Háječek (u Zborova)

V otázce pojmenování kopce můžeme sice hloubat nad tím, není-li pojmenování inspirováno partyzánem Háječkem, který v lesích Zábřežské vysočiny působil, ale shoda jmen bude spíš jen náhodná, protože ze starších mapových děl si můžeme ověřit, že stejně se jmenoval ještě dávno před 2. světovou válkou (Hajeczek Berg).

Udávaná výška 603 m ho činí přeci jen výraznějším vrcholem oproti okolním kopcům, jejichž kóty se spíše pohybují kolem čísla 500. Výraznější vzhled je hlavně patrný od údolních poloh severní části Mohelnické brázdy, což je široké údolí stále ještě horního toku Moravy.

Háječek je nejvyšším místem katastru Zborova od jehož centra je vlastně vzdušnou čarou vzdálený necelý kilometr. Však také na jeho severním svahu je položen menší lyžařský areál s dvojicí vleků délky téměř 500 m. Ačkoliv Zábřežská vysočina není tradiční lyžařská oblast, zdejší areálek si za dobu trvání vytvořil i poměrně vděčnou klientelu (která ovšem musela v končící zimě na své radovánky zapomenout).

Protože ale na kopcích kolem se vždy prováděla nějaká zemědělská činnost, je velká část kopce prostá většího lesa, takže i díky sjezdovce je možné z Háječka prohlédnout značný prostor, ačkoliv z jednoho místa se nenajde klasický kruhový výhled. Ale okolí vrcholu není zas tak rozsáhlé, abychom si k jednotlivým vyhlídkám nezašli. Logicky nejkratší přístup k vrcholu je od samotného Zborova (kam se dá dojet vlastními vozidly i veřejnou dopravou). Další výstupová trasa je z jihu od Svébohova, od kterého vede k úpatí kopce zpevněná polní cesta s občasnými pozůstatky asfaltu. Po této cestě vede nakonec i část Svébohovské NS a již letos je částečně v této trase nové turistické pěší značení žluté barvy, které spojuje značení u Zábřeha s Horními Studénkami (od rozcestí Nad Václavovem k Rozsoše).

Geologicky patří Háječek do oblasti Českého masivu, krystalinika a prevariského paleozoika. Horniny pod povrchem jsou tvořeny metamorfity (amfibolit, gabroamfibolit, gabroamfibolit, ze severu ale i magmatit hlubinný = granodiorit + křemenný diorit, tonalit).

K viditelným cílům, které přitáhnou oko návštěvníka určitě nejdřív přitáhne poměrně blízké vrcholy Bukovohorské hornatiny zhruba na severozápadě (Buková hora a Suchý vrch), severněji položené vrcholy Písařovské vrchoviny a Jeřábské hornatiny (Čečel, Jeřáb, Kamenec, Bouda).

Od remízku na jižní straně vrcholu objeví pozorovatel v severovýchodníma ž východním oblouku pásmo hrubého Jeseníku se většinou podstatných dominant, které jsou ale poněkud vzdálenější, takže před nimi se zvedají nižší kopce které řadíme celkově do oblasti Hanušovické vrchoviny (s Hraběšickou hornatinou), postupně k jihu jsou to už nižší vrcholy Úsovské pahorkatiny, nebo chcete-li Bradelské vysočiny. Již poměrně široká Mohelnická brázda tvoří rovinu severní části Hané, která tady ještě tou prvou Hanou není. Nakonec téměř celý obzor lemují zarovnané vrcholy Zábřežské vysočiny, které se rozdělují na podcelky Mírovské vysočiny (střední část) a jižní Bouzovské vysočiny. Samotný Háječek patří do té severní oblasti, které se říká Drozdovská vysočina.

V konkurenci okolních vyšších hor (Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky) se sice na nějaké vyjímky zdá být Zábřežská vysočina nezajímavá, ale možná i na škodu samotných turistů. Již dnes je oblast celé Vysočiny poměrně slušně vybavená sítí turistických tras, po silničkách, ale i lesních cestách se dá provozovat celkem slušná cyklistika bez nadměrné motoristické zátěže. Samozřejmě menší je hustota ubytovacích a stravovacích zařízení, ale i ty se s určitou trpělivostí dají najít.

Samotný Háječek se zřejmě v blízké době dočká i lákadla v podobě rozhledny, která je tu vyprojektovaná. Podle nepatrných zemních úpravách se zřejmě s nějakými zemními pracemi už začalo. Ideový návrh věže je dílem Zdenka Fránka (autor Stezky v oblacích). Rozhledna má být vysoká cca 28 m a z ní by měl být rozhled dokonalý.