Vernířovice – Kouty n. D., tentokrát kolo

Opakování je matka moudrosti. Stejně to platí i o pohybu v horách, no chceme-li se vydat do terénu. Inu nemusíme stále vyhledávat nové nenavštívené lokality, ale občas vyrazíme do míst známých. Když jsem byl vyzván vymyslet nějaký trénink před cyklozájezdem, usoudil jsem že kopce jsou lepší než rovina, tak tedy do hor. Nakonec jsem si to chtěl už někdy projet celé, přeci jen už nějaká doba uplynulo, co jsem určitou část trasy projel.

Samotné přiblížení do Vernířovic je po místních komunikacích a z části po 11 do Sobotína, s terénní vložkou kolem lomu Kožušná. Samotné východiště je tak v centru „Vernířek“ kde se navíc můžeme posilnit v restauraci Reoneo (nebo v obchodě), pak už dlouho žádná civilizace nehrozí.

Vyrážíme do údolí Merty, se žlutým značením (kousek provází zelená cyklo 6189). Potěšitelný je fakt, že nedávno tu položili nový asfalt, takže do konce zástavby se jede vskutku příjemně. Přidružená osada Kosaře už je vlastně bez stálého obyvatelstva a celá se odehrává už v lesním stínu. Protože vyhlídek moc není, oddáváme se tak spíše pozorováním kytek a opylujícího hmyzu.

U přístřešku v rozcestí Pod Zadním Hutiskem se od Skřítku připojuje značení modré cyklotrasy 6255, jejíž trasa nás provede v dalším snažení. Zároveň začíná prudší stoupání, které ještě zvyšuje intenzitu za serpentinou s můstkem přes Mertu. Vítaným zastavením je krupníkový lom Zadní Hutisko. Bývaly doby, kdy lomová stěna byla viditelnější, už je přeci jen zarostlejší. Něco přes kilometr zbývá do rozcestí Branka. Tam končí lesní asfaltka. Od Branky se dá pokračovat na Františkovu myslivnu nebo Dlouhé stráně, my ale zvolíme lehčí pokračování modré 6255. V podstatě se pokračuje po vrstevnici. Nějaká doba uplynula, co jsem tu jel naposledy, takže zatímco cesta bývala pěkně vyhlídková, okolní porosty, hlavně tedy smrky už dosti povyrostly. Z vyhlídek tak zůstaly jen nějaké průseky nebo svážnice.

Cesta tak objíždí nad údolím Sedmidvorů a Švagrova. Místy ještě vystoupá do necelých 1000 nadmořských metrů. Následuje prudší sjezd, k rozcestí Rozsocha, což je odbočka lesní cesty do Sedmidvorů, modrá pokračuje táhlým stoupáním do údolí Laního potoka, další sjezd míří kolem plotu obory Rudno na Vlčím sedle. Sjezd končí v rozcestí Pod Čepelí, což je vstup do zmíněné obory. Pokračují poslední 2km modré k Uhlířské cestě. Vlastně jediný úsek, kde jsem nikdy nebyl. No je to normální lesní cesta, převážně v bukovém lese. Po přejetí asfaltky na Dlouhé stráně zbývá projet spojkou žluté barvy s číslem 6158. Z průhledů se dají zahlédnout letci, kteří startují pod Mravenečníkem. Rozcestí U Obrázku značí, že se blíží závěr. Zbývá ale přejet sjezdovky Skiareálu. Kolega se konečně dočkal vytoužených panoramat.

Trasa přes sjezdovky je opět modrá, čísla 6156. Problém je takřka na konci, po přejezdu Medvědí sjezdovky s trasa řítí lesem dosti prudce, čili dobré brzdy jsou podmínkou. Ač tedy nejezdím stále opřilben, tentokrát si ji z řidítek sundám. Dole jsou Kouty a v areálu jsme v cíli putování. Domů už zase po silnicích prvních a nižších tříd.