Akvadukt - Rohrerův mlýn (Karlovarsko)

Cestopisy

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Na jedné mapě na internetu jsem nedaleko od Žlutic na Karlovarsku zahlédl nápis Akvadukt. Sice na klasické turistické mapě nic vyznačeno nebylo, ale to mne neodradilo.

Jel jsem autem po silnici č. 198 z Bochova směr Toužim. Za vsí Teleč jsem odbočil vlevo a pokračoval do vesnice Sovolusky. Zde jsem zaparkoval auto na návsi a pokračoval pěšky. Nejprve kousek po místní komunikaci na obec Hlineč, ale po 250 metrech opouštím asfaltový povrch a vydávám se napravo po široké polní cestě. Zhruba po dalších 750 metrech volím opět pravý směr, tentokrát do lesa. Rozhodl jsem se sledovat známou Skokovskou stezku. Značena je dobře, zabloudit se nedá. Každou chvíli objevuji bílou mariánskou hvězdu na modrém čtvercovém podkladu.

Skokovská stezka je mariánská poutní cesta. Tato naučná stezka spojuje od roku 2010 poutní místo Klášter premonstrátů v Teplé, kde je uložen relikviář s ostatky blahoslaveného Hroznaty, s kdysi velmi slavným barokním mariánským poutním místem v (Mariánských) Skocích u Žlutic, kde od roku 1717 každoročně uctívali desítky tisíc poutníků zázračný dobrotivý obraz Panny Marie Pomocnice, lidově označovaný jako "Panenka Skákavá".

Lesem nebo po jeho okraji jdu necelý kilometr až k říčce Střela, která se v tomto místě svého toku teprve probouzí. Přesto se zpočátku jeví překonání jejího toku celkem zajímavé. Poutníci asi sundají boty a nevelký vodní tok přebrodí. Já však začínám skládat kameny a posléze přecházím vodu suchou nohou.

Podle mapy bych se měl již blížit k cíli svého dnešního výletu. Místo akvaduktu však po dalších 500 metrech objevuji dětský tábor. Přecházím znovu přes Střelu, tentokrát po lávce a dotazuji se vedoucího. Ukazuje mi místo, kde kdysi stával mlýn s náhonem. Kdyby tato zajímavá technická památka byla v trošku zachovalejším stavu, tak by tady mohl člověk vidět doklad umu našich předků. Akvadukt převáděl dřevěným korytem přes tok řeky Střely náhon Rohrerova mlýna. Dnes však zde zůstaly pouze zbytky zdí mlýna a údajně také pilíře akvaduktu. Ruiny stavby jsou značně zarostlé stromky, keři a všemi druhy kouzelných rostlin, na něž lze narazit v tomto kraji a v této nadmořské výšce. Náhon je převážně suchý, pouze ve své spodní části se občas naplní s ohledem na dešťové srážky. Mlýn poháněla dvě vodní kola, opuštěn po roce 1951.

Rohrerův mlýn připomíná působení významného bádenského mlynářského a stavitelského rodu ve zdejším regionu. Z tohoto rodu pocházel i barokní stavitel markrabat bádenských Michael Rohrer, který působil především v německém Rastattu.

Stále uvažuji o tom, kde asi tak ten akvadukt stával a jak to tady kdysi vypadalo, ale místo se podobá zarostlé, jenom těžce prostupné džungli, kde bych se bez mačety pohyboval nanejvýš s vypětím všech sil. Chci se ve zdraví vrátit domů, a tudíž se začínám smiřovat s tím, že dnes akvadukt neuvidím. Ale vždyť je to venkoncem jedno. Když se tak rozhlížím, konstatuji, že zdejší krajina je krásná.

Zpět jdu po lesní cestě. Do vesnice Sovolusky je to asi 2,5 kilometru.

V okolí jsme navštívili také tato zajímavá místa: