Mladkov - kostel sv.Jana Křtitele a jiné zajímavosti
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Mladkov, podle počtu svých obyvatel - (jen něco málo přes 500 duší), je dnes nevelká podhorská obec u polského příhraničí, ale v minulosti býval mnohem významnějším sídlem a měl statut městečka. Což návštěvníku napoví hlavně silueta velkého kostela s vysokou hranolovou věží, která nás jistě zaujme při pohledu z okénka vlaku na cestě po trati z Lichkova do Letohradu. Ale dřív, než se blíže seznámíme s církevní památkou, podívejme se do análů obce, jejíž dějiny se začly psát za vlády krále "železného a zlatého" - Přemysla Otakara II. Ten zdejší pohraniční území nechal osídlit německými sedláky a o prvním kostele, který - pokud byl zděný, měl určitě gotické rysy - je zmínka už v roce 1350. Když pak byly v polovině 14.století v okolí nalezena ložiska různých kovů, byla obec dosídlena německými havíři. Mladkov spadal pod žampašské panství, ale na začátku 16.století se krátce stal sídlem samostatného území - to bylo v době, kdy Jan Žampach musel dát do zástavy polovinu svého majetku a ve zbylé polovině svého panství se rozhodl si vystavět nové sídlo na rulovém skalisku nynější Mariánské skály východně od Mladkova. Městečkem se stal r.1577. Tehdy zde kromě celnice existovala také sklářská huť. Na městském znaku jsou na stříbrném štítu zobrazeny tři zelené pahorky, na každé stojí jedle a ten prostřední vrch a strom jsou největší. Největší rozmach a blahobyt Mladkova se odehrával v době od 17. do 19.století, kdy se zde dařilo hlavně řemeslníkům. V letech 1736 se přistoupilo k přestavbě mladkovského kostela, který dostal raně barokní rysy. Chrám zůstal i nadále toliko jednolodní, ale po stranách má tři arkádové kaple. Barokní výzdobu jeho interiérů mají "na svědomí" místní velice šikovní umělci. Na oltáři můžeme spatřit sochu sv.Jáchyma a sv.Anny, dále je nutno se zmínit o obraze Kristova křtu. Na prostranství u kostela se vedle památného stromu nachází socha sv.Jana Nepomuckého a zejména nádherné sousoší Kalvárie z roku 1848, které je též dílem zdejších kamenických mistrů.
Mladkov, malebně rozložený v klínu okolních vrchovin, má výborně chráněnou polohu a jeho příjemné klíma (spolu s výskytem radioaktivních pramenů v okolí) mu kdysi vynesly přezdívku "Český Meran." Bohužel - v období těsně po druhé světové válce došlo k odsunu německých obyvatel. Do Mladkova sice přišli čeští osídlenci, ale ten už nikdy nezískal někdejší lidnatost a jeho nové osídlení nedosáhlo ani 60%. V okolí náměstí, na němž stojí cenný Mariánský sloup, došlo v padesátých letech ke zbourání historických domů a proluky byly vyplněny novou necitlivou zástavbou. Dnes už tvář Mladkova dostává - i přes tyto nedostatky - mnohem líbivější tvář a návštěvníka zaujmou kromě historických památek také stavby lidové architektury. Ty nejzajímavější se prý nacházejí na jižním okraji obce a pak v místní části - Petrovičkách. Tyto místa jsem bohužel při mém průchodu Mladkovem nespatřil, ale zaujala mne nádherně opravené roubenka přímo před kostelem. Další pěkné stavby lidové architektury jsem pak spatřil - (když jsem kráčel po zelené značce vstříc průrvě Tiché Orlice a k Mariánské skále), na konci obce před železničním viaduktem...