Kopřivenská vrchovina – Smrk, 742 m

Zeměpisci a geomorfologové nám civilům a laikům připravili pár zapeklitých oříšků a když se k tomu přidají i značkaři, už je v tom pěkný zmatek. Různá pohoří se totiž nečlení jen tak do celků, ale ještě k tomu přibudou i podcelky, okrsky a podokrsky. Pak už je z toho pěkný maglajz a zdá se že skoro každá vesnice, nebo kopec má samostatné pohoří.

Celkem beze zbytku to platí i u Hanušovické vrchoviny. No ono to je pohoří poměrně rozsáhlé a různými říčními údolími rozdělené do těch umíněných podcelků.

Město Šumperk leží v podcelku, který je označen jako Šumperská kotlina a je celkem hezky obklopen pásy hor a kopců. Díky tomu nemáme zas tak daleko do lesa a k výletu, třebas jen tak půldennímu, kdy i tak vylezeme na nějaký slušný kopec.

Celkem oblíbený je samozřejmě les, který se táhne zhruba severozápadně od města od Tulinky na kopce Kokeš, Ostředek a už skoro k horám, které jsou nazývány Městské skály, Ořešník a Smrk.

Právě posledně jmenovaný vrch je nejvyšším bodem pomyslného hřebene, který se táhne ještě kousek směrem k Lužné a Kopřivné. A právě podle Kopřivné se tato část Braneské vrchoviny (podcelku Hanušovické vrchoviny) nazývá. Jde tak o okrsek Kopřivenské vrchoviny a aby to bylo pěkně přehledné, tady jde o podokrsek Žárovecké vrchoviny. Nejvyšším vrcholem této části vrchoviny tedy není Smrk, ale Žárovec, který najdeme o něco severněji nad Žárovou (u Velkých Losin).

Vlastně jedinou zajímavostí celého Smrku je vysílač na vrcholu, který je jinak celý zarostlý lesem. Takže z vrcholu se žádný rozhled nenabízí. Škoda, že na vysílači není nějaký přístupný vyhlídka, ta by totiž vůbec nemusela být špatná.

Malou představu si o tom naštěstí můžeme udělat při výstupu na Smrk od západních nebo severních přístupů. V tomto případě od Lužné nebo Kopřivné. Od té Lužné je to asi zajímavější. Ke Smrku totiž směřuje modrá TZ, která je vedená mezi poli, a loukami, dnes v podatě jen loukam, tedy i pastvinami. Asi po půl kilometru výstupu se dostaneme do holého sedélka mezi Smrkem a neoznačeným vrcholem s kótou 683 m.

Už ze sedélka je celkem pěkný výhled na bližší i vzdálenější okolí. Z těch bližších to jsou hory v Jeřábské hornatině (tedy opět podcelku Hanušovické vrchoviny), tady dominuje hlavně rozložitá Bouda (956 m). Do dálky v jižních směrech se bez větších dominant táhnou vrchy Zábřežské vysočiny, ovšem pokud povylezeme na zmíněný vrchol 683 m (pokud se tam nepasou krávy). Odkryje se nám výhled i na pohoří v severozápadních a severních výhledech. Ten východní z velké části zakrývá samotný Smrk.

Výškově tu dominuje na západě pohoří Králický Sněžník (ten samotný je přeci jen schovaný za bližšími vrcholy pásma Sušiny. Dál k severu se táhnou Rychlebské hory, které ovšem nemají nějaký výrazná vrchol. K potěšení milovníka hor se zvedají hory Hrubého Jeseníku, nejdřív Keprnické hornatiny, odděleně remízkem jsou ale k vidění i vrcholy Pradědské hornatiny se skupinou kolem Dlouhých Strání (Mravenečník, Vřesník), k vidění jsou i vrcholy hlavní hřebenovky. Vysoká hole, Kamzičník, Velký Máj, Jelení hřbet, Břidličná. Jen samotný Praděd je schovaný takže musí stačit Petrovy kameny.

Pohled zabloudí i níže k jihovýchodu do Šumperské kotliny, která je lemována kopci Úsovské pahorkatiny. Samozřejmě nemůžu opomenout všudypřítomný Háj (631 m), po našem Senovou.

Na samotný Smrk pokračuje modrá značka krátkým sestupem k okraji Kopřivné k rozcestí Pod Smrkem. Tady přebírá vedení zelená TZ. Poměrně prudkým výstupem po bývalé asfaltce vystoupá do sedélka mez postranním vrcholem Smrku. Tady už je les a k vrcholové vysílačce je to kousek ale už je taky po výhledech.

Snad jen při bližším prozkoumání okolí vrcholu odhalíme, že kolem vrcholu vystupují nějaké kameny (v Jeseníkách je skoro na každém vrcholu nějaká skála), ale také něco jako hromadnice, které naznačují, že v minulosti byl Smrk zřejmě daleko holejší, takže pole a pastviny se rozkládaly i ve vyšších nadmořských polohách.

Jenže tady jsme v Sudetech a po odsunu německy hovořících obyvatel se tady přestalo hospodařit.