Z Lukova na Růžovou a na Velu

Kam a jak jedeme?

Jedno lidové přísloví tvrdí, že prý "ranní ptáče dál doskáče". Nevíme jak dalece to platí pro opeřence, ale pro nás turisty a fotografy je tato prastará lidová moudrost aktuální i v časech "Vlády mobilních telefonů a Internetu".

I když je nedělní ráno více než poušmourné, rychle opouštíme vlídnou náruč postele a při snídani se rozhodujeme pro krátký výlet do Lukova. Nalezneme tu romantickou zříceninu hradu, drobné památky pak přímo v obci. V jejím blízkém okolí rybníky a krásné zalesněné Vršky a kopce, na kterých se skrývají tajemné a bizarní skalní útvary. Z turistických destinací tu chybí snad jen horský štít, zpřístupněné krasové podzemí a samozřejmě moře ...

V Lukově se naše cesty dělí - Jana odchází fotit Bělovodské rybníky a já spěchám po silničce dál údolím až pod hráz rybníka Bezedníka, kde odbočují po lesní cestě vlevo do lesa. Komunikace se za potokem dotýká břehu tajemného jezera v lesích. Podle lidových báchorek tu sídlili draci a jezero prý nemá žádné dno ! Tady také odbočuji do prudkého srázu a do lesních houštin, abych podle manželčina příkazu "nečuměl jen po skalách, ale také po hřibech !" Namísto jedlých hub ale nacházím jen jednu hezkou Skalku, která vyrostla na srázném hřebínku nad lesní cestou.

O kousek dál už jsem na hlavním hřebeni a na rozcestí, vlevo přes les vidím obrys skalnatého hřebene na Růžové. Nese se odtud ke mně ale vřískot jakýchsi naklonovaných paviánů a ke hlasu páníčků se přidává svým basem i jejich nevychovaný pes !! Jakže je to v tom novém hitu : "Řekni, Pane Bože, za co ?!?" - tož tam tedy ani náhodou ... Všechno zlé je ale pro něco dobré : cesta, po které kráčím, sice trošku kličkuje po hřebeni, je ale pohodlná a vede směrem k nedaleké Vele. Navíc nabízí několik výhledů na Hrad Lukov a veliké skály pod hradní zříceninou. Na straně druhé pak z jedné paseky výhled na Mladcovské vrchy a do širých hanáckých rovin ...

Z údolí a z bočních hřebenů se na tu "moji" cestu napojují další lesní komunikace, od Vítové na hřeben vychází starší pán. Dáme spolu řeč a až do sedla pod Velu máme společnou cestu a povídáme si o houbách, které zrovna teď opravdu nerostou a o cestování.

Dál už pokračuju sám po trase Naučné stezky, která mne napřed lesem po vrstevnici dovede pod strmější vrchol Vely. Chrání se tu zbytek původního horského lesa, který je tvořen hlavně přes 200 let starými buky a kde zcela chybí spodní bylinné patro. Prastaří bukoví mohykáni si mezi sebou navzájem udržují důstojný rozestup, takže je tu uspokojivé světlo na fotografování. Téměř od vrcholku Vely až ke mně totiž sestupuje v délce asi 150 m skalnatý hřeben. Je zvláštní v tom, že z prudkého srázu, otočeného k chodníku NS nad povrch vystupují jen vrcholky skal, kdežto na druhé straně - tam ale chodník nevede - vidíme celkem 7 skalnatých hřbetů o výšce 5 m, navzájem oddělených rozsedlinovými sedélky. Na tom by až tak nic zvláštního nebylo, kdyby se v uctivém odstupu od hřebene nenacházelo souběžné pásmo balvanů, Skalek a skalisek, často velmi pitoreskních tvarů a podob. Můžeme zde spatřit ohromnou Dračí tlamu se zarputile sevřenými čelistmi, více jak 4 m dlouhý skalní tunel, na stěnách skal pak kulovité dutiny a náznaky voštinové výzdoby. Směrem k vrcholu sochařská "přírodní galerie" na Vele čím dál více graduje, aby pak kousek od hlavního skalnatého hřbetu dosáhla svého vrcholu : opodál stojí už pod jehličím solitérní skalní "Kráska" a cudně před námi klopí svůj sličný zrak. Nádherná skalní věž dosahuje výše 6 m a z každé strany má jinou podobu a také tvar !

Nedaleko odtud se nachází hlavní vrchol Vely ( 526 m), pod ním pak nesouvislá kratší stěna mrazového srubu o výšce jen asi 3.5 m, pro oko turisty ale už málo zajímavá. Čelo připomíná spíše rozbořenou kamennou zídku - vrstvy zdejších hrubozrných pískovců a slepenců byly v minulosti při horotvorných jevech nejspíš přesmýknuty - a tyto Skalky se tak zcela liší od těch hlavních a líbivějších skalních uskupení ...

Za čím jedeme?

Po projítí všech přírodních zajímavostí opouštím v pofukujícím ledovém větříku vrchol přírodní rezervace. Přiměřeným sklonem lesní cesty zestup dolů do údolí, tudy pak k chatám u Bezedníku, které dostaly nový barevný kabát, tentokrát už více přizpůsobený svému lesnímu okolí.

Před obcí ještě vyfotit krásné pasoucí se koně za ohradou, jimž dělá ochranku velká černá slepice a pak už přes dědinu za Janou, která mne čeká v hospodě nad kostelem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V krčmě jsme si dali jen točenou limonádu, na víc už jsme neměli čas, neboť nám za čtvrt hodinku jel bus do Zlína.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Manželce se zadařila velmi dobrá sada fotografií u rybníků a byla spokojena. Já samozřejmě také - neboť jsem strávil krásné a nezapomenutelné chvíle v přítomnosti mých milých kamarádek - skal na Vele ...

Ostatní informace

Akorát nás dost překvapila cena jízdného ze Zlína do Lukova. Za 10 km jízdy už Dopravní podnik chce od cestujícího 24 korun, což takové Krátké výlety do okolí Zlína ve 2 osobách nepříjemně prodraží !