Na Rabí, za zříceninou hradu Rýzmberků

Kam a jak jedeme?

Dodnes si pamatuji, jak jsme se ve škole učili, že Rabí je druhou největší hradní zříceninou v Československu. A protože ten největší komplex je umístěn „kdesi na dálném východě“, poskočilo v roce 1993 Rabí na stupínek nejvyšší. Tato informace sice bývá poslední dobou občas zpochybňována, ale v každém případě je – i když se to možná na první pohled nezdá - Rabí gigant, který by měl každý alespoň jednou navštívit. Kromě toho, že se jedná o zříceninu rozlehlou a krásnou, patří také k těm poměrně slušně dosažitelným. Z Horažďovic i Sušic je to sem po silnici necelých 10 kilometrů, autobus staví přímo na náměstí (v Rabí sice žije jen asi 500 duší, ale statut města obec, žijící hlavně z turistického ruchu, skutečně má) a pro vodáky a nadšené příznivce kolejových dopravních prostředků se nabízí možnost dojet ze Sušice vlakem do stanice Žichovice (trvá to jen 7 minut) a odtud se vydat po žluté TZ (2 km) ku hradu.

Všem, kteří sem dorazí, bude odměnou hradní komplex, který je obehnán hradbami s dělovými baštami o celkové délce přes dva kilometry. Jádro hradu vzniklo zřejmě již na počátku 13. století a jeho úkolem bylo – z výšky přibližně 480 nadmořských metrů - strážit obchodní cestu mezi městy Sušice a Horažďovice i bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Tehdejší hrad pravděpodobně založila bavorská hrabata z Bogenu, která později vystřídali Wittelsbachové. A od konce 13. století se tato lokalita stala znovu součástí českého státu. Pořád se však jednalo v podstatě jen o donjon, který obývali páni z Velhartic. „Mediálně známým“ místem se však Rabí stalo až mnohem později, konkrétně v roce 1380, kdy již jeho majiteli byli Rýzmberkové. Ti pak hrad na přelomu 14. a 15. století přestaví a opevní. No a protože se Švihovští z Rýzmberka zrovna moc nemuseli s husity, byl hrad středověkými bandity, drancujícími pod vlajkou kalicha, dvakrát obléhán a dobyt. Recipročně tady však náčelníkovi Žižkovi „sebrali“ i druhé oko.

Za čím jedeme?

Později se hradním pánem stal Půta II. Švihovský z Rýzmberka, který díky svému obrovskému bohatství a vysokému postavení (nejvyšší zemský soudce byla asi tenkrát funkce, která k smrti hladem nevedla, a Půta si navíc rafinovaně přivydělával coby diplomat ve službách krále Vladislava Jagellonského). Rabí znovu přestavěl, zřejmě dokonce za účasti královského architekta Benedikta Rejta (v roce 1498 byla např. dokončena hradní kaple). Vznikla mj. mohutná hradební zeď s předsunutými dělovými baštami. Půtovi synové se ale zadlužili a hrad v 16. století prodali. Majitelé se zde pak rychle střídali (mj. chvíli zde vládli také Rožmberkové) a skutečnou tragedií se pro hrad stává až Třicetiletá válka. Po ní sice přejde Rabí do majetku pasovských Lamberků, ale okolo roku 1720 dokoná zkázu hrdé hradní pevnosti požár a nepřidá mu ani to, že se volně přístupný hrad stane levným zdrojem stavebního materiálu pro obyvatelstvo ze širokého okolí. Lamberkové nakonec zříceninu v roce 1920 darovali Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích a následně byly zahájeny první kroky k záchraně hradu. Od roku 1954 patřila zřícenina Rabí, nacházející se na vyvýšeném ostrohu nad řekou Otavou, státu a v roce 1978 se stala Národní kulturní památkou. Toliko okénko do pohnuté historie tohoto místa.

Co se týče samotné podoby středověkého hradu s románským jádrem, tak jeho nejstarší – tedy z období okolo roku 1300 pocházející - částí je mohutná hranolová věž, zatímco další obytné a hospodářské budovy byly vybudovány až na přelomu 14. a 15. století. Např. dělostřelecké opevnění s baštami je však ještě o běco mladší. A stavební vývoj hradu, který je dnes v majetku Národního památkového ústavu, tak trošku určuje rovněž podobu jednotlivých zdejších prohlídkových okruhů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Městečko Rabí vděčí dnes turistickému ruchu téměř za všechno, a tak není žádným problémem posedět na mnoha místech v podhradí a bohatýrsky zde pojíst i popít. Dostatek příležitostí k občerstvení i ubytování nabízí rovněž nedaleká města Sušice a Horažďovice.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vraťme se ale k prohlídkovým okruhům. Ten první – a zřejmě i nejoblíbenější (koneckonců jsme jej absolvovali i my) – se jmenuje „Věž“ a nabízí prohlídku většinové části hradního areálu, a to od místa nejnižšího po místo nejvyšší. Prohlídka začíná na dolním velkém nádvoří a pokračuje přes malé nádvoří se studnou a nejstarší část hradu. Následuje výstup na vrchol donjonu (panoramatické výhledy do okolí) a celá prohlídka končí ve sklepení, kde můžeme obdivovat i krápníkovou výzdobu. Prohlídka trvá asi 45 minut a zaplatíme za ni 90,- Kč (slevu na 60,- Kč mají děti, studenti, důchodci 65+ a ZTP, rodinné vstupné je za 240,- Kč). Návštěvní doba se různí podle ročního období (duben – říjen), nejdelší je v letních měsících (06-08), kdy je hrad přístupný – kromě tradiční pondělní zavíračky - od 9,00 do 17,00 hod.

Druhým okruhem je „Palác“. I zde začíná prohlídka na velkém nádvoří, ale poté již následuje středověký palác s modely hradu, které přibližují jeho stavební vývoj a nachází se zde také archeologické nálezy nebo expozice kamnových kachlů. Vrcholem je pobyt na vyhlídkové terase, po kterém přichází na řadu sestup do sklepení, kde návštěvníky čeká audiovizuální program o dobývání hradu husity a závěrečná prohlídka hladomorny. Délka prohlídky, cenové relace i návštěvní doba jsou stejné jako v případě „Věže“.

Ostatní informace

Pro nadšence, zbohatlíky a ty, co mají dost času, je určena trasa, která plně spojuje oba předchozí okruhy. Trvá proto 90 minut a stojí 150,- Kč (sleva je za 100,- Kč a rodinné vstupné za 400,- Kč). A přiznejme si rovnou, přátelé, že za prohlídku zříceniny to není zase tak málo. I když Rabí je Rabí a větší než největší by existovat nemělo …

Kdo chce jen tak nasát atmosféru a zažít pocit středověkého rytíře, spokojí se s hodinovým pobytem na dolním velkém nádvoří. Zaplatí za to 30,- Kč (slevněnkáři to mají za 20,- Kč) a milí platící pak mohou navštívit také bývalou hradní konírnou, která dnes bývá využívána hlavně jako výstavní prostor. A pokud má někdo stále pocit, že toho viděl málo, tak hned pod hradem je umístěn kostel Nejsvětější Trojice (za peníze přístupné podzemí) nebo o kousek dál židovský hřbitov (volný vstup).