Tišnov a jeho pivovary

Jedeme na Moravu, máme rádi rozhledny, rádi ochutnáváme piva z minipivovarů. Na trase máme město Tišnov, které tohle vše splňuje.

Tišnov najdete necelých 25 km na severozápad od Brna, převážně na levém břehu řeky Svratky. Jeho rozvoj úzce souvisí se založením nedalekého kláštera Porta Coeli, kdy mu syn Přemysla Otakara I, markrabě Přemysl (bratr krále Václava I.) Tišnov daroval. Proto i první dochovaná zmínka z r. 1233 má návaznosti na klášter.

Tišnov se rychle rozvíjel, r. 1416 mu král Václav IV. udělil právo konat výroční trh. Když r. 1782 zrušil císař Josef II. kláštery, Tišnov se osamostatnil. O šest let později se stal městem a až do r. 1848 byl sídlem správy tišnovského panství. Velký význam pro město mělo r. 1885 železniční spojení s Brnem a o 20 let později se Žďárem nad Sázavou. R. 1900 bylo ve městě otevřeno sanatorium, dnešní krajská nemocnice.

Na hlavním náměstí - náměstí Míru je dominantou novorenesanční radnice z r. 1905. Zajímavý a starší je o dva bloky dál na východ farní kostel sv. Václava, jehož jádro je z 2. poloviny 15. století. V 18. století byl barokně přestavěn. Kostelní věž byla ve 40. letech 16. století postavena samostatně vedle kostela, připojena ke kostelu byla při přestavbě v letech 1838 – 1839. Její gotická žebrová klenba v patře je zachována. Jsou tam čtyři zvony. Nejstarší je z r. 1666, největší váží 900 kg a je o šest let mladší. Poslední dva zvony jsou z r. 1956. V těsné blízkosti je zbytek původního opevnění.

Ve městě je i několik zajímavých vil. V Riegrově ulici je vila Franke. Byla postavena v letech 1898 – 1899 v anglickém stylu se secesními prvky. Ve vile byla kavárna a penzion, kde pobývali např. i Voskovec s Werichem a Vlasta Burian. Jen o kousek dál je Jarochova vila z přelomu 19. a 20. století se secesními prvky. Připomněla mi některé vily z Luhačovic.

Na rohu Dvořáčkovy a Jungmannovy ulice je dům U Jana. Původně renesanční dům byl barokně přestavěn. Má vysoký štít a v průčelí fresky sv.Martina a sv.Jiří v oválných štukových rámech. Na domě je pamětní deska dr. Jana Dvořáčka, který se zde narodil. Byl to vlastenec a poslanec českého i moravského zemského sněmu. Údajně se v domě na konci 14. století narodil Šimon z Tišnova, přítel mistra Jana Husa.

Kousek dál v Jungmannově ulici je jeden ze zdejších nejstarších domů ve městě – dům Na Perštejně, kde během 18. a 19. století měl své sídlo císařský výběrčí úřad, současně se používal i jako zájezdní hostinec. I dnes v jeho části můžete posedět.

My jsme ve městě hledali také minipivovary. Pivovarnictví zde má svoji historii. Již od 13. století měli nejvýznamnější měšťanské domy právo svobodného vaření a šenkování piva. Ve městě bylo tehdy až 44 právovárečných domů a traduje se, že pivo zde vařili chutnější než v Brně. První obecní pivovar byl založen v r. 1554. Před r. 1893 byl však zrušen.

R. 2015 byl založen pivovar Tišnov. Jenže jsme ho nemohli najít. Na mapě je vyznačen s adresou Koráb 131. Možná tam firma má sídlo a pivo tam vaří, ale v žádném případě ho tam neprodávají. Až když jsme pátrali, tak jsme se dopátrali toho, že ho prodávají v Tišnovské pivnici, jen kousek od restaurace Sklep (tam točili mimo jiné i pivo z druhého minipivovaru Květnice), téměř naproti domu Na Perštejně. Je to útulná hospůdka ve sklepě. Je tam možnost i venkovního posezení. Na zdi schodiště jsou hezké malůvky o tom, jak se vaří pivo.  Bohužel jsem foťák i mobil nechala v autě, takže fotky nejsou.

Minipivovar Květnice je na druhé straně města - směrem na Lipůvku, v Hornické ulici 1698. Dům, kde se pivo vaří, je označen, na sládka jsme se nedozvonili. Je pravda, že to bylo po době na vratech uvedené. Ale točené pivo prodávali vedle v hospodě, která připomínala doby dávno minulé. Problém byl v tom, že ač byl vrchní ochoten nám pivo do lahve natočit, tak to neuměl, nelil to po lahvi, ale přímo, pivo pěnilo a my to časově nevydrželi. Půlku 1,5 litrové petky jsme koupili za cenu dvou piv a odjeli.

Večer při naší druhé návštěvě jsme ještě objevili třetí pivovar. V penzionu a restauraci Červený mlýn je pivovar Grado. Vznikl přístavbou k bývalému vodnímu mlýnu na řece Svratce. Je na jižním okraji města, za řekou Svratkou, blízko křižovatky – výjezd směr Velká Bíteš a Kuřim. Dobře se tam jí, nejvíc nám chutnalo pšeničné pivo. Varna je vidět přes velká okna z parkoviště i z venkovního posezení. Tentokrát jsem si s sebou foťák vzala, také proto, že jsme si konečně město chtěli projít. Ale osud nechtěl, abych v Tišnově fotila. Až při focení pivovaru jsme si všimla, že mi bliká baterka (auto bylo už trochu z ruky) a když jsem chtěla vyfotit radnici, blikla a byl konec. Ani tentokrát jsem si s sebou mobil nevzala. Tak snad někdy příště, zda ještě nějaké příště bude.

Jak už jsem psala, najedli jsme se v Červeném mlýně a ochutnali piva všech tří minipivovarů. Nejvíc nás zaujala piva z pivovaru Tišnov.

Město je to malé a klidné. Ale uvedené domy jsou skutečně hezké. Kdybychom zde nehledali minipivovary a nechtěli na rozhlednu, asi bychom ho projeli bez zastavení.

Zhruba 2 km směrem na Bystřici nad Perštejnem, v Předklášteří je nejkrásnější památka cisterciácký klášter Porta Coeli.

Z parkoviště u nemocnice vede modrá turistická značka zhruba 1,5 km stále do kopce na rozhlednu Klucanina, která je kousek od stejnojmenného vrcholu. Když neodbočíte k rozhledně, můžete pokračovat dalších 300 metrů po modré na jeho vrchol. Hezčí výhled tam ale asi nebude.