13.část Expedice Francie-Španělsko 2016. Přes Verneuil sur Avre do Toulu.

4.6. Ráno popojíždíme z hnízda narkomanů Alenconu o sto kilometrů dál, do města Verneuil sur Avre. Parkujeme hned vedle centra. Je sobota a na náměstí je zrovna trh. Nejsem ženská, abych na něm strávil půlden a nakoupil fůru věcí, o kterých jsem předtím nevěděl, že je nutně potřebuji (viz Sokratův citát). Jediné, co mně zaujalo, byl stánek s mořskými potvorami. To na mně zapůsobilo exoticky. Byl jsem s trhem raz dva hotov, a šel jsem fotit katedrálu La Madeleine. Verneuil sur Avre, bylo založené na začátku 12.století na obranu hranic Normandie. Patří také mezi 100 nejkrásnějších měst Francie. Proto jsem ho vybral pro zastávku na naší trase. I zde je katedrála, pozdně gotická, asi též v anglickém slohu. Ale tahle má aspoň některé klasické lomené oblouky. 56m vysoká věž je podobná té v Alenconu, ale je v horní části nad fiálami bohatě zdobená. Sympatické jsou rovněž staré hrázděné domy. Některé s krásnými zdobenými nadportály. Pár domů s jednoduchým svislým hrázděním mělo mezi trámy zvláštní vzácnou ornamentální výzdobu. Jakoby poskládanou z mikrocihliček, většinou o velikosti přibližně 2 x 20cm. Různě poskládané tvořily řídkou mozaiku. V jednom místě překračujeme malý vodní kanál, zřejmě nesplavný.

Po třech stranách čtvercového půdorysu města jsou pozůstatky valů a hradeb s vodním příkopem. Vždy jsem si myslel, že Notre Dam značí nejvýznamnější kostel. Tady je však hlavní ten na náměstí – katedrála, kterou už jsem zmínil. Kostel Notre Dam z 12. stol. stojí trochu mimo centrum a zájem. Přitom se mi líbí víc. Cihlový, jakoby z ručně plácaných, ale vypálených cihel, s bočními, později přistavěnými vnitřními kaplemi a pěknou štíhlou věží.

Pokračujeme ještě dál na kraj historického centra, kde má být bývalé skromné opatství St. Nicolas z r.1627. Již z větší vzdálenosti je vidět vykukující štíhlou věž. Tahle historická památka je, zvláště pro mě, obestřena určitým tajemstvím. Mnohé informace o ní se dost liší. Téměř všechny ji situují do centra města. Přitom na mapách je správně umístěna na okraji centra.

Místo vypadá dost opuštěně. Vcházíme vstupem bez brány a cestičkou se dostáváme přes parkovou úpravu až k otevřeným dveřím jednoho křídla opatství. Uvnitř jedné bývalé chrámové lodi dvě ženy se zaobírají skupinkou dětí. Hned při našem objevení startují k nám a gestikulují, že vstup dovnitř není žádoucí. Dáváme zpátečku a couváme ven. Je neděle před jedenáctou hodinou dopoledne, asi nejsou zrovna návštěvní hodiny. Podle webových zdrojů tu sídlily jeptišky uzavřené před společností, zabývající se výrobou perníků a sušenek. Staraly se o okolní ovocné sady a zeleninové zahrady. Relativně nedávno, v r.2001 klášter opustily a přešly jinam.

V současné době patří bývalé opatství Společenství obcí Verneuil-sur-Avre a pravděpodobně je část pronajata nějaké jiné komunitě, která má o objekt pečovat, aby zůstalo zachováno v původní podobě. Jinak je však veřejnosti přístupné jen v určité dny a určitou dobu za vstupné 3,5€. Z interiérů jsou ceněny knihovna, obrazy, vitráže, dřevěné sochy ad. V kryptě kaple leží v olověné rakvi tvaru srdce zakladatel opatství. Společenství obcí má v plánu zde zbudovat bez zásadních úprav při zachování historické podoby a duše opatství omezené sociální bydlení pro osoby se zdravotními problémy. Venku zahlédneme bokem přiléhající hodně starý, původní, hřbitůvek.

Nyní nám zbývá z okružní procházky ještě zajít ke kostelu Églisé Saint Laurent, kterému někdo ukradl jednu chrámovou loď a věž. Ve zbývající chrámové lodi je pěkná výstavní síň. Vstup vypadá nedobytně, takže posledním cílem je o kousek dál Fort. Mohutná kruhová stavba - tvrz vybudovaná pár roků před opevněnou osadou pro základní posádku k obraně před normandskými vévody. V současnosti je v ní stálá expozice o historii města a Justice ve středověku + model bitvy v r.1424 (Francie s Anglií). Je odtud kruhový výhled na město.

Přestože ještě není ani poledne, musíme si už ukrojit kousek z asi 550 km cesty do dalšího plánovaného přenocování. Sice jsme měli plánováno objet Paříž jihem, jenže se nám to nějak vymknulo a velení převzal navigátor. Nějak jsme ho neukočírovali. V Paříži různé rozkopané vozovky, objíždky. I když jsme jeli pořád po dálnici, většina v okolí centra Paříže je neplacená. Jenže sobota odpoledne. Navíc se tu konal tenisový turnaj nejvyšší kategorie Grand Slam a mistrovství Francie v ragby, možná k tomu přispěli návštěvníci rozjíždějící se domů. Paříž totálně ucpaná. Nepomohly ani navržené zkratky navigátora, který zjistil, že vlastně nejedeme, ale stojíme ve 4 – 6 pruzích, a nabízel rychlejší objížďky. Jenže dostaňte se najednou ze sice druhého pruhu, ale když to stojí ve všech. Takhle jsme promarnili pár šancí (no kdoví).

Nakonec jsme jednu stačili a odbočili. Jenže po pár stovkách metrů na další křižovatce zase ucpávka. A jen dva pruhy. Když nás to vrátilo po pár kilometrech zpátky na původní dálnici, těžko říct, zda jsme si pomohli o čtvrt hodiny, nebo naopak o čtvrt hodiny si pohoršili. Všechno všude stálo, sem tam popojelo. Občas stál někdo bokem a kouřilos mu z motoru. Nějaká starší hadice nevydržela tlak vody při 120°C a rupla. Jó, těžko odhadovat, kdy ta hadice ten tlak v Papinově chladiči vydrží. Rozhodli jsme se nabídky ignorovat. Na některé z odboček vnitřních dálnic nás nepustili do pruhu a jelo se dál. Navigátor bleskově přepočítal a zavelel: rychle do krajního levého pruhu. Jó to se řekne, když jste ve druhém zprava a máte jít do šestého. To prostě nejde. Tak ve kterém popojíždět a stát, když nevíte, co vám navigátor vymyslí za zkratku? Chápu ho. Není to jeho vina. On to nevidí. On to má ve své hlavě z kosmické výšky a teoreticky.

Rozhodujeme se jet podle cedulí a ignorovat jeho zkratky doleva nebo Doprava. Schválně jsem se podíval na mapu a trasa přes Paříž vnitřním okruhem je kolem 80 km. Byli jsme rychlí. Jeli jsme to necelé tři hodiny. Veliký úspěch. Chybička byla jednak ve špatném ohlídání navigace – měl jsem mu dát mezicíl bokem. A uvědomit si, co je za den a v kolik hodin tu Paříž budeme projíždět. Přitom jsem věděl dopředu, kudy Paříž objet. Už jsem přímo v Paříži, rovnou v centru autem byl několikrát. A vždy bez problému. Asi stárnu a pohodlním. Nicméně dojeli jsme do Toulu zase v podvečer. Ještě jsem se stačil za světla trochu projít s pejskem po okolí a zbytek nechat na zítra. Noc byla klidná. Na zítra 200 km a budeme v Německu. Pak už jen dálnice.