Loading...
Turistické cíle • Příroda • Rokle
(česky: Malý Sněžný Kotel, nebo Malá Sněžná jáma) se nachází na jihozápadě Polska na severní straně Krkonoš na území polského Karkonoskiego Parku Narodowego. V západní části Krkonoš (Slezský hřeben) mezi Wiełkim Szyszakiem (Vysokým kolem 1509 m n.m.) a Labskim Szczytem (Violíkem 1471 m n.m.) v nejbližším místě asi jen 180 m, od české hranice. Tento ledovcový kar byl ledovci vyhlouben v krkonošské žule. Dosahuje asi 550 m délky, 400 m šířky a 300 m hloubky. Výška jeho kolmých skalních stěn je asi 80 m. Ve stěnách kotle jsou vyhloubeny hluboké žleby, a pod nimi jsou rozsáhlá suťová pole. Na severu je kar uzavřen asi 15 m vysokou morénou. Od bezprostředně na jihovýchodně sousedící Velké Sněžné Jámy (Wiełky Sniežny Kocioł) je oddělen hřebenem „Grzęda".
Zajímavostí je nejvýše položený výskyt čediče ve střední Evropě. Výchoz čedičové žíly v jedné ze žulových stěn je zde 30 -60 m vysoký a 120 m dlouhý a zasahuje až do výšky 1425 m n.m. Tato minerálně bohatá zásaditá hornina s vysokým obsahem vápníku a hořčíku podmiňuje díky svému intenzívnímu zvětrávání vznik výjimečně pestrého biotopu, který představuje nejbohatší botanické naleziště Krkonoš s mnoha glaciálními relikty a krkonošskými endemity. Malá Sněžná jáma (Západní) s Velkou Sněžnou jámou (Východní) tvoří přísně chráněnou přírodní rezervaci o rozloze 127 ha. Název jam je odvozen od sněhového příkrovu, který se pod svislými skalními útesy udržuje do pozdního léta (v r. 1970 do 2. září). Sněžné jámy jsou také nejbohatším stanovištěm horské flóry nejen v Krkonoších, ale také v celých Sudetech. Roste zde několik jedinců endemického lomikámenu pižmového (Saxifraga moschata basaltica) a bedrníku skalního (Pimpinela saxifraga rupestris), reliktního lomikámenu sněžného (Saxifraga nivalis) a dalších vzácných druhů (kapradinka alpská Woodsia alpina, rozchodnice růžová Rhodiola rosea, vrba bylinná Salix herbacea, aj.).
V karu rostou i další vzácné druhy arktické a alpské flóry, včetně: koniklece alpského (Pulsatilla alba), prvosenky nejmenší (primula mimima), lýkovce jedovatého (daphne mezereum), omeje tuhého (Aconitum firmum), růže alpské (Rosa pendulina), mléčivce alpského (Cicerbita alpina), zimozele severního (Linnaea borealis) a dalších. Na balvanech morény jsou až 600 let staré porosty vzácného lišejníku - mapovníku misničkovitého(Rhizocarpon lecanorium).
Dnem karu prochází zelená pěší trasa tzv. "Ścieżka nad reglami" (pozor trasa a v zimě uzavřena!) mezi rozcestím "Rozdroże pod Wielkim Szyszakiem" a rozcestím "Skrzyżowanie przy schronisku Pod Łabskim Szczytem".
(Mały Śniežny Kocioł) se nachází na jihozápadě Polska na severní straně Krkonoš na území polského Karkonoskiego Parku Narodowego. V západní části Krkonoš (Slezský hřeben) mezi Wiełkim Szyszakiem (Vysokým kolem 1509 m n.m.) a Labskim Szczytem (Violíkem 1471 m n.m.) v nejbližším místě asi jen 180 m, od české hranice. Tento ledovcový kar byl ledovci vyhlouben v krkonošské žule. Dosahuje asi 550 m délky, 400 m šířky a 300 m hloubky. Výška jeho kolmých skalních stěn je asi 80 m. Ve stěnách kotle jsou vyhloubeny hluboké žleby, a pod nimi jsou rozsáhlá suťová pole. Na severu je kar uzavřen asi 15 m vysokou morénou. Od bezprostředně na jihovýchodně sousedící Velké Sněžné Jámy (Wielki Śniežny Kociol) je oddělen hřebenem „Grzęda".
Zajímavostí je nejvýše položený výskyt čediče ve střední Evropě. Výchoz čedičové žíly v jedné ze žulových stěn je zde 30 -60 m vysoký a 120 m dlouhý a zasahuje až do výšky 1425 m n.m. Tato minerálně bohatá zásaditá hornina s vysokým obsahem vápníku a hořčíku podmiňuje díky svému intenzívnímu zvětrávání vznik výjimečně pestrého biotopu, který představuje nejbohatší botanické naleziště Krkonoš s mnoha galciálními relikty a krkonošskými endemity. Malá Sněžná jáma (Západní) s Velkou Sněžnou jámou (Východní) tvoří přísně chráněnou přírodní rezervaci o rozloze 127 ha. Název jam je odvozen od sněhového příkrovu, který se pod svislými skalními útesy udržuje do pozdního léta (v r. 1970 do 2. září). Sněžné jámy jsou také nejbohatším stanovištěm horské flóry nejen v Krkonoších, ale také v celých Sudetech. Roste zde několik jedinců endemického lomikámenu pižmového (Saxifraga moschata basaltica) a bedrníku skalního (Pimpinela saxifraga rupestris), reliktního lomikámenu sněžného (Saxifraga nivalis) a dalších vzácných druhů (kapradinka alpská Woodsia alpina, rozchodnice růžová Rhodiola rosea, vrba bylinná Salix herbacea, aj.).
V karu rostou i další vzácné druhy arktické a alpské flóry, včetně: koniklece alpského (Pulsatilla alba),prvosenky nejmenší (primula mimima), lýkovce jedovatého (daphne mezereum), omeje tuhého (Aconitum firmum), růže alpské (Rosa pendulina), mléčivce alpského (Cicerbita alpina), zimozele severního (Linnaea borealis) a dalších. Na balvanech morény jsou až 600 let staré porosty vzácného lišejníku - mapovníku misničkovitého (Rhizocarpon lecanorium).
Dnem karu prochází zelená pěší trasa tzv. "Ścieżka nad reglami" (pozor! náročná trasa a v zimě uzavřená!) mezi rozcestím "Rozdroże pod Wielkim Szyszakiem" a rozcestím "Skrzyżowanie przy schronisku Pod Łabskim Szczytem"