Hrad Výrov, Juránkova vyhlídka a nejkrásnější pohled na Novoměstský Betlém

Kam a jak jedeme?

Nedlouhý výlet k pozoruhodnému místu nacházejícímu se v těsné blízkosti Nového města nad Metují sice dokáže být díky závěrečnému prudkému výstupu docela náročný, ale rozhodně stojí za to. Málokde se vám totiž poštěstí, abyste na pár čtverečních metrech najednou navštívili hradní zříceninu, pozoruhodnou vyhlídku nabízející zejména úchvatný pohled na tzv. Český nebo Novoměstský Betlém, několik zajímavých skalních útvarů a k tomu ještě kapličku se skupinou dřevěných Velkopátečních křížů. A pro návštěvníky ze šumperské strany jesenického podhůří je toto místo rovněž milou připomínkou rodného kraje.

Záleží sice, samozřejmě, i na tom, odkud a jakým způsobem se do téměř desetitisícového Nového Města nad Metují dostaneme, ale z tamního hlavního – a tedy Husova - náměstí je to k cíli jen něco málo přes jeden kilometr. Vzhledem k tomu, že se většinou tento výlet ještě spojuje s exkurzí po nejzajímavějších novoměstských pamětihodnostech, s návštěvou nedaleké Obůrky nebo s procházkou kolem řeky Metuje, jedná se skutečně o výlet více než plnohodnotný.  

Za čím jedeme?

My se vydáme z krásného renesančního náměstí po souběhu všech čtyř barev TZ a po ulici Českých bratří. Jdeme stále z kopce a směrem jihovýchodním. Po asi 100 m nás polovina barev opustí a my se spokojíme se španělskou – tedy červenožlutou – kombinací. Projdeme kolem kostelíka sv. Jana Nepomuckého z roku 1738, překročíme řeku Metuji a ocitneme se u rozcestníku Sepský most.

Tady dochází k jistému značkářskému faux pas. Značku „červená odbočka k vrcholu či vyhlídce“ doplňuje nápis „hrad Výrov“. Odbočka navíc vzápětí zahne ze silnice mezi stromy tak nenápadně, že to mnozí přehlédnou (z naší skupinky si změny směru např. všimnul pouze „poloslepý“ autor článku). A potom už následuje skutečný „Strmílák“. Je to sice jen 300 m, ale ty - až na rovinatější úsek kolem zahrádek - opravdu stojí za to. Zvláště, když se spadané listí rozhodne, že bude pořádně klouzat. Závěrečná odměna ovšem překonaná veškerá předchozí příkoří.    

Na vysokém skalním ostrohu nad soutokem Metuje a Bohdašínského potoka se nachází zbytky hradu z přelomu 14. a 15. století, o kterém se říká, že je bezejmenný. Asi proto má jmen hned několik. Kromě zlidovělého Výrova je znám také jako Staré Hrady, Pustý Zámek a občas prý bývá ztotožňován i s nelokalizovaným hradem Krčín. Z původního pozdně gotického hradu se dochovala podezdívka hrázděné obytné věže, šíjový příkop, zříceniny štítové zdi a hradeb s bránou. Zřícenina hradu postaveného na trojúhelníkovém půdorysu je od roku 1958 památkově chráněna a může se pyšnit i množstvím legend a pověstí. Mylně se o ní tvrdí, že bývala v I. polovině 16. století vězením pro nejnebezpečnější zločince, Alois Jirásek sem zasadil děj svého nedokončeného románu Husitský král a na zřícenině má být také ukrytý velký poklad, který hlídá buď ďábel v podobě černého psa nebo dokonce – v chodbě pod původní kaplí – oheňchrlící drak (nějaké stříbrné mince z doby Jana Lucemburského a Karla IV. se ovšem v blízkosti hradu skutečně v roce 1997 našly.

Součástí hradní zříceniny je dnes také oblíbená a celoročně volně přístupná Juránkova vyhlídka, která nabízí krásné výhledy na nezapomenutelné panorama Nového Města nad Metují, které bývá nazýváno Českým Betlémem a kterému vévodí zámecká věž a kostel Nejsvětější Trojice. Obdivuhodná vyhlídka byla pojmenována podle Jana Juránka, který se nejvíce zasloužil o to, že bylo město v roce 1969 prohlášeno za památkovou rezervaci.

Pro nás je zajímavé, že se tento pedagog, archivář, fotograf, historik i muzejník (a také čestný občan Nového Města nad Metují a čestný člen místního Klubu českých turistů) narodil v Jedlí u Zábřeha a později – až do zabrání českého pohraničí Němci – učil na školách v Šumperku, Mohelnici a okolních obcích.

Krásnou vyhlídkou ještě nabídka tohoto místa zdaleka nekončí. Stačí ještě udělat pár kroků a kromě několika nepřehlédnutelných skalních útvarů narazíme také na malou kapličku Čtrnácti svatých pomocníků se skupinkou tzv. Velkopátečních křížů dosahujících výšky tří metrů. Datace vzniku kaple se nikde neuvádí, ale vzhledem k tomu, že ji u úvozové cesty nechal postavit hejtman Matěj Göstl, můžeme její stavbu bez obav začlenit do I. poloviny 18. století. Kvůli velmi špatnému technickému stavu musela v roce 1938 projít rozsáhlou opravou a rekonstruována byla i roku 2002. Vnitřní výmalba je dílem Veroniky Tymelové.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsme byli v Novém Městě nad Metují ubytováni a že při tomto krátkém výletu jsme jeho katastrální území ani neopustili, volili jsme mezi zdejšími podniky. Nabídka byla pestrá a my měli tentokrát velké štěstí, protože plukovník Prymula zahájil uzamykání země až na úplném konci našeho pobytu (pobývali jsme zde totiž v říjnu roku 2020).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Všechno a moc. Krásná lokalita nad břehem řeky Metuje, podzimně barevná příroda, všeobecná pohoda. Prim ovšem v tomto případě jist hrál pohled na nádherné novoměstské panorama z hradní vyhlídky. A potěšilo i setkání s krajanem Juránkem …

Nelíbilo: Měli jsme smůlu na počasí (oproti tvrzení našich meteorologů bylo ten den nejhorší za celý pobyt), takže ten pohled nebyl tak luxusní jako by byl za sluníčka a modré oblohy. A díky navlhlému spadanému  listí byl zpáteční sestup docela krkolomný.  

Ostatní informace

Když vynecháme náklady na dopravu (ve stovkách), ubytování a stravování (v tisících), nápoje (jak kdo) a turistické vizitky (v desetikorunách), tak nás tento výlet vlastně vůbec nic nestál …

A to má popisovaná trasa ještě jednu obrovskou výhodu. Je využitelná po celý rok a v každé době. Tedy i v té současné, kdy nám toho jinak až tak moc povoleno není …