Lucký vrch a Pustá Rybná z Borové

Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost

Borová u Poličky, nádraží	Asfalt	0,0 km
Od nádraží (foto 1) projdeme obci (foto 2) po žluté značce.
Za Borovou		0,6 km
Končí asfalt, dál budeme stoupat po polní cestě. Občas se zastavte a otočte, už tady jsou pěkné výhledy (foto 3 - 11).
Osada Dědek (foto 12 - 15)	Asfalt	3,7 km
Chvíli po asfaltu a rovině.
Rozcestí Dědek		4,1 km
Krátké stoupání společně se zelenou značkou na vrchol Luckého vrchu (foto 16 - 18).
Lucký vrch (foto 19 - 21)	Asfalt	4,4 km
Z Luckého vrchu budeme klesat po asfaltové silničce s výhledy na Telecí (foto 22).
Kobylí	Asfalt	5,7 km
Stále velice pohodlně po asfaltu (foto 23 - 26).
Pustá Rybná (foto 27)	Asfalt	6,9 km
Sejdeme dolů do vesnice (foto 28).
Pustá Rybná, náves	Asfalt	7,3 km
U penzionu Hlučál (foto 29 - 30) přejdeme na značku zelenou, po ní projdeme celou obec (foto 31 - 33).
Za Pustou Rybnou		8,1 km
Čeká nás poněkud výraznější půlkilometrový výstup přes louku (foto 34).
Blatinský kopec		8,7 km
Místo dalekého výhledu (foto 35 - 38). Dál už spíš rovina nebo mírné klesání, převážně lesem (foto 39).
Bukovina		10,8 km
Další pěkné místo na trase (foto 40 - 42). A dál opět lesem a z kopečka.
Koupaliště	Asfalt	12,2 km
Přes chatovou osadu (foto 43), kolem kempu (foto 44 - 45) a motorestu s minigolfem (foto 47), podél hlavní silnice k nádraží (foto 47).
Nádraží	Asfalt	13,2 km
Konec trasy

1-Borová u Poličky, nádraží • Fotografie (47) • Foto: HonzaC8

Vstoupit do fotogalerie (47 fotografií)

2-Borová u Poličky

3-Borová u Poličky

Vstoupit do fotogalerie (47 fotografií)

Žďárské vrchy, kterými tato trasa vede, jsou turisty vyhledávanou destinací především ve své centrální zóně. Tam se také nacházejí nejvyšší kopce této oblasti, mnohdy se zajímavými skalními útvary. Devět skal, Čtyři palice, Buchtův kopec, Žákova hora, různé zdejší "perničky", to vše je mezi lidem turistickým dobře známo a oblíbeno. Lucký vrch - první cíl popisované trasy - stojí už poněkud ve stínu dříve jmenovaných kopců. Taky zdaleka nedosahuje jejich výšky, jen 739 m nad mořem. Ale rozhodně není méně atraktivní. Vždyť na něm - na rozdíl od jiných - najdeme turistickou chatu a hlavně krásný rozhled, jaký z těch mnohem navštěvovanějších vrcholů většinou není.
Popisovaná trasa je nenáročná, asi 13 km dlouhá. Žádná úskalí na ní nenajdete. Cesty jsou vhodné i pro sváteční výletníky, troufl bych si na ni i s kočárkem. Celkové převýšení je sice asi 400 metrů, ale výstupy i sestupy jsou celkem mírné. Zkrátka relaxační trasa, kde se hlavně dobře kochá okolní krajinou.
Z Borové se jde od nádraží po žluté značce. Na ní se připravte na cca 3,5 km dlouhé, ale velmi pozvolné stoupání. Značka vede převážně polní cestou mezi poli a loukami, takže už tady si užijete daleké výhledy. Od Luckého vrchu se jde 4 km po červené, tentokrát po asfaltu úzké silničky, ze které ty výhledy dál pokračují. Od červené značky se odtrhneme v Pusté Rybné, vystřídá ji zelená značka. S ní nejprve vyšplháme na Blatinský kopec (jediný úsek, kde si poněkud zafuníme a prolijeme trochu potu) opět s kouzelným výhledem. Od Blatin už se jde zbytek cesty spíše z kopce a převážně lesem. Zelená značka končí tam, odkud jsme vyšli - u nádraží v Borové.

Na tento výlet budeme asi taky dobře vzpomínat. Šli jsme ho na Velikoční neděli, meteorologové předpovídali zimu, přeháňky od 600 metrů sněhové a silný studený vítr. Trefili to tentokrát dokonale. Navíc jsme den předtím absolvovali rodinné oslavy a ty se opravdu vydařily. Takže když nám o půl šesté ráno u hlavy zakokrhal budíkový kohout (ten budík máme přes 10 let a kokrhal asi potřetí, normálně se budíme oba pět minut před budíčkem), proběhl asi následovný duchaplný rozhovor: "Chce se ti vstávat?" "Ne." "A pojedeme někam?" "Ne........Jak dlouho pojedeme?" ""První vlak 20 minut, druhý hodinu a tři čtvrtě." "Hmmm.....Ve vlaku to dospíme." "No dobře, no....co s tebou mám dělat." Tak jsme vstali, čistě mechanicky zvládli všechny nutné ranní úkony, vyrazili autem do HK na vlak a v Rosicích nad Labem se těšili, až to ve vláčku do Borové zalomíme. Takticky jsme u přijedší dvouvagonové Regionovy zvolili jiný vagón než skupinka skautíků, u nichž jsme předpokládali hlučnost, za dveřmi jsme padli na sedadla a těšili se, že hned po kontrole průvodčí usneme. Jó tůdle. To jsme teprve zjistili, že ve vagónu sedí trojice dam, které se nejspíš vidí tak po roce a jsou plné nových zpráv a dojmů, pročež si musely sednout doprostřed vagónu, aby ty zprávy slyšeli úplně všichni. Tipoval jsem je na maminy-začátečnice, protože první téma byl sunárek a podobné pochutiny, pak "A víte, že Peťulka bude mít taky mimísko?" "Nééé, vážně? No to je nádhera!", dál se jedna chlubila, jaké krásné růžovoučké tričínko koupila Anetce... Doufali jsme, že v Chrudimi vystoupí jako většina cestujících, ale ne. Jeli s námi až do Borové. Cestou značně zestárly, protože z "mimískovských" témat přešli k debatě, jestli je lepší Sobotka nebo Babiš, potom jsem asi na chvíli přece jen usnul, protože dál už jsem registroval, že ta mast na hemoroidy vůbec nefungovala a "holka, já ti po přechodu přibrala 12 kilo a nemůžu to sundat!" a "představ si, můj starej chodí v noci už čtyřikrát, čůrá vždycky deset minut a myslíš, že ho dostanu k doktoroj?!" Super cesta. Ale těch témat, co jsme na náš pochod pochytili!
Tak to jen tak, aby řeč nestála a nebyl to jen suchý popis.