2011 kolem Teplé a Ohře part.1
Rok se sešel s dalším, tak opět vlastně v tradičním termínu na záčtku srpna vyrážíme s kolem do světa. Tentokrát ještě jednou do Západních Čech, vlastně ještě západnějších než loni. Optimistické předpovědi počasí slibují krásné počasí na první dekádu srpna. Vyrážíme tedy již v sobotu, vlastně ještě v červenci 30.7. To hlavně abychom využili slevy SONE+. Bohužel někde za Pardubicemi sledujeme jak venku krásně prší. Po přestupu v Praze se samozřejmě nic nemění, takže když vystupujeme v plánovaném Kynžvartu, vlastně není potřeba velké shody o programu, najít nejbližší hospodu. Tou je však zámecký hotel u zámku knížete Metternicha, tak si na začátku dáme něco lepšího, čímž je samozřejmě Plzeň. Celkem lituju svatebčany, kteří se fotí v zámecké bráně, je dosti chladno a nevěsta a některé družičky jsou oděny tak nějak skromměji. Nicméně abychom v restauraci neproseděli zbytek dne, taháme pláštěnky a vyrážíme zprvu alespoň do městečka.
Déšť opět sílí, tak se chvíli schováváme pod železničním mostem, ale nakonec se nám daří dojet do vsi Valy, celkem 6,5km od nádraží v Kynžvartu k restauraci s pozoruhodným názvem U Březího vlka, kde se pokoušíme opět uschnout a zahřát se slepičí polévkou. Moc daleko na začátek jsme tedy nedorazili. A protože je všude mokro až až, nejlépe k noclehu poslouží komfortní autobusová zastávka.
31.7.2011
Po ránu se zdá, že snad i přestane pršet. Sbalení je rychlé, když jsme nestavěli stan, nicméně již v Klimentově, kam už zajíždějí trolejbusy z Mariánek opět stojíme. Ale jen chvíli, za slabého deště dojíždíme tedy do Mariánských Lázní, kde jsme ovšem chtěli být včera navečer. Ochuzeni tedy zůstaneme na osvětlenou zpívající fontánu u kolonády Křížového pramene. K prohlídce lázní stačí asi hodinka. Cesta nás vede kolem lyžařského areálu, ale jak je mlha, nejde pořádně poznat, jak je zdejší sjezdovka velká. Kromě vleků tu mají i lanovku k nějaké rozhledně. Za vrcholem stoupání pak míjíme golfové hřiště a v osadě Zádub se schováme v restauraci U Pejska a kočičky, neb opět chčije...
Po nějaké hodince se zdá, že déšť se mírní, můžeme tedy do Teplé. Skutečně celou dobu ke klášteru ani kapka. Ovšem zde menší zádrhel, nejbližší prohlídka až ve 14.30, tj. Víc než za 1,5hod, proč taková prodleva, těžko říct. Do pokladny přišel nějaký chlap, a jak zjistil takovou dlouhou dobu čekání, raději ta zabalí, My ovšem na prohlídku chceme, tak si zkrátíme čas čekání ochutnávkou jakýchsi tekutých výrobků z včelích produktů. Od dobrých lidí se dovídáme i malou fintu. Ve včelařském krámku se dá koupit i obrázková brožura o klášteře o 15,- Kč laciněji než na pokladně. Ačkoliv církev žehrá na nedokončené restituce, nesnaží se vůbec si nějak přilepšit. Na prohlídkové trase kláštera je přísný zákaz focení (něco jsem sice práskl na mobil, nicméně ve výpravě byl nějaký bonzák, onehdy, když Marek nenápadně něco fotil, ozval se výkřik, že fotit se nesmí, načež průvodkyně požadovala abych si mobil vymazal – ovšem asi netušila, že jsou způsoby, jak z vymazané karty snímky obnovit).
Pak si našinec vzpomene, jak si v cizině vyfotil kde co. A upřímně, Klášter Teplá je zajímavý, kostel pěkný, ale obrovská knihovna je vlastně novodobá. Kdyby dali za foceni cca 30-50,- ovšem bez blesku, ještě by si církev přilepšila.
Další přeháňka nás ještě zahnala do restaurací v městečku, ale kolem páté hodiny se zdá, že už to vydrží bez deště.
Od města Teplá se vlastně kousek vracíme, je uzavřen most přes řeku, vlastně až skoro zpět Závišínu, který jsme projeli ráno, ale před ním je odbočka na Bečov po silnici 230, kterou potřebujeme jet. Trasa je pěkně kopečková, nahoru dolů a celkem vysoko, pořád kolem 700m n.m., za obcí Mnichov však najíždíme do pěkného sjezdu, nejdříve údolím Pramenského potoka, a dále již v údolí Teplé, která nás přivádí k městečku Bečov s areálem hrado-zámku. Bohužel je už pozdě, takže na relikviář sv. Maura si musíme nechat zajít chuť, navíc zítra je pondělí a nehodláme den ztratit. Alespoň procházka parkem a posezení v Zámecké restauraci. Pěkné náměstíčko evokuje dojem, že jsme někde v Německu, což je ovšem pravda, jen ti Němci zde už nežijí. Kousek pod kostelem nacházíme pěkný plácek – akorát tak na stan.
1.8.2011
Zdá se, že počasí nám snad začne přát, po ránu nacházíme na obloze i několik namodralých flíčků, ovšem malá přeháňka se ještě dostavila. Ale raní káva s koblížkem v pekárně vůbec nebyla špatná.
Z Bečova vyjíždíme ještě podél Teplé , ale hned za benzínkou do kopce, směr Krásno. Kopec je sice slušný, ale mírné stoupání není tak vysilující a navíc se obloha jasní a jasní, takže když dorazíme k vrcholu, je rozhodnuto o výstupu na Krásenský vrch (777m), na kterém najdeme pozoruhodnou kamennou rozhlednou. Cesta pod vrchol vede kolem technické památky – Dlouhé stoky, což je vlastně vodní náhon, kterým se zřejmě přiváděla voda k důlním zařízením. (něco podobného máme u Zlatých Hor). Samotný vrchol není od stoky výš než 30m výšky, výstup je tedy lehký. Kamenná rozhledna s vnějším spirálovitým schodištěm vznikla ve 30. letech jako stavba, která měla ulehčit bídu v době hospodářské krize. Počasí sice není ještě ideální, ale okolí se dá celkem dobře pozorovat i díky tabulkám s označením, co můžeme na obzoru vidět. Zajímavé je i městečko stejného názvu, kde kromě dřevěné zvonice je asi nejzajímavější požární auto původem asi od družební obce a nejspíš i hornické muzeum, které jsme však nehledali. I Horní Slavkov vzpomíná na zašlou hornickou slávu, ovšem jak poznamenal můj otec (kdysi byli v Mariánkách na rekreaci), připomínalo mu to tu Bruntálsko.
Ale nám se tady líbí velké kamenné železniční viadukty, svědčící o úsilí stavitelů železnic. Ve Slavkově jsme sice chtěli něco posvačit, ale poblíž není kloudná hospoda, tak pokračujeme údolím říčky Stoky dál rovnou k Lokti. Ten jsme měli na pondělí naplánovaný, protože zdejší hrad patří městu a to má jinou politiku než památkáři. Hrad je otevřen na nějaké vyjímky celoročně! Nejdříve však návštěva restaurace Atmosféra a malá prohlídka náměstí. Vstup na hrad je buď s průvodce o 10,- Kč dražší pro ty co neumí číst, s papírovým průvodcem si pak můžete pobíhat po hradu jak se komu líbí. Původní interiéry se tu sice nedochovaly, ale k vidění je třeba muzeum skla a porcelánu (v Lokti je známá porcelánka), muzeum vězeňství a tortury (hrad sloužil jako kriminál), slavnostní sál, výstup na věž aj. I s městem na ostrohu nad Ohří pak hrad tvoří velmi zajímavý celek, který patří asi k nejkrásnějším historickým místům u nás, určitě to byl první vrchol letošní cesty. A to nebylo vše. Za Loktem se vydáváme do údolí Ohře podél toku krásnou cyklotrasu v kaňonu řeky. Ten je korunován žulovou hradbou Svatošských skal na levém břehu před velkým meandrem řeky. Naproti skal je pak výletní hospoda, kam asi s oblibou přicházejí návštěvnící z Varů. Tam ovšem vyjíždíme po řádném vykochání u skal.
V Karlových Varech (či Karlsbadu) jsem byl asi před 30 léty, tak jsem byl tak trošku zvědav, co zde činí rozvíjející se kapitalismus. Lázeňská zóna je tradičně samé pozlátko a kýč. Vlastně je to jen velké panoptikum, žádná zvláštní architektura (snad kostel, možná divadlo a Mlýnská kolonáda). Jinak to jsou takové nazdobené domečky plné různých kudrlinek. Jakmile si soused postavil zdobený dům, druhý musel mít ještě víc. Navíc Vary nejsou světové lázně, nýbrž ruské lázně. Bratrů slovanů je zde snad 80% návštěvníků. Nevím jak by se bez nich ale lázně uživili, naše zdravotní pojišťovny na to určitě nemají, ale vždyť sem jezdil už báťuška car, či Gogol a bůhví kdo ještě.
Takže asi po hodině lázně opouštíme a vracíme se k Ohři. Nakonec je už pokročilá doba, tak je potřeba najít nějaké ubytování. To nalézáme v osadě Dubina, kde jsme však našli i zajímavý Sklípek U Petra.
Pt. 2
Více foto:
Part 1
Přidat do oblibených uživatelů
Nové Sedlo
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí 2011 kolem Teplé a Ohře part.1
