Ostružno - kostel Povýšení sv. Kříže

Obec Ostružno, poprvé písemně zmiňovaná roku 1227, se nachází asi 5 kilometrů jihozápadně od Jičína. V obci žije pouhých 82 obyvatel, ale působí větším dojmem. Zřejmě i díky své dominantě, pozdně baroknímu kostelu Povýšení sv. Kříže, který je – zejména vzhledem k velikosti obce – monumentální, ze všech stran z dálky dobře viditelnou, stavbou.

Jedná se totiž o jednu z nejrozsáhlejších staveb pozdního baroka na Jičínsku a – údajně – i o jediný vesnický kostel v této oblasti, který má dvě věže. Nachází se zřejmě na místě starší stavby stejného jména, která zde stávala již v roce 1355. Současný kostel byl vybudován - na téměř trojúhelníkovém půdorysu - stavitelem Františkem Hegerem v letech 1772-1780, vysvěcen však byl až roku 1792 nebo dokonce 1797. V interiéru kostela se nachází cenné nástropní fresky Johana Jáchyma Redelmayera a J. Hagera (1779-1784) s tématikou legendy o Svatém kříži. Mobiliář je již rokokový a jeho autorem je kosmonoský řezbář M. Jelínek (internetové stránky obce ovšem nabízejí jméno Jílek) a mimo jiné se v něm nacházejí také dva barokní oltáře od J. Krejčíka.

Kostel je – nebo zřejmě spíše byl – hřbitovní a je ohrazen Kamennou zdí, která je prolomena několika uzamčenými vstupy. Nachází se zde několik velmi zajímavých funerálních skulptur. Před vydutým dvojvěžovým průčelím chrámu stojí barokní sochy sv. Mikuláše z roku 1749 a sv. Anthelma z roku 1754, které pocházejí ze zrušeného valdického kláštera. Kostel byl rekonstruován v roce 1904 a poslední úpravy (fasáda) byly provedeny v roce 1993.

A na závěr přidám jednu malou perličku. Kostel, který je, bohužel, přístupný pouze o nedělních bohoslužbách, se zcela neskromně „chlubí“ tím, že na jeho podobě se podílel také velký pražský stavitel italského původu Jan Ignác Palliardi (autor např. knihovny strahovského kláštera) a že sochy před ním pocházejí z dílny našeho nejznámějšího barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Ale kdo ví …

Obec Ostružno, písemně poprvé zmiňovaná v roce 1227, určitě nepatří mezi nejznámnější místa Českého ráje, na jehož hranici se nachází, ale počtem památek i jmen s nimi spojenými může ledaskoho mile překvapit. První písemné zmínky o této malé vesničce pocházejí z roku 1227 a její hlavní dominantou je monumentální, pozdně barokní, kostel Povýšení sv. Kříže. O této památce jsem na Turistice již psal v samostatném příspěvku, takže tentokrát jen několik základních informací.

Zřejmě nejrozsáhlejší pozdně barokní stavba na Jičínsku byla postavena stavitelem Františkem Hegerem z Prahy v letech 1772-1780. Na podobě chrámu se údajně podílel také pražský stavitel italského původu, Jan Ignác Palliardi. Interiér zdobí hodnotné nástropní fresky Johana Jáchyma Redelmayera. Mobiliář je rokokový a jeho autorem je známý kosmonoský řezbář Martin Jelínek. Kostel je hřbitovní, ohrazený kamennou zdí, prolomenou několika vstupy. Před vydutým dvojvěžovým průčelím chrámu stojí cenné barokní sochy sv. Mikuláše (z roku 1749) a sv. Anthelma (z roku 1754), které pocházejí ze zrušeného Valdického kláštera. U obou soch se uvádí i eventualita, že by mohly pocházet z dílny našeho nejvýznamnějšího barokního sochaře, Matyáše Bernarda Brauna.

V sousedství kostela se nachází pamětní lípy, vysazené na počest ukončení 1. světové války, i několik dalších pamětihodností. Jedná se zejména o dvojpodlažní barokní budovu bývalé fary, pocházející z roku 1756 (dnes jsou zde byty), sochu Panny Marie Immaculaty z roku 1877 nebo Památník místním občanům, kteří padli v půběhu 1. světové války, stojící před mateřskou školou (původně základní škola). Velmi zajímavá (zejména pro fotografy) je také skulptura Ukřižovaného z roku 1874, stojící na okraji obce a najdete zde i sochu sv. Jana Nepomuckého.

V nejbližším okolí obce, které je součástí barokní komponované KRAJINY, nazývané "Mariánská zahrada", se nachází různé kaple, pozoruhodné zejména svými atypickými půdorysy. Jedná se o kruhovou kapli sv. Anny, Loretu, šestibokého Andělíčka a hlavně o kapli Nejsvětější trojice, která má půdorys trojúhelníkový. V souvislosti s touto kaplí bývá uvéděn jako spolutvůrce projektu slavny Jan Blažej Santini – Aichel.