Postřelmov – mumie Bukůvků z Bukůvky

Toto místo, o kterém si zde nyní prozradíme pár – doufám, že zajímavých - informací, je jednou z celorepublikových rarit hodných české Guinessovy knihy rekordů, kterou najdete na Šumpersku. Mumie šlechtického rodu Bukůvků jsou totiž nejstaršími mumiemi tohoto typu na území ČR. Když se budete procházet slavnou kapucínskou hrobkou v Brně nebo klatovským podzemím, uvidíte mumie barokní; Postřelmov však nabízí mumie z období, kdy dámy i pány ještě zdobily krásné oděvy i osvícené myšlenky období renesance. A tyto mumie si můžete – většinou jen dvakrát ročně - prohlédnout v podzemní hrobce Bukůvků z Bukůvky, ktrá je součástí jejich postřelmovské pohřební kaple. Do hrobky sestoupíme po jediné nepůvodní části hrobky, tedy novodobém schodišti, které bylo vybudováno pro snažší manipulaci s rakvemi.

O této renesanční drobné stavbě se tentokrát nijak rozepisovat nebudu (vše potřebné najdete na odkazu https://www.turistika.cz/mista/postrelmov-renesancni-pohrebni-kaple-a-hrobka-bukuvku-z-bukuvky), připomenu jen, že pochází z roku 1592 a že je jednou z mála renesančních památek celého regionu. Je to stavba prostá a relativně nenápadná, jen její průčelí zdobí  pískovcový portál a cenná kovaná - původně polychromovaná - mříž. Jedná se dnes již o státem chráněnou památku, kterou nechal postavit Zikmund (nebo spíše Zygmund) Bukůvka, jeden z významných členů tohoto – původně východočeského – rodu.  V letech 2004 až 2005 byla provedena generální oprava hrobky, včetně hydroizolací vlhké krypty a otevřeno bylo i původní okénko v jižní zdi hrobky

Pod podlahou pohřební kaple se tedy nachází krypta s valenou klenbou, ve které jsou umístěny čtyři rakve s mumiemi členů chromečské větve Bokůvků. Jedná se o zadavatele stavby, tedy Zikmunda Bukůvky, který zemřel v roce 1612, jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněžic, synovce Bernarda, zesnullého roku 1631 a neznámé dívky, snad Zikmundovy dcery, jejíž jméno však neznáme. V současné době bývá tato dlouhodobě uznávaná informace zpochybňována, tedy alespoň co se Barbory a Bernarda týče (to jsou ty výdobytky technického pokroku, uplatňované v soudním lékařství). K mumifikaci těl došlo přirozenou cestou, kdy zásluhou  dokonalé ventilace vzduchu v hrobce došlo k vysušení ostatků pohřbených. Jak říkají znalci, tehdejší mumifikace udělala z těl zemřelých papír, pozdější mumifikace chemická pak nezdolný kámen. Proto snad postřelmovské mumie zůstanou zachovány i příštím generacím.

Všichni zde pohřbení Bukůvkové zemřeli přirozenou smrtí, pravděpodobně na následky nemocí.  Jedno z mumifikovaných těl patří zhruba šestnáctileté dívce, která se udusila - podle všeho v noci - z důvodu černého kašle nebo záškrtu. Jedna z mumií (Bernard) má kolem krku „švihácký šátek“, při jedné z manipulací s ostatky totiž došlo k oddělení hlavy od trupu. Původně se však v postřelmovské hrobce nacházely ostatky šesti lidí,  ze dvou těl ale zbyly pouze kosterní pozůstatky. K prvnímu chemickému ošetření mumií došlo již v osmdesátých letech 20. století, protože předchozí nešťastné stavební úpravy (zazdění původních větracích oken) způsobily Prudké zvýšení vlhkosti v prostoru a následné zahájení rozpadu mumifikovaných těl. Pražský ústav soudního lékařství následně zbavil mumie plísní a restaurátoři vrátili hrobce původní podobu.

V souvislosti s lékařskou „úpravou“ postřelmovských mumií si dovolím upozornit na odborný článek z poloviny letošního roku, který vyšel pod názvem „Plísně se nebojí ani mumií“ (autorem je Dana Hanuláková). Z tohoto článku vyzdvihnu jen několik – zkrácených - hlavních myšlenek.

„Počátkem 80. let 20. stolet bylo konstatováno, že stav ostatků zemřelých vyžaduje okamžitý odborný zásah, kterého se ujal František Šubrt, uznávaný odborník u nás i v zahraničí, který poškozená těla chemicky mumifikoval. Současně byl v kryptě vystavěn větrací komín a větrání rakví měly zajistit nové otvory. Ani tato opatření však nepřinesla očekávané výsledky a nadále zde přetrvávala extrémně Vysoká vlhkost zdí, podlah i vnitřního ovzduší v kryptě, zasolení stavebních materiálů škodlivými solemi a výrazné napadení povrchu zdiva a mumií plísněmi. Vysoká vlhkost ovzduší krypty, která zde přetrvávala po dlouhá desetiletí, vytvářela příznivé mikroklima pro růst a šíření řady mikroorganismů, zejména plísní a dřevokazných hub. Proto byla většina mumifikovaných těl napadena mikroskopickými houbami, které vytvářely na povrchu bělavé povlaky, v některých případech i barevné kolonie. Plísně přispívaly aktivně ke zrychlené degradaci až rozpadu těl mumií, ale i pohřebních šatů. Dřevěné rakve byly napadeny dřevokaznými houbami a hmyzem. Mykologický průzkum hrobky rodu Bukůvků spočíval nejprve v odborném odběru vzorků na stěnách, vně i uvnitř rakví a na tělech mumií.  Na napadení hrobky včetně mumií se podílela celá řada mikroskopických hub, které jsou poměrně běžné ale vyskytly se zde i vzácnější druhy a také druhy, které často souvisejí s výskytem hmyzu. Byla zde nalezena i celá řada druhů, které jsou patogenní pro člověka a mohou u něj vyvolávat nejrůznější mykotická onemocnění a silné alergie. Na základě zjištěných výsledků bylo zřejmé, že situace v hrobce Bukůvků byla z mykologického hlediska velmi složitá a neutěšená a bylo nutné provést další odborný konzervační zásah“.