Pula – bazilika Marie Formosy (Bazilika sv. Marije od Canetta)

Bazilika Sličné Matky Boží (to je ta Formosa, tedy Nádherná) nebo sv. Marie z rákosí (to je zase ono italské del Canetto) je dnes již neexistující stavbou. Toto prohlášení ovšem nedává důvod nepokračovat v četbě následujícícho článku, protože až tak úplně pravda to zase není a časem zřejmě bude skutečnost zcela jiná. Navíc jde o pozoruhodnou raně křesťanskou stavbu s velmi zajímavou historií. Koneckomců se jednalo o nedílnou součást pulského benediktinského opatství, které založil v 6. století ravennský arcibiskup Maksimianus, pocházející z nedaleké Rovinje.

Monumentální trojlodní bazilika byla celkem 32 metrů dlouhá a 19 m široká. Předpokládá se, že byla postavena na ruinách antického chrámu bohyně Minervy a že svou krásou a zdobností interiérů mohla směle soupeřit se slavnou Eufraziovou bazilikou v Poreči. Na její výzdobě pravděpodobně pracovali největší mistři z Konstantinopole. V kostele se nacházely mramorové sloupy i reliéfy, krásné fresky i podlahové mozaiky. Minimálně jedna z kaplí sloužila také jako mauzoleum a její součástí byl mj. vzácný biskupský kamenný sarkofág.

Bazilika měla vedle kněžiště přistaveny dvě symetrické boční kaple na půdorysu kříže. Ta jižní zůstala zachována až do současnosti, ta severní se stala součástí sousedního bytového domu. Také zbytky severní zdi baziliky dnes vnímáme pouze jako ohradní zeď. Rovněž ta část benediktinského opatství, kde původně stávala zvonice, leží dnes pod sousedními budovami. Koneckonců již v průběhu 13. století byla bazilika a její okolí natolik zanedbaná (však také v roce 1242 vyhořela) – a navíc obklopená bažinou – že se jí začalo říkat kostel Panny Marie v rákosí. Díky dalším závažným poškozením při bojích mezi Pulou a Benátkami bazilika nadále chátrá a koncem 16. století se stává zříceninou (aby ne, když sochař Jacoppo Sansovino v roce 1547 nebo 1549 „vybral“ z baziliky maloasijské mramorové sloupy a odvezl je - společně se vším cenným, co v mobiliáři bylo - do Benátek). Ještě na konci I. poloviny 19. století jsou zde však prokazatelně k vidění – kromě dodnes existující kaple – také části apsidy, kruhové sakristie a obvodových stěn.

Zajímavé je, že přes naprostou stylistickou shodu se všemi tehdejšími ravennskými kostely nebyla bazilika v Pule postavena v roce 556 z cihel, ale z kamene. Na podlaze i stěnách se nacházely mozaiky, jejichž fragmenty jsou dnes uloženy ve zdejším Archeologickém muzeu Istrie. Zejména díky dochované jižní kapli je bývalý areál benediktinského opatství i v současnosti památkou vysoké architektonické hodnoty.

Bazilika Sličné Matky Boží byla orientována tradičně od východu k západu, s typickou polygonální apsidou. Pravidelný rytmus střídání sloupů a slepých oblouků v interiéru kostela byl opakován také na jeho vnějších obvodových stěnách. Zde prý vyvolával díky kontrastu světla a stínů přímo mystickou atmosféru …

Zbytky architektonického komplexu opatství s bazilikou najdeme na nároží ulic Flaciusova a Maksimijanova, v jižní městské části a těsné blízkosti opevnění pozdně antické Puly. Archeologické muzeum Istrie v Pule plánuje vytvoření „Archeologického parku baziliky sv. Marie Formosy“ s tím, že snad celá bazilika bude postavena jako přesná novodobá replika, tedy včetně průčelí, soch i předpokládaného vnitřního vybavení. Nebo že by mělo jít o pouhý hologram coby občasnou turistickou atrakci?!