Smrčina aneb cesta za přírodní památkou do epochy křídy

Kam a jak jedeme?

Ne každý den se člověku poštěstí navštívit zajímavou přírodní památku. Jedna z nich se nachází také nedaleko Šumperka a v polovině letošního dubna – díky hezkému počasí – se nám konečně podařilo se k ní vypravit. Výchozím bodem je obec Sobotín, která je ze Šumperka dostupná po silnici i železnici. Protože jsme vyráželi až odpoledne – a ve všední den – zvolili jsme z časových důvodů Dopravu autem. Vzhledem k tomu, že se obloha měla začít postupně kabonit, nenafotil jsem si od okraje Šumperka ani jesenická panoramata. A ten den stála skutečně za to. Bez oparu, modrá obloha s dramatickými mráčky, dole kvetoucí stromy a na hřebenech čerstvý sníh. K tomu nad vrcholky jesenických hor plochý mrak, připomínající známé fotografie Kilimandžára. Nevyfotografovaný, ale nezapomenutelný pohled.

Jistou nevýhodou zvoleného typu Dopravy je fakt, že se po dosažení cíle musíme vrátit do onoho výchozího bodu, tedy k zaparkovanému automobilu. Tímto bodem se pro nás stal sobotínský zámek, který je dnes ve stádiu komplexní rekonstrukce. Upravuje se i celé jeho okolí, takže například turistický rozcestník u zámku je dnes nevídaným - a také málo viditelným - unikátem. A to ve smyslu zřídkavosti i nenápadnosti. Jsme v nadmořské výšce 427 metrů (ti, kteří přijedou vlakem, budou mít v tomto bodu za sebou již kilometr cesty i několik výškových metrů) a vyrážíme po modré TZ směr Smrčina, Skřítek a Rabštejn. Čeká nás teď úsek necelého kilometru po asfaltové silnici, po které projdeme část Sobotína a následně odbočíme doleva a do kopce. Před námi je nejnáročnější část cesty, kdy během přibližně jednoho kilometru vystoupáme o téměř 200 nadmořských metrů výše. Cesta to však nijak nudná není a – alespoň v jejím počátku – se můžeme těšit také z několika výhledů do okolí. A to dokonce na obě strany. Modrá nás totiž vede nejprve loukou s remízky a až později lesem. Míříme na jihovýchodní temeno Smrčiny.

Za čím jedeme?

U rozcestníku Smrčina ve výšce 615 metrů jsme již téměř na místě. Po neznačené cestě – a nějakých 200 metrech - se dostaneme až k myslivecké chatě, vedle které se nachází náš cíl; velký jámový krupníkový lom Smrčina, který je od roku 1982 přírodní památkou a teď už i součástí geologické naučné stezky Sobotín – Maršíkov. Prozraďme si o tomto místě alespoň pár základních informací. Okolí Sobotína je totiž geologicky velmi zajímavou lokalitou.

Skutečnou unikátní perlou mezi zdejšími bývalými lomy je právě Smrčina, která je – se svou rozlohou 1 ha - největším krupníkovým tělesem v celé České republice (proto také ten památkářský titul). Krupník se – coby nejměkčí minerál - používal zejména k výrobě žáruvzdorných nádob a vyzdívek pecí, ale rovněž při výrobě plastik, dekoračních předmětů a obložení. Je to také onen bílý prášek, který si na ruce před svými pokusy nanáší vzpěrači a vzpěračky. Vstup na dno jámového lomu je umožněn po dřevěných schodech se zábradlím, ale většina jeho stěn je pokrytá sutí. V podstatě vytěžený lom je přibližně 50 metrů široký a vykazuje mocnost zhruba 8 až 10 m. Již v 19. století byla Smrčina významným nalezištěm tzv. mineralizace alpského typu, známým po celé Střední Evropě. Dnes je však tato krásná lokalita silně zarostlá vegetací.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

A to je vlastně téměř všechno. Po krátkém odpočinku u myslivecké chaty se vracíme stejnou cestou do Sobotína, kde se ještě chvíli zdržíme kontrolou postupu rekonstrukčních prací na zdejším zámku. Pěším turistům nebo majitelům horských kol se však nabízí možnost pokračovat po souběhu modré a červené TZ na Skřítek nebo po červené (na opačnou stranu) na Maršíkovský kopec (správně k rozcestníku Nad Maršíkovem) a dále na Loučnou nad Desnou. Popsaná trasa je příjemným krátkým výletem, který balancuje na hraně „turistických“ kategorií, protože celkově ujdete přibližně právě oněch 6 km. Budu-li však brát jako výchozí místo sobotínské vlakové nádraží, počítejte s délkou necelých 9 kilometrů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Bonusem k příjemnému výletu byl fakt, že tato oblast nepatří k těm navštěvovanějším, takže ani my jsme během celé cesty – pochod Sobotínem samozřejmě nepočítaje – nepotkali ani živáčka. A pro ty chodící encyklopedie, které by mě chtěly kvůli názvu článku peskovat za to, že tato lokalita je z období devonu – a tedy pocházející z prvohor – a nikoliv křídová, a tudíž druhohorní, přidám krátké vysvětlení. Zkuste uchopit do ruky smrčinský mastek a pohladit s ním stěnu lomu. Mnozí takto učinili již před námi, takže to na dně jámy téměř lvové trošku vypadalo jako školní tabule u prvňáčků.

Ostatní informace

Vstupné se zde zatím neplatí, takže platí ono tradiční: platíte jen to, co sníte, vypijete a projedete.