Vápený vrch
Turistické cíle • Příroda • Vrchol
Přírodní rezervace Vápenka na jihozápadním svahu Vápenného vrchu (548 m) u Doubice, nad silnicí do Krásné Lípy, byla vyhlášena v roce 1969. Je pozoruhodná zcela ojedinělým společným výskytem pěti různých horninových typů. Na styku žulových hornin lužického plutonu s křídovými pískovci byly lužickým přesmykem z podloží křídy na povrch tektonicky vyvlečeny nevelké kry jurských sedimentů s permskými horninami. V třetihorách pak jurskými sedimenty pronikla k povrchu čedičová vyvřelina. Ostrůvky jurských vápenců jsou zároveň jediným výskytem těchto hornin v Čechách a v minulosti v nich byla nalezena řada otisků mořských živočichů. Jurský vápenec se na Vápenném vrchu začal těžit v roce 1641. Byl používán jako hnojivo, ale také ke stavebním účelům, například při stavbě kostela v Srbské Kamenici. Vytěžený materiál byl z lomu vyvážen štolou přímo k pecím, které stály v blízkosti lomů. Při těžbě byla v lomech nalezena olověná ruda a proto byli v roce 1890 povoláni horníci z Příbrami, kteří zde našli olovo a stopy stříbra, mědi a zinku. Od dolování ale bylo brzy upuštěno. Provoz vápencových lomů byl definitivně ukončen roku 1928. V současné době jsou stěny lomů většinou zřícené a překryté sutí. Částečně je zachována hlavní, asi 100 m dlouhá štola přerušená závalem, kterou odtéká voda ze dna Starého lomu. Dolní, 27 m dlouhá část štoly, vyzděná cihlami je od podzimu 1993 uzavřena mříží, horní část chodby je přístupná až k místu, odkud je trvale zaplavena vodou. Pestrý geologický podklad vytváří dobré předpoklady pro vývoj zajímavých biotopů. V druhotném smrkovém lese se uchovala stará bučina s javorem klenem, lípou, borovicí a jasanem. V podrostu je hojný lýkovec jedovatý, rostou zde i vzácnější rostliny jako například konvalinka vonná, brčál menší, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, bažanka vytrvalá, kruštík širolistý, bradáček vejčitý a kapradina žebrovice různolistá. Opuštěná štola je zimovištěm netopýrů.