Neočekávaná cesta na Hanou a tamní Mont Blank

Když už jsme v pátek večer seděli (někteří i po volejbale) na terase před Palermem (pizzerie), padl návrh zopakovat podobný výlet, co jsme v podobnou dobu prováděli v oblasti střední Morava, tady okolí Olomouce a Prostějova s delším posezením ve Slatinicích (oběd) a prohlídkou nějakých zajímavostí (zahrada, galerie, kaple). Mírný odezva byla, snad bychom vyrazili i čtyři, ale ráno se na nádraží scházíme jen tři, nejmenovaný má noční a tak by to asi nestihl.

Až na všeobecný nedostatek místa na kolo v jinak příjemných soupravách Regiopanter jde vše jako po drátkách, mírné pětiminutové zpoždění ani nevnímáme.

Výstupní místo je opět ve Štěpánově (kam jinak dojíždíme i za výpravami do Litovelského Pomoraví, tentokrát to ale bude jinam.

Ačkoliv prvotní směr do Chomoutova je stejný, dál už je to trošku jinak. Protože už je na dohled vrchol léta, bývá sucho i na hliněných cestách, proto navrhuji projet po cyklotrase kolem Poděbrad, což ovšem nejsou lázně na Labi, ale jezero bývalé pískovny, kde je k vidění občasné ptactvo, hladina porostlá lekníny a mj. i počátek přípravy na příliv slunících se a koupajících se obyvatel nedaleké Olomouce. Bufet je prozatím zavřený, ale to nás ještě příliš nemrzí, doufáme, že otevřeno bude v Pevnosti XVII, kde jsme takto občerstvovali i loni.

Znamená to od Poděbrad dojet na cyklostezku směrem k Řepčínu, pak se obrátit do Křelova (nahlédneme i na další Fort XX. Z Křelova se přejede most nad dálnicí a to už je k sedmnáctce kousek. Nezklamali nás, ačkoliv je tedy ještě něco po desáté, Plzeň nám obsluha natočí, a než se vyprostíme z kratšího hovoru, pokročí doba k příjezdu dalších návštěvníků

Za fortem se brzy přiblížíme k silnici směr Topolany, ale po kratším sjezdu odbočíme na polní cestu (červená TZ, cyklistická 6025A, jinak též větev Svatojakubské stezky).

Menší raritou je přítomnost posezení s informační tabulí vedle skládky hnoje, což mi nepřipadá jako šťastné řešení. Přeci jen hezčí to je dál u křížku a líp s označením Vojnice u lipek.

Tentokrát samotné Vojnice míjíme, jen si nejsem jist, jak jsme původně jeli přes Těšetice, kde jsme se před rokem napásli množstvím zralých třešní. Musíme se tak částečně vrátit, abychom najeli na cyklostezku směrem Luběnice, kde se inkriminovaná alej nachází. Bohužel letos bylo asi jaro chladnější, třešní je daleko méně (nějaká choroba) a zatím spíš dozrávají. S určitým úsilím se ale něco nasbírat dá, takže zcela zbytečná odbočka to nebyla. Tentokrát totiž do Slatinic nemíříme, vytýčený směr vede na Drahanovice a velehoru nad nimi. Obracíme se tak tedy do blízkých Ratají (část Těšetic). Obloha se před námi nebezpečně tmaví, ba objevují se i nějaké kapky, takže hledáme úkryt v přilehlé hospůdce s neobjevným názvem Na Růžku. Ochotný hostinský nám otevře vjezd na zahrádku a a nakonec se úkryt před přeháňku ukáže jako velice výhodný. Samozřejmě oceníme fakt víkendového menu, čepováním litovelského Josefa, ale asi nejvíce svéráznou ozdobou pánského WC (díky proskleným dveřím si užijí i dámy).

Díky Ratajím tak vynecháme původně plánovanou hospodu Na Nové a v Drahanovicích míříme přímo ke zdejší Černé věži (která je spíš světle šedá), pozůstatku středověké tvrze. Ještě kratší zastávka v kapličkové galerii U Kalicha můžeme podniknout výjezd na Hanácký Mont Blank. Když jsem se ráno dozvěděl, že nás jede míň, navrhl jsem ať tedy jedeme až na Velký Kosíř (původně jsem uvažoval jen s objížďkou). Protože jde přeci jen o gigantický masiv, potěší nás výškový tábor ve Lhotě. U již bývalého pivovárku hrají nějaká děvčata volejbal, hospoda je ale naštěstí funkční a místní pivo se teď vyrábí někde ve Velké Bystřici (u Olomouce, majitel zůstává stejný).

Náležitě posilnění tak můžeme dokonat cestu na nejvyšší horu Hané. 4420 dm vysoký kopec zdobí od roku 2013 rozhledna. Potěšitelný je otevřený bufet a nakonec i celkem slušná výhled, byť takový Praděd už vidět v mracích není, ale i do jiných končin se dá podívat.

Návrat je stejnou cyklotrasou k silničce do Čech (trasa 6034). Celým názvem samozřejmě Čechy pod Kosířem nabízí více atrakcí (muzeum kočárů, hasičské, zámek, park). Všichni jsme tu už různě byli, takže spíš jen kratší zastávka v zámecké kavárně (ještě jedna přeháňka).

Při zadávání trasy mě zaujala žlutá TZ po úpatí Kosíře s naučnou stezkou a cykloznačením 5028. kratší prudší výšlap nás vyvvede na celkem pěknou lesní zpevněnou cestu, která vrstevnicově objíždí úbočí hory. Charakter cesty se sice nad vesničkou Stařechovice mění spíše na pěšinu, ale v podstatě jde pořád o vrstevnici, nebo spíše mírně dolů, občas jen mírně nahoru. U zahrádek Ulmanka se pěšina změní opět v normálnější polňačku, načež se ocitneme poblíž nějakého lomu. Přírodní památka zahrnuje lokalitu bývalého Růžičkova lomu a jeho předpolí, což si ověřujeme spíš jen na okraji dobývacího prostoru. Měly by to být původně nějaké devonské vápence, kde by se daly objevit i nějaké pozůstatky pravěkých organismů, nemám ale tolik času na detailnější průzkum, který by si jinak místo zasloužilo.

Na blízkém rozcestí Bunička najíždíme na asfaltovou cestu, stále cyklo 5028, před námi Čelechovice, cyklostezkou Smržice a dál už jsou do Prostějova další speciální cyklistické komunikace (i most přes silnici 366). Výhodou je , že následující ulice jsou takřka přímé na věž prostějovské radnice. Loni jsem tu sice posedávali na vlak, koukám ale do jízdního řádu, jeden vlak jede 18.01, tedy asi za 8 minut. Na kole je to k nádraží cca 5 minut, ačkoliv je u prodejny jízdenek debatující osoba, nasedáme do již stojícího Regiopanteru (podobně zaplněného cyklisty jako ráno, tedy hlavně od Olomouce). Ještě že mám tu aplikaci.