7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 12.díl
Od Montblancu se vzdalujeme na severovýchod a mírně se kolem nás vlní kopečky. Tentokrát jedeme po nějaké okresce. Pak si 35km odpočineme po lepší vozovce a zbytek do stovky zase okreskou. Poslední kilometry musíme vystoupat do sedla ve výšce něco přes 700m. Přibližně v této výšce pak objíždíme skalnatý hřeben NP Muntanya de Montserrat s některými vrcholy přes 1200m. je v něm plno převisů a jeskyněk s menšími poustevnami. Atrakcí a nejnavštěvovanější je však vlastní klášter Monistrol Montserrat s velkým parkovištěm i pro zájezdové autobusy. Zdola se k němu dá vyjet i speciální lanovkou a dnes tam někam poblíž jezdí i vlak.
Ještě před Monistrolem Montserrat míjíme jiný větší klášter, Monestir de Santa Ceciula, s parkovištěm pro osobní auta.
Hlavní klášter Montserrat leží ve výšce 725m n.m. pod skalními stěnami pohoří. V 9.stol. tu začali benediktini budovat na místě poustevny klášter. V 16.stol. postavili kostel. Areál dále obsahuje klášterní knihovnu a muzea, kapli s románskou soškou Černé Madony z 12.stol., nalezenou v jeskyni na hoře. Pokud si vzpomínám, tak v klášteře se neplatilo vstupné, jen za parkování. Cestou nahoru je několik placených parkovišť a bývají trvale dost plná.
Zajímavý je nejen klášter, kostel a muzeum, ale i nahoře ve skalách vede několik turistických stezek. Jedna – okružní, ve výšce nad 1100m, druhá níže asi o 200m přes celý masiv. Mimo ně ještě další a několik neznačených. Brousil jsem si zuby na ony zajímavé skalní partie, ale nikdy jsem se tam nedostal. Zespodu vypadá skalnatý hřeben zajímavě. No, nemůže člověk všechno stíhat.
Při zpáteční cestě je ze silnice vidět ještě další klášter, Monestir de Sant Benet de Montserrat, který nebyl přístupný. Vypadá nedobytně. Jen na nás štěká pes.
V další etapě nemáme v plánu nic bližšího, než 300km vzdálené pláže u Gruissanu. Hranici do Francie přejíždíme v Perthusu. Nízké kopečky nalevo vůbec nenasvědčují tomu, že se jedná o východní konec mohutných Pyrenejí.
Cestou zkoušíme nakouknout na pláže u Mataró, ale nic pro nás. Je to příliš v dosahu Barcelony a tudíž příliš komerce. I samo město Mataró s okolními vesnicemi má dost obyvatel, aby obsadili pobřeží. No nic, jedeme na východ. Ještě jsme měli eventuální místo na prohledání pláží - Argeles Plage. Také nic, jen zákazy a turistický průmysl. Nakonec tedy končíme u Gruissanu Plage, kde se u pláže dá přes den vegetovat, zákaz jen přes noc. Tak se tady znovu čvachtáme v poloprázdné pláži bez návalu. A znovu se kocháme výhledy na nekonečný obzor. Také vychutnáváme správné mořské vlny. Přirozené. Za Gruissanem se ještě stavujeme na plážích Narbonne Plage. Tím se prakticky loučíme s moři a oceánem. Už jen pokračujeme s menšími zastávkami domů. I když nás čekají ještě necelé 2000 km.
Po padesáti kilometrech přijíždíme po mostě přes řeku Orb k městu Béziers. Koukáme doprava na vedlejší most. Není železniční. Ale ani silniční, i když se tak tváří. Zprvu to vypadá, že tam někdo veze na vleku za autem loď. Pomalu se tam sune horní polovina člunu. No jo, ale to auto by musel být nějaký nízký sporťák. Na konci mostu se z toho vyklube jachta, bez auta. Nejela po něm, ale po mostě přes řeku plula.
Zvědavě objíždíme uličky, abychom se k tomu zajímavému místu dostali. Na vedlejším mostě skutečně není asfalt, ale voda. Takže ne most, nýbrž akvadukt. Jedná se o část z 240km dlouhého Canal du Midi, který za pomoci Canal Latéral á la Garonne a řeky Garonne propojuje Atlantik na severu u Bordeaux se Středozemním mořem u Séte. Za to, že byl vybudován v 17.století, musel překonat značné výškové rozdíly a řešit množství technických problémů, si nakonec zasloužil zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO. Kanál du Midi umožnil obejít zkratkou Gibraltarský průliv v době, kdy ještě neexistovaly obří nákladní lodě. U jeho počátku byl král Ludvík XIV. Provoz byl zahájen r.1683. Postupem doby se postupně modernizoval a byla vybudována další propojení na různé strany k jiným řekám a kanálům. Např. r. 1810 byl propojen se známým Carcassonne. Du Midi má dnes 63 zdymadel, 55 akvaduktů, 126 běžných mostů a 7 kanálových. Jeden z nich je právě tady, u Béziers, kde jsem ho objevil. Mimoto 6 přehrad a napojení k řekám pro doplňování, či odpouštění vody. Dokonce jeden tunel, což ale není úplně světová rarita. Jeden jsem např. viděl ve Skotsku nad speciálním obrovským paternosterovým výtahem pro lodě ve Falkirku. Toto unikátní dílo jsem popsal m.j. v cestopisu ze Skotska, tuším v r.2012.
V 19.stol. byly na kanále lodě taženy koňmi, ale po 30 letech je nahradila železnice, a význam kanálu pomalu klesal. Dnes slouží pro hospodářskou dopravu a zavodňování půdy. Čím dál více však je využíván pro plavbu sportovní a turistickou, podobně jako soustava kanálů nizozemských. Viz i u nás např. Baťův kanál. Po cestě mají maximální zabezpečení. Kotvící, servisní pro doplňování pitné vody, připojení na elektriku, výměnu plynových bomb, asanaci sociálních zařízení apod. To co slouží karavanům na souši, funguje i na vodě. Viděli jsme podél kanálů i obchůdky a restaurace přímo na břehu, jen pro ně. Většina si na jachtách vozí kola, na které přesednou u zajímavých míst, a objedou, co je třeba.
No to jsem se rozkecal. Jeden čas jsem totiž uvažoval o zapůjčení lodě a nějaký čas cestovat po vodních trasách. Pokud je mi známo, funguje to tady, v Nizozemsku i u nás. Není mi známo, že by při projíždění třeba oblastí vinic někdo na vodě zastavoval a nechával dýchnout. Cestování je to silně relaxační, protože proplouváte zvolna, relativně tichou krajinou, a k tomu vám šplouchá voda, která v noci i kolébá.
V Béziers jsme pak ještě párkrát spali. Přímo u kotvících lodí u řeky, kterou nad hlavami kříží vodní kanál. Je to zvláštní. S vodní mimoúrovňovou křižovatkou se člověk často nesetkává.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Béziers
Půjčovna aut