ALPY 1998

Cestovní deník

Prolog

Večer ve čtvrtek 23. července se na nádraží v Bohumíně sešlo několik dobrodruhů z oddílu KČT Lysá Hora Ostravice, aby podnikli výpravu ke Krimmelským vodopádům a to na kolech. Na státní hranici v Dolním Dvořišti dorážíme vlakem v pátek dopoledne a po nabalení bagáže ihned vyjíždíme směrem na Linec. Bardzo fajný kolektiv tvořili: Helena Pavičová, Jura Pavič, Luboš Hasmanda, Jura Hrubý, Luboš Píša a Dušan Mlýnek.

Pátek, 24.července

Na nádraží v Rybníku nastrojujeme kola, v hospodě se posilňujeme před cestou a vyrážíme k celnici. Po bezproblémovém odbavení překračujeme hranici a kopcovitým terénem směřujeme na Freistadt a dále na Linec. Středem města se probíjíme v hustém davu různých kejklířů, muzikantů, prodavačů všeho možného, kteří spolu početným obecenstvem zcela zaplnili střed města, včetně nejbližšího okolí. S potížemi se probíjíme k nádraží, kde nabíráme pitnou vodu a svačíme. Po chvíli sedáme na kola a pokračujeme směrem k městu Wels, kde jsme trochu pobloudili a zaznamenali ztrátu jednoho člena výpravy a to Luboše P., který se zpozdil při studiu mapové dokumentace. Jelikož ztráta nepřesáhla povolené procento, ostatní pokračovali v další cestě. Za velkého horka lágrujeme v lese asi 10 km za Welsem. Vaříme večeři a zaléháme.

K ránu začíná drobně pršet a Luboš H. mění první špice.

Sobota, 25. července

Po snídaní vyrážíme a zastavujeme se v městečku Lambach, kde Luboš H. utrácí 50 šilinků za centrování kola a ostatní si prohlížejí město. Po tomto zdržení postupujeme k jezeru Atter see, na lavičce u jezera obědváme a 40 km trasou jezero objíždíme. Následovalo koupání v jezeře Mondsee, ze kterého nás vyhnal nenadálý liják. Objíždíme jezero a marně hledáme úkryt před silným deštěm. Při této operaci se opět setkáváme se ztraceným synem Lubošem P. a dále pokračujeme v plném počtu. Přestává pršet a my nalézáme bivak v tunelu na kopci u vesničky Hof, asi 16 km před Salzburgem.

Dnes měnili špice Luboš H. a Jiří H.

Neděle, 26. července

Probouzíme se do pěkného dne a po snídani jedem dál. Po krátkém stoupání následuje dlouhý sjezd do Salzburgu, hlavního města spolkové země Solnohradsko, města Mozartova. Bezproblémově se dostáváme do centra, kde následoval rozchod k prohlídce památek. Nikdo se neztratil a tak ve stanovenou dobu vyjíždíme z města a už za silného provozu míříme k německé hranici v Bad Reichenhall. Pohybujeme se po území Německa, abychom se po 30 km opět dostali zpět do Rakouska. Kolem řeky Saalach dojíždíme do Loferu a točíme se směrem na St. Johann in Tirol. Velké vedro má vliv na naše mozky a tak někteří jednotlivci přehlédli směrovku na Kitzbühel a zabloudili. Po chvíli čekání se celá skupina sjela a po prohlídce Kitzbühelu následovala krkolomná cesta k jezeru Schwarzsee, která však byla vykoupena nádherným osvěžením v jezeře. Už v podvečer pokračujeme v cestě a po pár kilometrech salašíme v podzemních garážích u lanovky na Hahnekamm. Vaříme večeři a zaleháme do spacáků.

V noci pršelo a bily hromy.

Pondělí, 27. července

Neprší a tak rychle vyjiždíme na další cestu. Projíždíme údolím Brixental a přes města Wörgl a Rattenberg se dostáváme do údolí řeky Ziller. Motáme se mezi auty a pod vrcholky Alp směřujeme k městu Zell am Ziller. Pár km před městem začíná pršet, schováváme se před deštěm a následkem toho se skupina definitivně rozdělila. Za drobného deště vyjíždíme k nekonečnému stoupání na Gerlospaß. Po svačině v městečku Gerlos znovu stoupáme k blízké vysokohorské přehradě a pod její hrází v malém lesíku stavíme stany. Připravujeme večeři a do toho začíná hustě pršet. Zalézáme do kutlochů a proklínáme počasí. Luboš P. v náhlém pominutí mysli vypil pětidenní příděl rumu a se stoickým klidem usnul v deštěm vytopeném stanu. Skupinu nyní tvoří: Helena P., Jura P., Dušan. M. a již zmíněný Luboš P.

Leje celou noc.

Úterý, 28. července

Nastává kalné ráno. Vstáváme do drobného, ale stálého deště, balíme mokrou bagáž a po nevalné snídaní začínáme opět stoupat, abychom po dalších 6 km dosáhli výšky 1628 m n.m. Nyní pro změnu začíná 11 km prudkého sjezdu. Na vyhlídkové plošině se kocháme pohledem na Krimmelské vodopády a doplňujeme spálené kalorie. Znovu začíná pršet, proto sedáme na kola a pokračujeme ve sjezdu. Polozmrzlí dorážíme do Krimmlu, stále leje, proto se nezdržujeme a uháníme do nižších poloh. Po několika km jízdy déšť ustal a tak najíždíme na Taurenradweg (Taurskou cyklostezku), která vede pod hřebenem Vysokých Taur, kolem řaky Salzach. Zastavujeme se v Mittersillu, ve městě známém výrobou lyží zn. Blizzard a po krátkém odpočinku jedeme dál. Kolem poledne zastavujem u opuštěné salaše, vaříme oběd a sušíme mokré věci. Jsme jenom tři, jelikož Luboš P. se nám opět ztratil. Slunko zase hřeje, věci nám poschly a tak po vydatném obědě pokračujeme dál. Přijíždíme do města Zell am See a děláme okruh kolem stejnojmenného jezera. Vracíme se na cyklostezku a před městečkem Bruck a.d.Grossglockner opět nalézáme ztraceného syna Luboše P. Jelikož cykloztezka začíná kličkovat po podhorských vesnicích, vracíme se na Bundesstrase , nabíráme vodu a po kvalitní cestě ujíždíme vpřed, hledat místo k přespání. Rozhodli jsme se přespat pod některým s mostů-viaduktů a hned druhý v pořadí byl vhodný k našim úmyslům. Vaříme obligátní večeři a chystáme se ke spaní. Luboš P. bude mít krutou noc, jelikož si neusušil spacák a všechny věci má dosud mokré.

Ten most stojí u města Lend.

Středa, 29. července

Konec srandy. Začínají tunely a proto musíme hluboko do údolí na radweg. Po pár kilometrech stoupáme opět do kopců a zase prudce sjíždíme do údolí k řece Salzach. Zastavujeme se v městě Bishofshofen, které je známo z turné 4 můstků v závodech ve skocích na lyžích. Začínáme stoupat do úzkého sedla a po jeho překonání začínají hory ustupovat a blížíme se k městu Hallein. Jedeme stále kolem Salzachu a v dáli už vidíme televizní věž na kopci nad Salzburgem. Pozdě odpoledne projíždíme Salzburgem, je tam všude plno lidí, a kolem vody pokračujeme k severu. Po dvacetikilometrové jízdě vrbinou přijíždíme do města Oberndorf, kde v místní kapli poprvé zazněla slavná píseň "Tichá noc, svatá noc". Prohlídku uděláme zítra, teď je třeba najít místo ke spaní. Kousek za městečkem vnikáme do lesa, stavíme stany a večeříme. Pohledem na zapadajícím sluncem ozářené vrcholky Alp končíme dnešní den.

Luboš P. se definitivně ztratil, posledně byl viděn za Bishofshofenem, jak suší spacák .

Čtvrtek, 30. července

Tvrdé jádro skupiny nyní tvoří Helena P., její odpůrce Jura P. a Dr. Plzáka zastupující Dušan M. Po snídaní jsme se vrátili do města k prohlídce výše popisované kaple a musea, kteréžto objekty byly k naší lítosti doposud uzavřeny (domorodci ještě spali) a proto jsme jeli dál k dalšímu významnému bodu našeho putování. Touto pozoruhodnou zastávkou se stalo město Braunau a.Inn, v kterémžto městě se narodil v domě č. 5, světově proslulý zločinec Adolf Hitler. Po prohlídce náměstí jsme zajeli na nádraží pro pitnou vodu a v žáru pálícího slunce jsme po cestě kopírovali řeku Inn. Cestou jsme se vykoupali v místním Badesee, což je přírodní koupaliště s křišťálově čistou vodou, vzniklé následkem těžby štěrku. Celou cestu nás sužovalo velké horko a tak v podvečer, po prohlídce města Schärding, jsme na náhorní planince u řeky Innu postavili stany, abychom v pohodě přespali.

Celou noc kolem nás jezdily vlaky a drobně pršelo.

Pátek, 31. července

Snídáme, balíme a po hodince jízdy bušíme na brány německého města Pasova. Procházíme se městem plným návštěvníků, pozorujeme lodní Dopravu na řece Dunaji, abychom po doplnění zásob vody nastoupili na Donau radweg - Dunajskou cyklostezku, která nás má zavést až před Vídeň. Oproti všem zákonům přírody fouká vítr proti proudu řeky a tím pádem proti naším bicyklům a proto k jízdě musíme vyvinout více sil. Jedeme po kvalitní cykloztezce kolem Dunaje a obědváme na odpočivadle přímo na bavorsko - rakouské hranici. Abychom nemuseli platit převozníkovi za převoz lodí, přejíždíme řeku po mostě a jedeme dál po bundesstrasse. Po 12 km najíždíme opět na cykloztezku a překrásným, romantickým údolím tzv. Donauschlinge ujíždíme po břehu Dunaje. Zastavujeme se v městě Aschach a.D., kde v místním SPARu doplňujeme zásoby. Pro orientaci l kg chleba = 25 ATS. Sotva jsme vylezli z obchodu začala nás kropit voda a hnala se strašná bouřka. Snažili jsme jí ujet, ale marně. Mokři jsme se ukryli v autobusové zástavce a marně čekali na konec deště. Jelikož nastupoval večer, museli jsme dál, hledat místo k noclehu. Po komplikované jízdě bez světel, jsme odbočili na polní cestu, která nás dovedla k předmětu našeho zájmu - k místu na spaní. Již bez deště, ale za postupujícího šera jsme postavili stany a vařili večeři a šli spát.

Večer a v noci štípali komáři a po všem lezli slimáci.

Sobota, 1. srpna

V klidu snídáme a vydáváme se na pouť směrem Linec. Po 15 km usedáme na lavičkách na náměstí tohoto hlavního města spolkové země Horní Rakousko. Krátká prohlídka městského centra a následuje přejezd na cyklostezku směrem na Mauthausen a starobylé město Grein. Sužuje nás velké vedro a silný protivítr a tak před městem Ybbs přejíždíme na pravý břeh řeky, kličkujeme po cykloztezce přes město, abychom po pár kilometrech nalezli solidní místo k přespání v nenápadném lesíku. Jako každý den stavíme stany a po večeři jdeme spát.

Nejen v kredenci ,ale i v zásobách jsou mravenci.

Neděle, 2. srpna

Je den Páně a my musíme dál. Horko a protivítr neustávají a tak se plahočíme k významnému poutnímu místu Melk, kterému vévodí monumentální budova benediktinského kláštera zal. r. 976. Po povinném zastavení a krátké prohlídce následuje další cesta. Vjíždíme do údolí Wachau, které je lemováno spoustou klášterů, hradů a zámků a kde na hradě Dürnstein byl kdysi vězněn anglický král Richard - Lví srdce. Cyklostezka nás vede okolo vinohradů a spousty ovocných sadů a zahrad, zralé však byly jen žluté švestky a některé druhy jablíček. K večeru přijíždíme k městu Tulln, osvěžujeme se v místní fontáně, nabíráme vodu a za místo noclehu jsme si zvolili areál skautské klubovny. Dnes nestavíme stany, vaříme jenom večeři a nezbytné kafé z posledních zásob. Uléháme na terasu za klubovnou.

Poslední noc, tak ať se vydaří.

Pondělí, 3. srpna

Budíček je v pět hodin ráno. Chvatně balíme a trochu snídáme. V příjemném chládku vyrážíme k státní hranici směrem na Znojmo. Cesta začíná být opět trochu kopcovitá a pro cyklistu nepříjemná spoustou různých objížděk a zákazů. Přesto v dobrém čase dosahujeme hraničního přechodu a v první vesnici se občerstvujeme a po nasycení našich žaludků pokračujeme v cestě do Znojma. Na nádraží obědváme a podáváme kola k přepravě. Jedeme do Břeclavi, odsud do Hulína a dále do Ostravy resp. na Ostravici.

Večer jsme všichni v pořádku doma.

Epilog.

Cesta se celkem vydařila, nikomu se nic nestalo a kromě několika špic vydržela i naše kola. Tvrdé jádro skupiny ujelo celkem 1180 km a ztratil se nám jedině Luboš P.

Jura H. a Luboš H. se nám ve stoupání na Gerlospaß utrhli a dále jeli sami, rovněž do Znojma.

Zapsal: Dušan Mlýnek

Fotogalerie