Bezděkov, místo kde se zrodil horor.

Kam a jak jedeme?

V Klatovské kotlině, přibližně 4 kilometry jihozápadně od Klatov, najdeme poměrně velkou obec Bezděkov u Klatov. Řeka Úhlava zde vytvořila již hodně široké údolí a ves je na jejím levém břehu. Lidé si toto místo oblíbili v dávných dobách, což dokazují archeologické nálezy. V okolí obce bylo objeveno i Mohylové pohřebiště. O místě samotném se začalo psát až mnohem později. První písemná zpráva je z roku 1331, ale osada byla založena již ve 13. století. Původně to údajně byly jen tři stavení a prvním známým vlastníkem byl Elbin z Bezděkova. Vystřídala se tu celá řada vlastníků, mezi které patřil i král Jan Lucemburský. Z významných šlechticů to byl známý Půta Švihovský z Rýzmberka. V roce 1844 koupil celé panství František Korb z Weidenheimu a tento rod zde byl až do Roku 1945. Veškerý majetek rodu byl po válce znárodněn a rozdělen na více parcel. V obci se zachovalo poměrně dost zajímavých památek a navíc se tady zrodil horor.

Za čím jedeme?

Takovému pozvání se nedá odolat a tak jednoho dne vystupujeme na vlakové zastávce této obce, kde začíná naše cesta za poznáním tohoto zajímavého místa. Odtud procházíme dlouhou ulicí na náves. Té vévodí novorománský Kostel Sv. Václava, který byl postaven v letech 1899 až 1901. Je to skutečně velká stavba, která pojme až 700 lidí. Dnes je kostel opraven a jeho věž je viditelná ze širokého okolí. Nedaleko kostela je pomník padlým v první světové válce. Z pískovce jej vytvořil sochař Vilém Glos a stojí tady od Roku 1924. Po druhé světové válce byla na pomník osazena deska se jmény obětí z obce a jejího okolí. Ze tří kapliček obce jsou dvě v její jižní části. Ta větší je zasvěcena sv. Anně a přímo volá po opravě. Blíže k rybníčku je kaple sv. Jana z Nepomuku. Ta původně stála na ostrůvku rybníka a později se rozhodlo, že bude přestěhovaná. Byla rozebrána a znovu postavena za pouhé dva dny. Třetí kaple sv.Václava je u cesty k hlavní silnici z Klatov do Domažlic. Nelze přehlédnout několik zajímavých křížků. Poslední a nejstarší církevní památkou je kostelík sv. Anny na vrchu Římek, severně od vsi. Ten nechal postavit v roce 1693 hrabě František z Morzina.

Místní zámek se mohl stát pro obec zcela jistě turistickým lákadlem. Kdysi tu stála gotická tvrz, která byla v roce 1737 přestavěna na renesanční zámek. Kolem zámku byl široký vodní příkop a přírodní park. Následná barokní přestavba se moc nepovedla, vodní příkop byl zasypán a když se novým majitelem stal František Korb z Weidenheimu došlo k zásadní proměně. Celý zámek kromě věže byl do základů zbourán a začalo se stavět podle plánu ing. arch. Ignáce Vojtěcha Ullmana. To bylo mezi roky 1854 až 1856 a krásný novogotický objekt byl na světě. V této podobě jej vidíme i dnes. Bohužel zámek po sametové revoluci se dostal do rukou bezohledných spekulantů a údajně je dnes majetkem nějakého litevského milionáře. A tak pozvolna chátrá a nový majitel nemá zájem. Totéž platí i o zámeckém parku. Ten je sice ve vlastnictví státu, ale je také ponechán osudu. Totéž platí i o budově při vchodu do parku. Ta se zatím vyznačuje částečně propadlou střechou a ještě stojí. K zámku také patřil pivovar v horní části obce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Překvapením pro nás byl i čas oběda. I když je Bezděkov poměrně velká obec, kromě obchodu s méně ochotnou prodavačkou tady nebyla žádná další možnost k nasycení.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Poměrně zajímavá obec má více několik stinných stránek. Těžko lze pochopit současný stav zámku, parku a dalších budov. Hromada stavební sutě přímo na návsi také není žádnou dobrou vizitkou.

Ostatní informace

Na závěr jsem si ponechal vyprávění o význačné osobnosti, která tady prožila část života. I když to je tak trochu příběh z červené knihovny, tak se skutečně stal. Pro první řádky jsem si zašel na místní hřbitov. V horní části stojí nedaleko od sebe dva hrubě opracované náhrobní kameny. V jednom z hrobů je pochována hraběnka Terezie Küniglová, která zemřela 3. srpna 1799. Ve druhém našel místo posledního odpočinku Christian Heinrich Spiess, ten zemřel 17. srpna 1799. A jak to všechno začalo? Hrabě Kašpar Heřman Künigl někdy kolem roku 1786 nabídl Spiessovi místo hospodářského správce panství. Spiess na panství přijel i se svojí milenkou, Sophii Körnerovou. Hrabě se do ní zamiloval a jak to tak bývá jejich milostný vztah se dlouho neutajil. Ale i druhá dvojice měla své tajemství, které si nevzala do hrobu. Jak to skutečně bylo se už asi nedozvíme. Pravdou je, že své první milence Spiess odkázal veškerý majetek a ta se v roce 1801 provdala za hraběte Künigla.

Christian Heinrich Spiess se ale do historie zapsal především jako spisovatel. Okolí Bezděkova přímo nabízelo mnoho krásných a zároveň tajemných míst, o nichž ve své tvorbě mistrně psal. Postavy v jeho dílech se běžnému životu zcela vymykají. Právem je označován za prvního tvůrce hororu. Spiess uměl velmi dobře česky, ale psal v německém jazyce. Celkem napsal 43 románů a 15 divadelních her. Už za jeho života byly přeloženy do češtiny a jejich vydavatelem byl Václav Matěj Kramerius. Spiess byl také dobrým znalcem zemědělství a z jeho pera vyšlo dosti odborných prací z tohoto oboru. Ještě jedna zajímavost se váže k této obci. Správcem tu byl také otec spisovatele Svatopluka Čecha. A to je již úplný konec povídání.