Propast pod Bílým kamenem u Skřítku

Dlouho jsem váhal, jestli mám tento článek napsat, neboť toto pozoruhodné místo nedávno na Turistice perfektně popsal a neméně zdařilými fotografiemi svůj příspěvek doprovodil kolega Aleš Matějíček. Pak jsem si ale řekl, že neuškodí, když se čtenář podívá na tuto zajímavost zorným úhlem i od jiného člověka. Přiznám se, že když se Alešův článek na tomto webu objevil, měl jsem z toho poněkud rozporuplné pocity: na jedné straně jsem byl nadšený, že se podrobnosti o této raritě dozvídám právě od člověka, jehož články jsou zajímavé a naprosto originální, ale na straně druhé mne zamrzelo, že mne kolega tak trošičku "vyšplouchl"... Vysvětlím: "propast" na Skřítku samozřejmě není doopravdickou propastí, ale je to mohutná deprese po starém důlním díle. Kolega správně tuto umělou propast nazývá Skříteckou roklí. Já teoreticky znám toto místo už skoro 3/4 roku. Tehdy jsem při hledáni na Internetu poprvé narazil na pojmy jako Štola Pod Bílým kamenem a Skřítecká rokle. Na You Tube jsem dokonce shlédl krátký amatérský animovaný film o tomto místě, na jehož malebnosti kdysi v polovině 18.století zapracovali bratři Drechlerové z Hraběšic, kteří zde v křemenné žíle v kvarcitu tajně kutali stříbro. A pak jsem také na Rajčeti objevil fotografie z tohoto místa. Nikde bohužel nebyl uveden popisek s přístupem k rokli, ale protože jsem v bezprostředním okolí před pár lety několikrát byl, vydedukoval jsem si přibližné místo, kde ji hledat a začal plánovat expedici. Původní termín - jaro - nevyšel, jeli jsme sem tedy s manželkou až o dovolené, ale to už mne Aleš se svým objevem předešel. Holt - kdo dřív přijde... ostatně, on to sem má ze Šumperka blíž!

Místo podle jeho popisu jsme našli bez problémů: po modré značce 1 km za Skřítkem pokračovat asi 300 m, pak vpravo na lesní cestu, která stoupá úbočím Bílého kamene, vlevo míjíme významný orientační bod - posed. Posléze se stoupání zmírňuje, vlevo se k cestě přimkne strmý svah s houštinou, skrze kterou prosvítá jakýsi Bílý kámen. (Až sem je to od modré asi 500 m.) Na násep nad cestu vede vlevo pěšina a přivádí mne k ústí velké propadliny. První pohled do "díry" je naprosto fascinující! Skutečně v žádném případě nepřipomíná roklinu, ale jen a jen pravou a nefalšovanou propast!! Tak trochu to tady evokuje představu útrob Macochy, viděných ze spodního můstku, daleko lepším příměrem je ale podoba s pohledem do Hranické propasti. Ta zdejší "doura" je ale samozřejmě jen jejich několika násobnou zmenšeninou! Masív ohromné a Vysoké šedé skalní stěny vlevo dodává Skřítecké rokli na impozantnosti. Na dno vede vcelku přístupný chodníček. Dál už se musí člověk pohybovat po labilních balvanech a kamenech. Tady zespodu jsou skalní stěny převislé a tak je podoba s jakoukoliv propastí naprosto dokonalá. Už tak mimořádně zajímavý podzemní prostor nabízí pro odvážného návštěvníka zcela nečekaný bonus. Tak jako je můra lákána světlem, i kroky zvědavců nejspíš zamíří na vrchol kužele spadlé balvanité suti, nad nímž se ve stěně jako chřtán příšery rozevírá veliký tmavý převis. Hned pod ním se černá hladina tajemného jezírka.

Přístup do hlubiny k jeho břehu je po kluzkých balvanech křemene životu nebezpečný a bez jištění to ani nejde. Tak jako Aleš, i já vybírám tři různě velké kameny a hážu je do jezírka. Až mne překvapí, jak je ta hlubina ještě daleko. Třetí, největší kámen, žbluňkne pod hladinu jezírka s takovou razancí, že ho slyší i manželka, která mne čeká pod propastí u cesty a zaječí hrůzou, neboť si myslí, že jsem tam spadl! Tak to bych tedy rozhodně nechtěl: v kanadách plavat neumím... a jaké hloubky dosahuje ta černá vodní šachta, bůh suď!! V každém případě byl ten poslední vržený kámen znamením, že se sem určitě jednou vrátím. Ale odhalení tajemství hlubiny černého jezírka, tak to už je na sportovních potápěčích!

Než se definitivně rozloučím před výstupem nahoru se dnem "propasti" u Skřítku, naposledy si ještě vychutnám ten rozporuplný dojem, který toto místo v člověku vyvolává: na jedné straně je to hrůzostrašné tak, jako byste se ocitli v krajině "onoho" světa, na straně druhé je to kolem tak strašidelné, až je to krásné! Je s podivem, že informace o tomto překrásném zapomenutém místě vypluly na povrch až v poslední době. Je s podivem, že o něm nevědí ty turistické davy, které nedaleko odtud spěchají po modré či zelené značce na Rabštejn! Ale to je jenom dobře a věřím, že to tak zůstane. Magická rokle u Skřítku poodhalí svou tvář jen citlivému a vnímavému návštěvníkovi, který se umí v přírodě chovat. Z okraje skalního srázu tedy ještě už ten opravdu poslední pohled na místo, které - (ač vytvořeno původně lidskou rukou), příroda zpětně upravila (až na tu díru) téměř do původního stavu - a odcházím řešit záhadu Bílého kamene...

(Je pravda, že skutečné propasti nalezneme především ve vápencích krasů, ale tyto prostory vznikají také v pseudokrasu ve flyšovém pásmu moravských Karpat - viz např.Kněhyňská propast a jiné, ale menší propástky v pískovcových jeskyních. V Jeseníkách skutečná propast snad neexistuje, přitom se v nich ale nachází ještě jedna taková, ale mnohem větší a rozsáhlejší tajemná hlubina. Je to mohutná propadlina bývalého dolu na Žebračce u Heřmanovic.)