Rozhledna na Kožichu a něco z okolí.

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Kožich, rozhledna • Fotografie (55) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (55 fotografií)

Čertovo břemeno, skála na jižní straně

Čertovo břemeno

Vstoupit do fotogalerie (55 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedeme na sever Švihovské vrchoviny. Přesněji řečeno do okrsku Blovická pahorkatina, která je součástí pahorkatiny Radyňské. Dělení je to složité, ale dá se z toho vyčíst mnohé. Naším cílem je ale především vrch Kožich ( 584 m.n.m.), který je hodně rozsáhlý a navíc jeho vrchol zdobí od roku 2004 rozhledna. Ta je kovová a vysoká 35 metrů a člověk se z ní může rozhlédnout po kraji z vyhlídkové plošiny ve 20 metrech nad zemí. Výhled je to prý jedinečný a na svazích Kožichu se jistě také něco najde. Z Klatov jedeme okreskou, směrem na Předslav. Poté se to hodně motá a u Letin je silnička tak úzká, že při setkání s dřevaři je nutné zastavit. Po dalších několika kilometrech vjíždíme do obce Libákovice, kde naše cesta začíná.

Za čím jedeme?

Parkujeme na velké návsi rozložené na mírném svahu a první, co nám padne do oka je kaplička. Hezká, pozdně barokní stavba z 19. století je v dolní části návsi, vedle stojí velký kříž a opodál je hospoda. Má tu být naučná stezka, po které bychom měli jít. Po zjištění, že je vedena po silnici se rozhodujeme pro jinou variantu. Z okraje vsi jdeme polní cestou k východu. Za posledním domkem vísky máme po levé straně jižní svah Kožichu. Viditelnost je ale na draka a tak si vrchol necháme až nakonec. Po louce se dostáváme k okraji lesa a tam narážíme na lesní cestu, skoro podle přímky. V lese převažují smrky, mezi kterými jsou mladé výsadby listnáčů. Nad cestou se náhle vynoří asi 5 metrová Skála, pod kterou se tulí malá kaplička. Z tabulky u ní se dozvídáme, že tu stojí od 2. poloviny 19. století a nechal ji postavit sedlák z Libákovic. V roce 2003 byla opravena. A jdeme dál na křižovatku s lesní silnicí. Tady nám směrovka oznamuje, že severním směrem je skalní útvar Čertovo břemeno.

To se přece nemůže vynechat a po asi 20 minutách se mezi stromy díváme na vysokou skálu. Tak něco takového jsme nečekali. Přicházíme pod rozeklaný buližníkový hřeben. Ten se táhne v délce 1 kilometru ve směru JZ – SV. Skála nad nad námi má jistě více jak 40 metrů, je rozeklaná a na jejím vrcholu jakoby někdo položil kamennou kostku. Po skalách rostou křivolaké duby a borovice. Velkou část pokrývají koberce mechů, které se na některých místech proměňují v zelené vodopády. Aby toho nebylo málo, plochy žlutých lišejníků dávají místu pohádkový nádech. Jsme na východní straně a malá pěšina nás láká k výstupu na hřbet. Dovádí nás až pod onu kostku, která zůstane nepokořena. Sestupujeme na západní stranu a zase je všechno jinak. Velká kostka se mění ve dvě části, mezi které zapadly velké kameny. Pod Skálou je malá jeskyně, která je zcela určitě bránou do pekla. Nedaleko u silnice je turistické sezení a informační tabule. Konečně poznáváme i zdejšího čertíka. Než se s tímto krásným místem rozloučíme jdeme za silnicí, po hřebeni na sever. Nacházíme opuštěný lom a na hřebeni jen menší shluky kamenů.

Od skal pokračujeme úzkou asfaltkou k západu a u dalšího odpočívadla odbočujeme Doprava. Jdeme k místu zvanému Hluboká. Ve 14. století tu bylo jistě živo, ale po osadě a tvrzi již není ani památky. Dnes tu jsou dva středně velké rybníky s bažinatým okolím a lesem. Sem tam se objevují květy sasanek, plicníků a orsejí. Obcházíme oba rybníky, děláme pár fotek a vracíme se na cestu. Cesta se u bývalé hájovny dvojí, tady jdeme doleva a začíná mírné stoupání. Z počátku cesta prochází lesem, později po loukách a kolem pole a po chvilce máme rozhlednu před sebou. Bohužel viditelnost se zlepšila pramálo a tak po výstupu na plošinu toho vidíme hodně málo. Na jihu Šumava jen v mlhavých obrysech, k západu jen několik vísek v blízkém okolí. O něco lepší je to k východu, směrem na Brdy a na severu je vidět hřeben Radyně. Unikátem ale je černá skládka pod rozhlednou. Sestupujeme jižním svahem do Libákovic a časově jsme na tom poměrně dobře. Na řadu přichází mapa a doplnění výletu je na světě.

Jedeme do obce Řenče, kam to jsou asi dva kilometry. A děláme dobře, stará tvrz za shlédnutí skutečně stojí. Byla postavena někdy ve 14. století a sídlil tu více jak sto let starobylý rytířský rod Sudů Reneckých z Řeneč. Renesanční přestavba tvrzi na kráse nic neubrala. Až když byla přeměněna na sýpku začala se měnit a bohužel až v posledním století došlo k devastaci. Dnes je objekt uzavřen a je ve špatném stavu. Je vidět zřícená stěna na západní straně a další zřícení není vyloučené. Nedaleko tvrze je novorománský kostel sv. Cyrila a Metoděje z let 1869 až 1878. Okolí je parkově upravené. Na druhé straně silnice je pomník padlým a velmi pěkné zákoutí s rybníčkem. Zajímavá je i budova obecního úřadu a najde se tu i několik stavení, které nepodlehly modnímu trendu. Tady je náš výlet u konce k naší plné spokojenosti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V těchto končinách je velmi dobré mít jídlo a pití na zádech v batohu. To byl i náš případ, ale když lesem zavoní káva z termosky a je něco k zakousnutí, má to své kouzlo. Možnosti ubytování jsme nezkoumaly.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když se člověk ocitne pod Čertovým břemenem, tak na tu krásu kouká s otevřenou pusou. Je to prostě nádhera a nechce se odtud ani odejít. Za dobré viditelnosti musí být z rozhledny na Kožichu výjimečný rozhled. Jen ten nepořádek v jejím okolí se nedá jen tak strávit.

Ostatní informace

Ušli jsme něco kolem 8 kilometrů s velmi malým převýšením. Jde se většinou po rovině. Čertovo břemeno se líbilo lidem již v době bronzové a v 9. a 10. století tu žili Slované. Tato oblast je na mapě KČT č.32 Přešticko.

Poslední aktualizace: 18.4.2015

Rozhledna na Kožichu a něco z okolí. na mapě