Od Paprsku na Návrší

Skibus na nádraží  •  Fotografie (108)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (108 fotografií)

Ve Velkém Vrbně

Vstoupit do fotogalerie (108 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Nejdříve vlakem. Ačkoliv Staré Město (pod Sněžníkem) není od nás příliš daleko (25 km) Doprava je sem relativně komplikovaná, ale to spíše tentokrát díky nedochvilnosti některých spojů. Ačkoliv ze Šumperka vyjíždí jednovozový couráček na čas, v následujícím Bludově značně čekáme na křižující spoje, zejména spožděný osobák od Olomouce (tuším původně od Přerova). Maně přemítáme, kde může vlak nasekat 15 minut na rychlém koridoru. Průvodčí nám slibuje, že přípoj (stejný motoráček) bude čekat v Hanušovicích. Nejen že čeká, ale opět čeká ještě na další zpožděný přímý spěšňák z Olomouce, takže po ránu byly zřejmě po trati větší komplikace. Největší nebezpečí je ovšem v tom, stihneme-li ve Staráku skibus. Podle ankety, skoro drtivá většina (min. 20 dalších běžkařů) má stejný záměr, jako naše výprava. Tak by mohla hrozit další ztráta. Naštěstí průvodčí operativně volá na nádraží našeho cíle, paní pokladní od jízdenek skibus pozdrží.

Dobře udělala, z vláčku skutečně směřuje do přistavěného autobusu velká fronta, i podle zběžného pohledu značí, že by autobus-skibus jel do Velkého Vrbna poloprázdný, takto je plně obsazen.

Za čím jedeme?

Zima letošního roku je zase v našich končinách značně sporadická, když se tedy na přelomu února a března opět přidaly ve středních a vyšších polohách sněhové srážky, bylo otázkou vydrží-li nám to do víkendu. Vydrželo. Navíc rolbaři nelenili, a kde to šlo,najeli nové stopy, aby uspokojili potřeby chtivých běžkařů. Ačkoliv spousta výletníků z našich přátel se vymlouvá na zaneprázdnění, nemoci a jiné povinnosti, nakonec vyrážíme v celkem dostatečném počtu po páteční telefonické domluvě. Vrozená lenost nám velí využít lanovku a na Paprsek si cestu ulehčit, i tak si užijeme poměrně dlouhé pouti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už z předchozích řádek vyplývá, startujeme u oblíbené chaty a protože dlouho po trase do jiné hospody jen tak nezabloudíme, hodí se mít něco málo v ranečku, i když na konci nás čeká Návrší pod Králickým Sněžníkem, ale to bude to trvat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Upřesněná předpověď počasí slibuje relativně teplý den, ráno v Okolí Paprsku je ještě vskutku zimní, ve vyšších polohách napadlo určitě kolem 15 – 20 cm nového sněhu a podmínky pro lyžování se na čas vylepšili. Po raní gulášovce a Šeráku si užíváme prvních metrů v příjemné zvlněné parovině směrem k Růžové Boudě, tedy v červeném turistickém značení. Podklad je zatím pěkně ztuhlý, takže následující sjezd k Medvědí boudě je pěkně svižný. Prostory u chaty jsou značně zaplněné parkujícími auty, nejsou to jen rekreanti na boudě, ale spousta běžkařů vyráží do stopy odsud. Pokračujeme dále v červeném značení, které je zde poněkud pozměněné. Dříve se od Medvědí chodilo (nebo jezdilo) úzkým chodníčkem, který šikmo stoupal postupně po jižním úbočí pohraničního Chlupěnkovce. Když teď máme vymoženosti v podobě rolb na úpravu lyžařských stop, tato pěšina příliš nevyhovoval. Značení bylo poněkud pozměněno, využívá vedení nové lesní cesty, která vede víceméně vrstevnicí k upravenému Aloisovu prameni, po té víceméně kolmo do svahu (podél potoku) pokračuje až ke státní hranici. Nový rozcestník připojuje polské zelené značení. Poláci mají velkou část hranice doplněnou zelenou TZ. I nové turistické směrovky (české) poukazují,na fakt, že jde vlastně o značení našich sousedů. Společně značky směřují téměř k vrcholu Chlupěnkovce (980 m). Název sice poukazuje na výskyt nějakého ovocného keře, ale tuším, že tu žádný angrešt neroste. Nové značení zrušilo staré textační místo Zhořelá, z kterého zbyly jen lišty po směrovkách na původním stromě. Jak běží den, pomalu se začíná oteplovat, občas vysvitne sluníčko a protože i dosti fouká, pomalu začínají opadávat sněhové nánosy z okolních stromů. U Kunčické hory nás po dlouhé době dojedou dva mladí běžkaři, jinak si užíváme téměř liduprázdné stopy. Méně znalí běžkaři do končin kolem Kladského sedla nezajíždí, což je vcelku škoda. Nadmořská výška se stále pohybuje přes 800 metrů a hory zde nejsou nijak krkolomné, což by mělo vyhovovat i méně vyježděným borcům. Jedinou komplikací je zde možná horší dopravní obslužnost, dnes ale spousta výletníků jezdí vlastními auty, takže jejich chyba. Pak jsou takové ty tradiční stopy leckdy přeplněné.

Pod Kladským sedlem trasa přechází silnici a jak nám sdělí další výletníci, na hranici v penzionu (a hospodě) je zavřeno, čímž máme vyřešen problém, bude-li hospoda. Mohli bychom sice pokračovat po upravené trase dolů k hájovně (ale nevíme, je-li pan Vébr přítomen). Volíme tedy starou lyžařskou (neupravenou) stopu. Je to úzká pěšina mezi stromy, jak už je teplo, tak ze stromů pěkně prší, občas spadne i nějaký kus sněhu, tak je to takové dobrodružné. Zkratka vlastně udržuje výškové metry, tak se brzy dostaneme zpět k lesní cestě, kterou jezdí rolbaři.

Poměrně dlouhý úsek je bohužel celý schovaný v lese, je sice víceméně vrstevnicový (či mírně stoupá), nicméně nenabízí díky okolnímu porostu nějaké zpestření ve výhledech do kraje.

Až když se objeví odbočka k lesní kapli Panny Marie, víme, že máme velkou část túry splněnou.

Zbývá sjet k silnici od Stříbrnic a ještě asi kilometr po asfaltce (cesta se jen mírně prohrnuje, nechává se sjízdná pro běžkaře). Návrší je v podstatě jedinou klasickou horskou chatou na naší straně Králického Sněžníku. Přímo pod vrcholem sice bývala Liechtenštejnova chata, ta už ale dávno vzala za své. Poláci mají svou chatu ale blíže pod horou. Nad Dolní Moravou mají sice novou Slaměnku, ta je ale víc zaměřená na sjezdaře ale už je to moderní objekt.

Návrší (dříve U Salašních bud), bylo postaveno ve 30. letech minulého století, tehdy to vlastně byl skoro poslední objet blízkých Stříbrnic. Z jejich horního konce ovšem zástavba značně prořídla, tak je dnes chata skoro na samotě. I díky určité odlehlosti tady není takový nával jako třebas na takové Švýcárně (nebo Paprsku). Díky mizerným podmínkám nejezdí sjezdovka, dorazí sem běžkaři od Hynčic, ale i výletníci, kteří stoupají na samotný Kraličák.

Nakonec se rozhodujeme, že běžek bylo dost, tak do Stříbrnic seběhneme kolem sjezdovky, i tak toho bylo akorát (a výtečné výpečky se špenátem).

Ostatní informace

Ještě stihneme pivo a kafe U Kampů, tak akorát k místní lince, která objíždí staroměstské enklávy (Seninka, Stříbrnice, Kunčice). Vypadá to, že další týdny už velkou zimu nepřinesou, takže pokud by to měl být závěr sezony, bylo by to důstojné zakončení. Náklady převážně padnou na Dopravu (skibus 30, lanovka 40), samozřejmě občerstvení ale to nechám na uvážení a možnostech jednotlivého běžkaře.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli