Ke skalám Červený tesák a Borůvčí.
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Nové Město | Šotolina | 0,0 km | ||
vlaková zastávka | ||||
turistické rozcestí | Šotolina | 1,1 km | ||
štola Pramenáč | Šotolina | 2,2 km | ||
zaniklá osada Vápenice | Šotolina | 3,0 km | ||
skály Červený tesák a Borůvčí | Šotolina | 5,4 km | ||
Moldava vlakové nádraží | Šotolina | 11,4 km |
Od vlakové zastávky přes Lounskou louku na rozcestí Pod Vitiškou. Kousek po červené a pak neznačenou cestou ke štole Pramenáč.
Štola dlouhá 3 370 metrů byla postavena v letech 1928 – 1934 k zajištění dostatku pitné vody pro Teplice. Je součástí původního flájského vodovodu.
Vracím se zpět na červenou, z které po krátké době opět odbočuji a jdu do míst, kde stávala osada Vápenice.
Osada zanikla po roce 1945. V okolí se vyskytoval vápenec, který se zde kopal a pálil. Od toho také název osady. Dnes již není téměř znát, že tu něco bylo. Jen nepatrné zbytky základů a zarostlý rybníček.
Zpět na červenou, která stoupá směrem k Cínovci. Za rozcestím s cyklostezkou přecházím na starou lesní cestu, která vede ke státní hranici k hezkým skalním útvarům Červený tesák a Borůvčí.
Skály vysoké 6 – 8 metrů jsou lezeckým terénem místního významu. Je na nich vytyčeno několik lezeckých cest.
Vracím se zpět na rozcestí a po cyklostezce č. 3010 a podél Rašelinového potoka a pak Promenádní cestou na nádraží v Moldavě.
Nádražní budova byla postavena v roce 1885 a bylo to největší přechodové nádraží v Krušných horách. Velká budova dříve sloužila jako celnice i s byty celníků. Do poloviny osmdesátých let zde byli ubytováni učni železničního učiliště.
Památkově chráněná budova nádraží dnes chátrá a je na prodej. Přístupná je jen vstupní hala u osobní pokladny. Na zdi haly jsou malby nádraží a výpravčího Adolfa Branalda. Tento český spisovatel zde sloužil v roce 1938.