Bruntál – zámecký park (a vše, co v něm můžeme vidět)

Bruntálský zámek je jistě památkou hodnotnou a zajímavou, ale spoustu pozoruhodných „atrakcí“ nabízí i těm, kterým se nechce na prohlídku interiérových prostor. Například je zde umožněn volný vstup do zámeckého parku, ve kterém se kromě zeleně nachází také množství menších staveb a dalších drobných památek. Na prvním místě je potřeba zmínit zbytky původního opevnění nebo rozsáhlý soubor soch představující zejména antická božstva i něco málo zvěře.

Bruntálský zámecký park se sice rozprostírá „jen“ na ploše o něco málo přesahující 2,5 ha, ale i tak rozhodně stojí za návštěvu, která se může docela protáhnout. Park vznikl v 16. stol., kdy zde vládl Řád německých rytířů, za působení velmistra Evžena Habsbursko-Lotrinského se zde poprvé objevil soubor soch a v 17. století byl park přeměněn na barokní zahradu. Kromě hradební stěny zde najdeme např. terasu s balustrádou, přízemní – nedávno obnovenou - Salu terrenu nebo kamenné bašty (jedna je se schodištěm a zpřístupněná, ale jde o repliku z roku 1913). Nechybí zde ani podzemní kryt CO. Současné sochy pocházejí z poslední čtvrtiny 18. a z počátku 19. století.

Barokní francouzská zahrada se do jisté míry dochovala u průčelí zámku, zbývající plocha je pak koncipována jako přírodně-krajinářský anglický park. Základ jeho současné podoby vznikl v roce 1894 podle návrhu Georga J. Hauberissera. Největší rekonstrukce posledních let zde proběhla v roce 2021. Tehdy se také v parku objevily čtyři nové sochy pocházející z letního sochařského sympozia, nová zeleň a romantické jezírko.

Dvoudílný závěr bude věnován pelmelu informací o dějinách zámeckého parku a bližšímu seznámení se sochami antických bohů a starověkých i alegorických postav.

První písemná zmínka o renesanční zámecké zahradě pochází z roku 1618 a již obsahuje také informaci o zámeckém pivovaru. Během Třicetileté války zámek i park zdevastovali Švédové. Po válce byla zahájena obnova parku. V letech 1658 až 1670 zde pak vzniká – víceméně stále renesanční – pravidelná zahrada. Ta je v letech 1766 až 1771 přeměněna v květinový parter se Salou terrenou nebo habrovou alejí a získává dnešní dispozici. V letech 1838 až 1840 vznikne točité schodiště spojující zámecký Velký sál s květinovou zahradou.

V roce 1894 začíná budování současného parku, při kterém je odstraněno množství staveb, včetně pivovaru (sic!) a jízdárny. Na základech a suterénních klenbách pivovaru vzniká roku 1912 terasa s balustrádou, z jeho sklepů pak Sala terrena. Koncept dvou částí parku ale zůstal zachován a jeho podoba je v podstatě neměnná od II. světové války. Jen po převratu v roce 1948 nechali komunisté zámecký park „zarůst pýrem a lebedou“. V 60. letech však zahájili jeho rekonstrukci.

V té době měl park ještě rozlohu asi 4,3 ha, ale část ho byla zrušena při rozšiřování komunikace (Dukelská ul.). Další úpravy zde probíhaly po roce 1971. Obnova parku pak byla znovu zahájena na počátku 21. století, ale až při rozsáhlé revitalizaci z let 2020 až 2021 byly barokní sochy z přelomu 18. a 19. století rozmístěny na své současné místo.

Plastiky jsou zhotoveny z jemnozrnného pískovce (jen lev a kozoroh z litého kamene). Jejich podstavce jsou vysoké cca 150 cm, samotné postavy cca 170 cm. A koho že zde tedy najdeme? V blízkosti terasy je to lev, kozoroh a dvojice dalších lvů (jeden drží v tlapách erb velmistra Ludvíka Antona) pocházejících původně ze zámku v Jindřichově. V prstenci soch před zámkem stojí plastiky Nerea (muž, s turbanem na hlavě a pláštěm lemovaným kožešinou, který drží velký roh v levé ruce), Fide – Víry (žena s ležícím psem u nohou), Neptuna (muž s věncem na hlavě, u nohou trs rákosí), Fortuny (žena s rohem hojnosti), Vulkána (muž opírající se o kovadlinu), Hygie (žena s hadem v náručí), nymfy Nereovny (žena s delfínem u nohou), Venuše (žena s holubicí) a Flory (žena s nádobou s květy).