17.8.–21.8. Třeboňsko 25 Pt. 2 (do Staňkova, Chlumu a k Pilaři)

19.8.2024

Po večírku v noci vskutku sprchlo a v přestávkách déšť trval až do rána. Vypadalo to dokonce tak, že část naší skupiny dokonce uvažovala nechat kola v garáži a vydat se někam hromadnou dopravou (do Č. Budějovic). To se mi moc nechtělo, nakonec ani Marcele (spolubydlící) i několika dalším členům. Naštěstí dešťové kapky se odstěhovaly do jiných lokalit a kolem 9.30, kdy tak obvykle vyjíždíme to vypadalo natolik nadějně, takž nakonec s menším zpožděním vyrážíme daným směrem pro pondělí. Vlastně z valné části se celkem většina podřídila návrhu směru kterým byl v prvé řadě Staňkov (ale nejen ten). Bude to z části taková vzpomínková výprava.

Vyrážíme obdobně jako předešlý den, tedy kolem lázní ovšem ještě před kolejemi je odbočení na žlutou TZ, která je celkem dobrá i pro cyklisty (asfalt). Vine se tak celkem pěkně mezi loukami, na některých se ostatně občas pasou ti třeboňští koně. Cesta z části sleduje směr železnice do Českých Velenic i podobnou silnici 24 (E49) tamtéž.

Naše trasa se posléze mírně stáčí k meandrující Lužnici a staví nám do cesty překážku – brod.

Brod je naštěstí celkem mělký, vyskládaný panely a navíc jej provází i zánovní lávka. Byli jsme tu ostatně s předchozí výpravou v červnu 2022 a to ještě nestála, takže jde o novinku, kterou využívají zejména elektrocyklisé. Biobikeři celkem úspěšně brod projíždějí…

V lese je trasa přeci jen mokřejší, ale naštěstí se louže dají celkem objíždět, přeci jen ale nějaké to bahno ulpívá nejen na rámu kola ale něco dostříkne na ošacení. U Novořecké Bašty vyměníme žlutou značku za červenou a navíc se připojíme k cyklotrase Podél Lužnice, ta nás vede k jihu k rozcestí U Dlouhého mostu a dál po pravoúhlé zatáčce k hrázi rybníka Starý Hospodář. Jde sice o jeden rybník, ale v podstatě by se dalo říci, že by to mohl být se sousedními rybníky takřka souvislá plocha, dělená jen hrázemi. Hned na severu je tokový dosti velký Podsedek a nás zajímá hráz mezi rybníky se žlutou pěší trasou, která nás dál vede k Lutové. Jak by řekl Luděk, už to byla „suchá etapa“, čili doufáme, že některá ze dvou hospod (uvedených v mapě) bude přístupná.

Kovárna byla. Je to z toho našeho směru hned ta první a podle dispozice budovy se dá odhadnout, že kdysi se ti i kovalo. Taková kovárna měla většinou otevřené podloubí, aby s dal snadno dovést kůň k podkování a nakonec i kvůli větrání (od výhně bývalo celkem horko).

Z Lutové pokračujeme opět po žluté TZ (samozřejmě je to jiná trasa, než ta z Třeboně). Je to mírně do kopce, trošku mezi loukami a místy skoro po trávě (je to spíš místy pěšina). Ten kopec ale není nijak velký a brzy jsme skoro v Americe (přesněji u osady V Texasu). To už jsme zase na asfaltu a na dohled Kanady. Tou Kanadou je ta Česká, kam už se hlásí blízký Staňkov a nakonec i penzion, u kterého jsme se i před dvěma léty fotili. Penzion ovšem vypadá nějak opuštěně. Naším cílem samozřejmě není tento lokál, ale poněkud vzdálenější (asi 300 m) oblíbená občerstvovna U Sumečka. Když to dobře spočítám, s tímto výletem jsem sem zavítal po čtvrté, tedy už bych se mohl považovat za přespolního „štamgasta“. Poprvé v roce 2005, po té tuším 2009, předloni a teď rok 2024. na poprvé to byl jen takový bufítek, podruhé přeci jen výstavnější lokál, ale nyní je to už skoro kulinářské centrum. V hlavní nabídce jsou samozřejmě rybí speciality, v současné době vlastně jen ty tuzemské (na poprvé to byla mořská štika). Mořské potvory tu už asi nenabízí, ale ony ty naše domácí rybičky jsou víc než chutné, místní kuchaři je přeci jen umí udělat skoro nejlépe. Když už je v kolem Třeboně ta dávná tradice.

Po náležitém občerstvení pokračujeme v jízdě po západním břehu Staňkovského rybníka a dál k Hejtmanu (tady z jihu k Chlumu u Třeboně). Naším dalším cílem jsou právě místa spojená se zájezdem v roce 2005. Pokračujeme tak silnicí přes vedlejší Hamr (s cyklotrasou 122). Zajímá nást tak odbočka v osadě Kosky, kde jsem pobývali v chatovém táboře. Pár pamětníků ještě v naší skupině zůstalo, tak odhadujeme , která chatka komu patřila. Dispozičně se ani příliš nezměnila hospoda v kempu, jen je taková dekorativnější. Bývali jsme o 19 let mladší, tak se kolikrát sedělo, zpívalo, samozřejmě i popíjelo dlouho po půlnoci…

A to bývali doby, kdy jsme se z výletu vraceli skoro za tmy a než jsme byli v táboře, sedělo se ještě ve vyhlášené hospodě U Pilaře. Večer býval hostinec narvaný hlavně vodáky (k tomu přibyli cyklisté), ale vždy se nějaké místo našlo. Kupodivu pro tentokrát jsem zasedli v hospodě skoro sami, ačkoliv po chvíli (byli jsme tak max. na 1–2) se přeci jen začínal lokál plnit, jak sem přibyli zájemci o večeři.

Pilař se nachází poblíž vlakového nádraží Majdalena a my musíme překonat kratší úsek po silnici 24 (E49), bude to jen kousek k Rajské cestě, po dvou zatáčkách takřka přímé cestě na západ žlutá TZ + cyklotrasa Okolo Třeboně (122). Ta nás provede rovně lesem ke křížení s modrou pěší, po které vede i uvedená cyklotrasa. Zase je to namalované v mapě podle pravítka a skoro stejně to působí i v terénu, bez nějakých pahorků natož kopců. Maximálně nějaké nepatrné vlnky. Asi po dvou kilometrech přejíždíme potok, který není potokem, ale umělým kanálem Zlaté stoky. Trasa se mírně ohne na severozápad a kolem rybníků jižně od Třeboně (Velké Stavidlo, Opatovický) k dočasnému bydlišti.

Pt. 1

Pt. 3

Pt. 4