Přes Tulinku na Holubí vrch

Kam a jak jedeme?

Tato trasa je více než výletem v pravém slova smyslu spíše příjemnou procházkou, vhodnou téměř pro všechny. Zvládnou ji totiž bez problémů senioři, rodiny s dětmi i rekonvalescenti na poobědové vycházce. Nejprve jdeme „vzhůru“ po Reissově ulici, kolem zastavení čarodějnické cyklotrasy v – již legendárním – areálu Sanatorky (začít se dá ale i u šumperské učňovské školy a vyrazit po zelené TZ), a pomalu míříme k rozcestníku Tulinka. Cestou bychom měli míjet jednotlivá umělecké díla, která sem měla být umístěna hned po květnovém šumperském Dřevosochání, ale není zde po nich ani stopy. Buď je to způsobeno neuvěřitelnou kumulací nejrůznějších funkcí – a následnou zaneprázdněností - nejvyšších představitelů města nebo sochy prostě někdo potřeboval více a původní záměr oživit obyvatelům města procházku Městským lesem byl operativně pozměněn..

Za čím jedeme?

Na Tulince měníme – po chameleonsku – barvy a přecházíme na modrou. Ta nás zavede k osadě Nové Domky, kterou předchází rozcestník a zajímavá Kamenná boží muka z roku 1699, o kterých jsem již psal v samostatném příspěvku (https://www.turistika.cz/mista/nove-domky-su-bozi-muka). Ke zdejší oblíbené výletní restauraci po červeném psaníčku tentokrát nezamíříme, ale vydáme se kolem zahrádkářské kolonie znovu do stínu smíšeného lesa. V této souvislosti musím opět zmínit fakt, že – snad poprvé v dějinách – turistické značení kolem Šumperka začíná poslední dobou silně pokulhávat. Tato oblast byla vždy pýchou a vzorem všem značkařům (koneckonců i já se na tom kdysi malým dílem podílel), ale v současnosti jsem zde opět našel poškozené plechové šipky (bez hrotu), chybějící potvrzovací značky a mnohdy i úplnou absenci značení na Rozcestí. A opravdu to není všude způsobeno tím, že by zlý dřevorubec uloupil mírumilovné česko-lesní organizaci nějakého toho velikána s turistickým značením na podpal ve svých kamínkách, zvaných vincek-chcípáček. Naščtěstí nám to až tak vadit nemuselo, protože cestui známe dokonale i „poslepu“ a i kdybychom z ní sešli, těžko zde zabloudíme někam mimo civilizaci.

Poté na chvíli les opustíme, pokocháme se pohledem na Šumperk (odsud žádná sláva, vedou paneláky a areál velkopekárny), přejdeme silnici a čeká nás (nejprve ovšem malé vstupní smetiště, volající pro znovuzavedení tvrdých fyzických trestů) závěrečné „stoupání“ na Holubí vrch, během něhož mineme i několik kamínků, které by se daly – při dobré vůli – nazvat malým skalním útvarem. Za zadním traktem starostova nového dvojdomí se dostaneme k tzv. Vodárně na Holubáku. Někdejší pletivový plot s ostnatým drátem už připomínají jen betonové sloupky a objekt je kupodivu – když nepočítáme pestrobarevné výtvory sprayerů – nepoškozen. Jen všude se povalující lahve a anglický trávníček napovídají, že sem občas někdo zajde.

V této chvíli dobrovolně opouštíme modrou TZ, která by nás zavedla k vlakovému i autobusovému nádraží, a přes pole se vydáváme k rodnému městu. Uděláme malé kolečko po zajímavých vilách, převážně z I. třetiny 20. století, a protože venkovní teplota i pocit DDŽ (diagnóza dávivá žízeň) se silně zvyšují, zajdeme ještě na krátkou návštěvu osvěžovny.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud půjdete přímo po této trase, na žádnou restauraci nenarazíte. Vzhledem k délce trasy by neměl být problém vydržet. Pro závislé doporučuji vzít si s sebou malou svačinu nebo v rámci cesty navštívit restauraci na Nových Domkách, eventuelně některou z osvěžoven v Šumperku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jak již bylo uvedeno v předchozím textu, hlavním bonusem této vycházkové trasy je její příjemná relaxační délka i profil. Čeká Vás čerstvý vzduch i několik výhledů na Jeseníky a Město Šumperk. Zklamala snižující se kvalita turistického značení v okolí města a zvyšující se počet odpadků v lese.

Ostatní informace

Během cesty neutratíte ani korunu. Vaše finanční ztráty a nálezy tedy ovlivní pouze volba doprovodného programu. My to měli na Koupáku dohromady asi za 125,- Kč.