Praha (Nové Město) – klášter a kostel sv. Josefa

K méně známým – i když poměrně nepřehlédnutelným – pražským památkám patří také kapucínský klášter s kostelem sv. Josefa, Pěstouna Páně, nacházející se na náměstí Republiky. Tento typický řádový svatostánek vzniknul – i s klášterem - v letech 1638 až 1642, i když jisté dostavby a instalace mobiliáře zde probíhaly až do roku 1653. Celý areál byl postaven podle návrhu stavitele Melichara Meera, kterému trošku dopomohl Gione Decapaoli. Součástí kláštera byl také hospic, který byl klasicistně přestavěn v roce 1795 a znovu roku 1833. Přesto si však celý klášterní komplex zachoval svůj původní – a vysoce harmonický ráz. Je přitom zajímavé, že strohá kapucínská architektura zde nese prvky klasicismu, baroka i pozdní renesance a přesto harmonicky tvoří jeden cenný umělecký celek, složený z kostela sv. Josefa, nádvoří před kostelem s barokními sochami a bývalého hospice.

Kostel, kterému se podle jedné ze soch na nádvoříčku říká také U Tadeáška, je pravidelnou obdélnou jednolodní stavbou se sedlovou střechou a raně barokním vstupním portálem. Celá stavba je velmi střídmá, nečleněná a prolomená pouze polokruhově ukončenými okny. Úzký závěr kostela zvýrazňuje velké polokruhové okno, které je vlastně prosklenou částí odbourané sakristie. Kostelní loď, dlouhé presbyterium i jihovýchodní kaple jsou zaklenuty valeně. Zajímavá je nástěnná malba Františka Duchoslava z roku 1862, Prachnerovy plastiky a oltář s obrazy sv. Antonína a sv. Felixe, jejichž autorem je malíř Karel Škréta. Nad vchodem do kostela můžeme vidět fresku sv. Josefa a pod ní erb pána Gerharda barona z Questenberku, zakladatele tohoto kláštera. Ještě nad freskou najdeme velké kruhové okno, osvětlující interiér kostela. Štít střechy je zakončen pozlaceným dvojitým křížem. Chrámové varhany v roce 1880 přestavěl varhanář Schiffner. Nad střechou kostela se tyčí sanktusník s šestibokou lucernou a makovicí. Ve zvonici je zavěšen malý barokní zvon (101 kg) od Františka A. Francka s reliéfy sv. Václava, sv. Františka Serafínského a sv. Josefa, pocházející z roku 1761.

Na první pohled jistě zaujme atriové nádvoří před kostelem s krásnými barokními pískovcovými plastikami sv. Judy Tadeáše a dvou andělů. Tyto plastiky ještě doplňují sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Serafinského (neboli Františka z Assisi) ve výklenkových kaplích (nikách) ve zdi, oddělující klášterní areál od náměstí. Všechna tato díla pocházejí z dílny barokního sochaře Františka Preisse (některé informační prameny ovšem Preissovi přiznávají autorství pouze u sv. Františka a obou andělů).

Dekretem Františka I. z roku 1795 byl klášter zrušen a jeho kostel přeměněn na filiální součást farnosti sv. Petra. A již v roce 1799 vznikla na místě kláštera kasárna. Když byl na konci roku 1832 kostel vrácen kapucínům, postavili vedle něj již zmíněný malý hospic, dokončený v roce 1861. Po čase ale přišla vláda komunistů a z budovy hospice se stala Městská hudební škola. Kostel se pak po roce 1950 stal – již podruhé - součástí farnosti sv. Petra. Kapucínům se vrátil teprve roku 1998 a od roku 2002 tady opět najdeme instituci s názvem Klášter kapucínů Praha - Nové Město.

Na závěr bychom ještě měli zmínit, že na tomto místě před založením kapucínského kláštera stával Špitál sv. Jakuba s kaplí Panny Marie. Dnes se přímo na místě někdejšího kláštera Řádu menších bratří kapucínů nachází velké luxusní nákupní centrum Palladium. Svého času to ovšem byla kasárna ČSLA, kde autor tohoto článku trávil – bohužel nikterak příjemné – dva roky základní vojenské služby.