Bystré aneb odkud pocházejí Všichni dobří rodáci

Kam a jak jedeme?

Příjemné, téměř dvoutisícové, městečko v Pardubickém kraji se může pochlubit – mimo jiné - tím, že jeho historické jádro je od roku 1990 městskou památkovou zónou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1200, ale je téměř jisté, že původní osada zde stávala již v 11. století. Bystré pak bylo - v období vlády Karla IV. - povýšeno na město. Mezi nejvýznamnější majitele města se řadí purkrabí Karla IV. Michálek z Vlašimě, Boskovicové, Kolowratové, Martinicové, Hohenembsové a císař František Josef. Město je krásné nejen svou historií a památkami, ale i polohou. Nachází se totiž jihovýchodně od Poličky a je soušástí Hornosvratecké vrchoviny. Nadmořská výška okolo 600 metrů a krásné panorama chrámových věží dokáží své. A zajímavá je jistě také informace, že právě zde byl natáčen slavný film režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci i jeho porevoluční volné pokračování Návrat ztraceného ráje.

Za čím jedeme?

Procházku městečkem zahájíme u místního zámku. Nachází se nad Bysterským potokem - a u zámeckého rybníka - a je nejdále od centra města. Jedná se o renesanční stavbu Jana Bezdružického z Kolowratů, postavenou v letech 1586 až 1590 na místě lovecké tvrze Beneše Mikošínského z roku 1097. Rozšířen pak byl v letech 1654 až 1655 a ještě v 18. století byly upraveny jeho interiéry a kaple, ale jeho základní podoba je stále původní. Zámek s renesančními sgrafity a portály v roce 1978, kdy zde byl ústav pro mentálně postižené mladistvé, dvakrát vyhořel. To byla asi největší katastrofa v jeho dějinách kromě švédského vyrabování v letech 1645 a 1651. Poté byl zrekonstruován do současné podoby, přičemž zámecký park pochází z let 1850 až 1852 a veřejnosti byl zpřístupněn po celkové obnově v letech 1973 až 1974.

Zámek v Bystrém – jehož historie nám vlastně vypráví o historii městečka - je trojkřídlá jednopatrová budova s charakteristickými renesančními znaky jako jsou sdružená okna, portály, sgrafitová rustika a arkády do dvora. Mezi jeho vlastníky se později zařadili i Švihovští a již za jejich vlády mělo Bystré svůj vlastní panský pivovar, jehož výrobky museli místní povinně nakupovat, což vedlo k rebeliím, zakončeným 30-letou válkou (zjednodušený další důkaz pro tvrzení, že za všechno zlo světa mohou ženy a alkohol). Po válce přebírají zámek Martinicové, kteří těží – mimo jiné – z práva pořádat celkem vysoké množství pravidelných trhů a prodloužené roboty. V této době je zde – díky nálezu železné rudy - postavena vysoká pec i kovací hamr a vzniká slévárna. Od roku 1677 je majitelkou panství Anna Kateřina z Martinic, rozená z Bukůvky, oblíbená šlechtična, za níž poddaní „na panské útraty stravováni a v zámeckém dvoře při hudbě až pozdě do noci častováni byli“.

V roce 1707 získali panství v Bystrém Liechtensteinové a vzápětí rod hrabat z Hohenembsu a v kraji tak zavládla němčina. Tento rod v Bystrém postavil nový monumentální kostel, provedl barokní úpravy zámku, včetně bohaté štukové výzdoby a zřízení nové kaple, a založil lázně Balda. Rod vymírá roku 1828 a zámek přebírá administrátor František Beck, který nechal zbourat průčelní věž zámku. Roku 1848 získala zbídačené panství Ernestina, svobodná paní z Langetu, která nákladně doplnila zámecký mobiliář, zřídila u zámku rozlehlý anglický park se vzácnými dřevinami a - v letech 1853 až 1854 - nechala vymalovat všechny zámecké pokoje a chodby mnichovským malířem Eduardem Schwaisserem. Mezi zámecké hosty v té době patřili například básník Jan Neruda nebo malíř Josef Mánes. A poté se již majitelem zámku i celého panství stávají Habsburkové, tedy přímo Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I., což platí až do rok 1918. Zajímavé je, že císař a jeho choť Alžběta se při soukromých cestách do ciziny podepisují jako hrabě a hraběnka Hohenembsové. Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 jsou již osudy zámku převážně smutné. Nejprve zde vzniká státní velkostatek a po roce 1945 sloužil objekt postupně jako sklad, internátní škola a sociální ústav. I v současnosti se v této veřejnosti nepřístupné kulturní památce nachází Ústav sociální péče. A přesto všechno je dnes zámek – nebo alespoň jeho exteriéry – opět budovou krásnou a přitažlivou.

Při příchodu do centra městečka upoutá určitě nejdříve monumentální dvojvěžový barokní chrám sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, který je považován za nejstarší poutní místo Panny Marie Karmelské v České republice. Zdejší dominanta stojící na místě původního gotického chrámu, jehož základy sahaly zřejmě až někam do 12. století. Jeho nejvýznamnější přestavba proběhla v období baroka, konkrétně v letech 1722 až 1726. V této době byl v podstatě postaven kostel zcela nový. Drobné úpravy zde proběhly ještě v letech 1816 až 1817, 1863 a 1985 až 1986. Kostel Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské je jednolodní stavbou se čtyřhranným presbytářem. Západní průčelí je dvouvěžové a je částečným pozůstatkem původní gotické stavby. Mobiliář chrámu je již zcela barokní a najdeme zde například obrazy s příběhy ze života Ježíše Krista, obrazy apoštolů i křížovou cestu. Monumentální hlavní oltář zdobí obraz sv. Jana Křtitele a sochy jeho rodičů, tedy sv. Alžběty a sv. Zachariáše. Ve věžích se nacházejí tři zvony; Matěj pochází z roku 1520, dva zbývající byly doplněny v roce 1926.

Naproti průčelí kostela stojí barokní fara. Jedná se o jednopatrovou obdélnou budovu, postavenou v letech 1690 až 1692 z prostředků hraběnky Kateřiny z Martinic a Bukůvky. Pískovcový zdvojený korunovaný alianční znak pánů z Martinic a Bukůvky také najdeme – spolu s akantovým rámem a letopočtem 1692 – na průčelí budovy.

Další výraznou stavbou Bystrého je budova místní radnice, ve které dnes sídlí Městský úřad. Stojí na místě prvotní stavby z roku 1560 a byla postavena v letech 1716 až 1719 na popud Jakuba Hanibala z Hohenemsu. Jednalo se o zděnou barokní budovu se sedlovou střechou a cibulovitou věží s hodinovým strojem. Součástí radnice byla také obecní šatlava. Radnice byla upravena v roce 1844, aby byla - o 55 let později – vážně poškozena požárem. Další opravy však byly provedeny až v minulém století a zatím poslední rekonstrukce proběhla v letech 2002 až 2004. Radnice je jednoduchá jednopatrová volně stojící budova s fasádami členěnými toskánskými pilastry a s kamenným hlavním portálem. Část jejích místnosti je ještě sklenuta křížovými hřebínkovými klenbami. A právě budova radnice, budova kostela a cesta mezi nimi byly významnými herci obou Jasného filmů.

Při procházce městem musí každého zaujmout také barokní sochy, které nesmazatelně podtrhují jeho historickou atmosféru. Nejkrásnější z nich je – před kostelem stojící - Pacákova Sedmibolestná Panna Marie. Pochází z roku 1725 a původně nestála před kostelem, ale na místě dnešního obchodního domu. Dvoumetrová pískovcová socha zachycuje Pannu Marii se sepjatýma rukama, plechovým mečem, zabodnutým do prsou, a bohatou drapérií oděvu. Zrcadlově proti ní je umístěna Kondrichova socha sv. Šebestiána z roku 1714, která byla údajně pořízena jako poděkování za odvrácení morové nákazy od města. Původně stála ve výklenku při silnici u Svojanova. Jedná se o pískovcocou sochu v životní velikosti, představující světce jako svalnatého mladého muže v bederní roušce, přivázaného ke stromu.

Za pozornost stojí i socha sv. Prokopa, nacházející se nedaleko náměstí u cesty do Hamrů. Socha v podživotní velikosti z roku 1714 zobrazuje světce v biskupském rouchu a s mitrou. U nohou mu leží zkrocený ďábel. Na křižovatce za moderním mostem se nachází dvojice soch nejoblíbenějších českých světců, tedy sv. Václava (1888) a sv. Jana Nepomuckého. Ten pochází z roku 1713 a byl vytvořen v dílně J. Kondricha. Na budově bývalé církevní školy pak najdeme barokní oválný pískovcový reliéf Panny Marie, pocházející z místní kostnice, která zde stávala až do roku 1828. Z novodobých děl může návštěvník města obdivovat dřevěné plastiky, pocházející z každoročních červencových řezbářských sympozií, pořádaných v rámci projektu Kultura evropského venkova. Park uprostřed města zdobí Svatoplukovy pruty a Okno do Evropy, v radnici je umístěna plastika Ryba, v zámeckém parku stojí například Metamorfóza, Slunce v dlaních nebo Spoutaný Kristus.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Městečko Bystré nabízí několik možností stravování i ubytování. Asi nejznámější jsou podniky, které se nacházejí v centru města, tedy hotely Bystré a Vomočil nebo restaurace Panský dům a U Gracie. V jednom z uvedených hotelů jsme se najedli i my.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Bystré i jeho okolí působí velmi příjemným dojmem a zdejší toulání bylo záležitostí veskrze příjemnou. Snad jediná věc, která nás mrzela, byl fakt, že zdejší poutní kostel nebyl otevřen ani po mříž.

Ostatní informace

Žádnou placenou atrakci jsme zde neabsolvovali, takže veškeré nutné náklady tvořily nákup nafty do kamarádova Citroenu a útrata v hotelové restauraci. A komu neučarují památky a atmosféra tohoto městečka ani krásy okolní přírody (nebo bude mít pocit, že toho prostě bylo ještě málo), ten se může vydat na průzkumnou cestu do nedalekého okolí. Bez uzardění lze doporučit určitě minimálně Poličku, Svojanov, Jimramov a Dalečín.