosféru

Konec celé prohlídky byl v 17:40 a zpátky se jelo se stejnými zastávkami… takže Olomouc v půl 9, Brno v půl 10 a Jihlava v půl 11. Do prahy jsme se vrátili pár minut po půlnoci a mě čekala znovu cesta noční pražskou dopravou zpět na Novodvorskou.

Přidávám pár fotek a je to opravdu silný zážitek, ale bohužel je to historie, kterou by si měl uvědomit každý.