Na tomto místě, jež se odedávna s celým okolím nazývalo jako „Vostřice“ (podle lidových podání podle toho, že bylo vždy bohaté na ostřicový porost; spíše však jde o odvozeninu od původního pojmenování celého širého okolí „Wostrowsky“, upomínajícího na to, že se nedaleko odtud vyskytoval rybník „Rozkoš“), byly vždy obecní pozemky (na rozdíl od stejnojmenné části za Opatovickým kanálem u lesa „Šviholce“, jež až do pozemkové reformy náležela velkostatku), což můžeme vidět např. z indikační skici stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Grunda, z mapy panství Pardubice od lesníka Otakara Seidla z roku 1882 či z mapy polesí Stéblová z roku 1935.
Do konce 18. století se tu nacházel pouze zamokřený les, kterým protékal Opatovický kanál, a na počátku 19. století byla část této lokality pronajímána jako pole nebo pastviny, což je vidět i z mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112). Na severozápad odsud se dosud nachází les „Šviholec“, jehož vývoj dokazuje řada dochovaných porostních map a hospodářských plánů (v roce 1885 měl celkem 63,77 ha), na západ nejprve les a od konce 19. století postupným kácením vznikající louky „Zástava“ a na severovýchod lesy „Bystřice“ (původně „Bistřice“).
V rozporu se všemi mapovými díly z této doby je však mapa II. vojenského mapování z roku 1853, kdy je v těchto místech zakreslena velká pastvina a les se zde nacházel pouze v omezené míře, neboť tvořil jakýsi ostrůvek v severovýchodní části této lokality, jež byla v místech dnešních rybníků zaznamenána jako mokřiny. Vysvětlením je, že na přelomu 18. a 19. století došlo k postupnému vykácení těchto míst a jejich využití k zemědělství, i když někdy byla zaplavována nedalekým Bohdanečským rybníkem (ještě v polovině 19. století byl uváděn pod pojmenováním Bohdanecký, viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_4). Přesto zde však zůstala zajímavá květena, kterou na přelomu 19. a 20. století prozkoumal a časopisecky publikoval učitel zdejší měšťanské školy Václav Vodák.
Z původního jednoho rybníka, zaznamenaného v mapových dílech ve 40. letech 20. století (ve vojenské topogracké mapě z roku 1941 ještě není zakreslen, ale o 3 roky později již ano; následně upraven a v roce 1955 byl již menší oproti původnímu stavu, aby v následujícím desetiletí byl dokonce rozparcelován na vícero malých vodních ploch (důkazem budiž letecký měřicí snímek z roku 1968, viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PREL16.03862&bz=-651714.66,-1053753.97) a do toho dnešního byl uveden až během 80. let 20. století, přičemž k jeho zvětšování docházelo od poloviny 70. let 20. století; i tehdy však byl rybník na nějakou dobu vypuštěn, neboť např. ve vojenské topogracké mapě z roku 1959 jsou jeho břehy pouze vytečkované, a tudíž v té době byl pouhou loukou), později vznikla dvojice – Dolní Ostřice o výměře 2,01 ha (výtažník) a Horní Ostřice o ploše 0,87 ha (plůdkový výtažník). Tehdy byl tento revír zmíněn i v novinách, neboť v červenci 1974 zde rybář Milan Čada chytil kapří matku, která měla 84 centimetrů a vážila 13 kilogramů a 20 dekagramů.
Jejich vlastníkem je město Lázně Bohdaneč a pronajaté je má místní organizace Českého rybářského svazu Přelouč, která tu vlastní dřevěnou chatu (do jejího majetku byla zařazena v roce 1984 a její pořizovací cena činila 22 600 Kčs. Poslední výraznou změnou na obou rybnících se stala výměna požeráku a s ní související úpravy na přelomu let 2018 a 2019. Podíl na jejich financování měl i vlastník rybníků, což bylo odsouhlaseno na radě města 1. března 2017. Tehdy bylo rovněž uloženo odboru správy majetku uzavření nové nájemní smlouvy na oba rybníky.