Mírov – středověký hradní komplex s barokním kostelem a slavnou věznicí

Mírovský hrad, pocházející z 13. století, možná proslavila současná věznice daleko více než jeho dlouhodobá historie. Vždyť se zdejším – mřížemi cezeným – zdravým vzduchem bývají spojována i taková známá jména jako Vladimír Škutina, Jiří Kájínek, Kryštof Alois Lautner nebo János Esterházy (věřím, že každý si z této čtveřice hned vybral toho svého „oblíbence“). Přesto se jedná o pozoruhodnou středověkou památku, navíc od roku 1958 státem oficiálně chráněnou. A to včetně kostela, který se v pevnostním areálu také nachází.

Jistým paradoxem je, že tento těžký žalář se zvýšenou ostrahou - z literatury známý také jako „hrad plný bláznů“ - vypadá na první pohled jako romantická stavba ve stylu viktoriánské (neo)gotiky, tyčící se na skalnatém ostrohu nad obcí Mírovem. V podstatě zde ale před sebou stále ještě máme zachovalý hrad – nebo v tomto případě spíše pevnost - z 13. století, který založil významný olomoucký biskup Bruno ze Šamburka a který se poprvé stal věznicí již v průběhu 16. století. Státním žalářem se pak mírovský hrad stal v roce 1855.

Součástí zdejšího rozlehlého pevnostně – vězeňského areálu je také půvabný barokní kostel sv. Markéty pocházející z II. poloviny 17. století. O významu této sakrální stavby, vybudované v rámci nutné přestavby po švédském útoku v rámci Třicetileté války, nejlépe svědčí fakt, že kostel s asymetrickým věžním průčelím byl postaven podle projektu významného barokního stavitele Giovanniho Pietra Tencaly. Jednolodní kostel postavený v letech 1664 až 1687 (tehdy nahradil původní hradní kapli z 15. století) se nachází v místech někdejšího předhradí, tedy mezi vnější hradbou a hradebním příkopem i v blízkosti vstupní brány. Nová kaple, zasvěcená Neposkvrněnému početí Panny Marie se v hradním areálu objevila až ve III. čtvrtině 19. století.

Kostel sv. Markéty (někdy bývá označován také jako kostel sv. Máří Magdalény) byl postupně stavebně upraven v letech 1789 a 1833 až 1848 a svého času – tedy do roku 1950 – sloužil nejen věznici, ale rovněž jako farní kostel obce Mírov. Poté se tento svatostánek stal skladištěm, o něco později výrobní dílnou. Své původní poslání opět plní kostel sv. Markéty od roku 1994.

Na závěr si ještě přidejme pelmel historických zajímavostí s mírovskou hradní věznicí nějak souvisejících.

Hrad byl postaven nejpozději v letech 1258 až 1266 a roku 1424 byl neúspěšně dobýván husity. Ti jej ale zřejmě poškodili natolik, že už na konci 15. století prošel pozdně gotickou přestavbou. V polovině 16. pak přišla na řadu přestavba renesanční. Roku 1643 hrad dobyli Švédové a ještě v tom samém roce při zpětném dobývání císařským vojskem hrad vyhořel. Vojenský význam začal hrad ztrácet na počátku 18. století. Rozsáhlé pseudogotické úpravy zde proběhly v letech 1859 až 1870.

Původně se pravděpodobně jednalo o biskupský lovecký hrádek. Po gotické přestavbě z let 1320 až 1350 se Mírov stal jedním z našich nejvýznamnějších biskupských hradů. K tomuto panství svého času patřily nejen samotný Mírov a město Mohelnice, ale i vesnice Slavoňov, Svojanov, Javoří, Lukavice, Krchleby, Křižanov, Křemačov, Zvole, Ráječek, Maletín, Skalička, Lupěné, Řepová a Kladky.

Hrad byl již v té době poměrně rozsáhlý a obklopoval jej dvojitý pás hradeb. Důležité také bylo, že hradní posádce v polovině 15. století sloužily minimálně čtyři hospody v podhradí. Svou roli pak Mírov sehrál i v bojích Jiřího z Poděbrad s  Matyášem Korvínem, v tomto případě tedy spíše boskovického biskupa Protáze s pány ze Zvole. Po přestavbě, dokončené v roce 1497, se hrad stává pozdně gotickým sídlem, které bylo na svou dobu moderní a poměrně pohodlné. A v polovině 16. století „spadme“ pod mírovskou správu i panství svitavské,

V II. polovině 16. století získává Mírov svou současnou rozlohu. Tehdy také bylo vybudováno podkovovité předhradí, původní hradní budovy s věží i kostel před hradem byly začleněny hradebního pásu. A již tehdy získala hradní věž červenou barvu a hodiny. Součástí hradu byla rovněž kaple sv. Viktorína a věznice pro kněží i světské vězné. Biskupské sídlo ovšem sloužilo také jako místo konání nejrůznějších diplomatických jednání.

Vojenský význam mírovské hradní pevnosti opět výrazně stoupl v období Třicetileté války. Tehdejší dějiny Mírova jsou spojeny i s legendárním švédským generálem Torstensonem, který hrad obsadil v červnu roku 1643. Boje dlouhé války a požáry hrad vážně poškodily, a proto zde byla biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu – podle jeho vlastních plánů - zahájena roku 1665 generální barokní přestavba, během které došlo také k pořízení zcela nového vnitřního vybavení. Přibyl pozoruhodný Tencallův hradní kostel sv. Markéty a v roce byla dokončena přestavba hradeb do podoby moderní barokní fortifikace. Hrad bylo v té době možno označit za komfortní pevnost se štukovou výzdobou a velkou zbrojnici plnou cenných a bohatě zdobených zbraní.

V 18. století ztratil hrad svůj vojenský význam a také byl bez boje vydrancován pruskou armádou. Dál zde fungovala kněžská káznice, která získala nejprve novou budovu postavenou podle projektu J.A. Křoupala, a poté i starý hrad. Po dalším požáru došlo ke snížení hradní věže. V prosinci roku 1805 sem od Uničova přitáhla Napoleonova armáda, ale stovka Francouzů tady žádnou „hitparádu“ neudělala. A pak již přišel rok 1848 a ono „nešťastné“ zrušení roboty, po kterém hrad ztratil svou správní funkci a současně přestal být káznicí kněžích. Zbrojnici částečně rozkradli a částečně přemístili na zámky v Kroměříži a Chropyni. No a protože údržba chátrajícího hradu byla nákladná, velmi rád jej církev v roce 1855 odprodala státu, který sem z brněnského Špilberku přemístil svou věznici (ta se v období II. světové války stala věznicí gestapa). Proto byl také hrad stavebně upraven, definitivně získal svou pseudogotickou podobu a ztratil množství cenných architektonických detailů.

Od té doby zde můžeme vidět – či spíše tušit - obdélné předhradí, obklopené ze tří stran jednopatrovými budovami se strážními věžemi, rovněž obdélný vnitřní hrad oddělený od předhradí zčásti zasypaným příkopem (vnitřní hrad tvoří třípatrový palác se čtvercovou věží a dvěma čtvercovými nádvořími), barokní bastiony a kostel ze stejného období. A i když je Mírov i dnes jedním z našich nejtěžších žalářů, probíhají zde občas velice oblíbené „dny otevřených dveří“. Pro obyvatele věznice to ale neplatí, i když se výjimky občas najdou …

PS: Jako tip na výlet se toto místo raději příliš nedoporučuje.