Chaty a chalupy
Mapa Teplice
4. Krušné hory, deštěm z Děčína do Mostu, září 2015. Den pátý, Pondělí.
Ráno v klidu, pod několikadenním dešti promáčeném smrku, posnídám, spakuju se a preventivně zapnu polovybitý mobil. Je tam vzkaz, že Jirka volal. Zkouším ho zavolat, ale teď ho má vypnutý on. Nechám baterii mobilu spát a vydávám se na cestu. Čumím po krajích cesty a hledám tři kameny na sobě, jak jsme se včera domluvili. Je to tady samý šutr. Malé, velké. No servus, to jsem zvědav, jak se najdeme. Nakonec, po půl kilometru spatřím dvě vlhké postavy. No sláva. Vyměníme si dojmy z noci. Mně přes husté smrčí nafoukl silný vítr trochu vody na konce spacáku. Jiřík je stále navlhlý, takže změnu nezjistil. Ale Pavel dopadl hůře. Za debaty relativně spokojeně kráčíme po cestě. Ani jsme si nevšimli, že by někde byla nějaká odbočka. Napravo za hustým smrčím potok. Nalevo občas cedule Státní hranice. Tak to jde snad hodinu, či víc. Až kohosi napadne, no jo, ale jak to, že je hranice nalevo a ne napravo? Čumíme do mapy a nic nechápeme. Asi ta geopatogenní zóna. Podle mapy to tak být nemá. Ale nikde jsme neodbočili, ani žádné odbočení nebylo a červená barva asi došla, jako vícekrát předtím. Nedá se nic dělat, někam dojdeme. Přicházíme k rozcestníku u mostku přes potok, který je teď větší a nalevo. Předtím tekl vpravo od nás. To se dějí věci. Přece jsme se neotočili. Jména na směrovkách sice na mapě jsou, ukazují naprosto na různé strany tak záhadně, že se mapa podle nich vůbec nedá natočit. Vylučovací metodou vybíráme nejpravděpodobnější směr, a sice na hraniční místo Neurehefeld na německé straně hranice. Tam by měly být další ukazatele, podle kterých se zachováme, nejspíš na Moldavu. Cesta celkem souhlasí s mapou. Asi po 2km potkáváme mužíka. Němec. Jednoduchou němčinou se ptám kudy na českou stranu. Potvrzuje, že jdeme správně a že máme o kus dál odbočit doleva a přes potok dál. Učinili jsme tak, přešli hranici k nám, vše souhlasí. Po dalších, asi 3 km se o nás pokouší mrtvice. Co je to divná kouzla? Přicházíme z jiné strany k tomu rozcestí s mostkem, kde už jsme byli! Od kterého jsme odešli po druhém břehu na ten Neurehfeld. Normální bludný kruh. U mostku je na každé straně můstku hned několik ukazovatelů. Pečlivým dumáním a čtením všech směrovníků konstatujeme, že ze zdánlivě nesmyslných názvů a v některých případech ukazujících na různé strany se stejnými cíli, a různými kilometry lze usoudit jediné. Naprostý chaos značení několika subjektů starajících se o tuto logistiku. Pravděpodobně tři spolky instalují značení. Cyklistické, pěší turistické a zimní běžkařské. Přičemž nelze zjistit, co kdo přitloukl kam. Jediné východisko a resumé zní: mapy nevytahovat, podle směrovníků se neřídit, jinak se zblázníme. Já vytáhnu Buzolu a půjdeme čistě jen podle ní (ještě, že jsem ji vzal! Nenosím ji pravidelně). A jde se. Na všech křižovatkách jsme se řídili podle ní nejméně 4km, šipky a značky ignorovali, mapy nevytahovali, až jsme se ocitli před horskou chatou Vitíška. Pochopitelně zavřenou, jak je tady v kraji zvykem. Ač všichni umíme s mapami zacházet i orientovat se v terénu již drahně let, tentokrát není nikdo z nás schopen říci, kudy jsme vlastně chodili. Zatracená geopatogenní zóna. Nebýt Buzoly, tak tam chodíme dodnes, dokud bychom nepošli hladem. Uvolněni se tu teď oddáváme kochání a výhledům. Vidíme známý Bouřňák, který musíme obejít. Dokonce ani neprší a je vidět další zformovanou nízkotlakovou frontu. Naštěstí ne tam, kam půjdeme. Přešplháme vrch Klínovčík a scházíme do Nového Města. Jdeme od hotelu k hotelu, od hospody k hospodě přes celou osadu a zpátky. Všechno pozavírané. Pondělí mají zavírací den. Všichni. Obchod tady není a rádi bychom doplnili vodu a zásoby. Nezbývá, než jít dál. Přes vrch Tří pánů a pak dlouho mírně klesáme tak nádhernou krajinou, že ucvrkávám lahodou. Zase typ KRAJINY, jinde nevídaný. Skvostný relax. Aspoň pro mě. Skoro bych záviděl těm, co tu žili, nádherné místo, kde bývala obec Vilejšov. Další zaniklá osada. No, v zimě tu byl život asi krušný. Pakprocházíme ještě kousek pěkným, mělkým údolím Flájského potoka. Dosud nejdelší denní etapu, přibližně 35 km zakončujeme u neexistujícího seníku na mýtince v lese, nedaleko hájovny Fláje. Zatím neprší. Vypadá to dobře i na noc. Měkká suchá a hustá tráva.
Přidat do oblibených uživatelů
Moldava
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí 4. Krušné hory, deštěm z Děčína do Mostu, září 2015. Den pátý, Pondělí.
