Anglie, Belgie, Holandsko, Německo, srpen 2015.

Potřeboval jsem vyřídit v Anglii nějakou soukromou záležitost a tak jsem si k tomu naplánoval výlet s manželkou a švagrovou, rozšířený o Belgii, Holandsko a Německo. Z časových důvodů to neměla být žádná delší dovolená. Jen si prohlédnout pěkná města, kde jsme ještě nebyli (už jich moc nezbylo) a spojit s návštěvou známých, se kterými jsme se už několik let neviděli. Sliboval jsem si od toho oživení trosek mé němčiny, která nepoužíváním rychle mizí.

 Jako i při minulých cestách směrem na západ přes Německo, vždy doplňuji naftu co nejblíže německé hranici, konkrétně u Tank ONO v Nýřanech. Je známa všem, tudy jezdícím kamionům i dalším vozidlům, nízkou cenou. Kamiony tu mají 5 a osobáky rovněž 5 tankovacích stojanů. Vládne tu čilý ruch a PHM tečou proudem. Široko daleko vyhlášená nejlevnější benzinka sem láká hlavně kamiony. Další plánovaná zastávka je až u německého Würzburgu.

Ještě předtím mám registrován také STPL GPS N49,77374 E9,57922 u Wertheimu, kam zajíždíme. Objevujeme obrovský stellplatz s množstvím obytných aut a s dalším vedlejším podobným. Za nimi jakási navzájem propojená stavení s množstvím replik věží, a jiných pseudocingrlátek. Dotazem zjišťuji, že se jedná o jakési obrovské exkluzívní centrum Wertheim Village, hlavně pro nákupy.

Stellplatz je zdarma a bez servisu, který stejně nepotřebujeme. Jde nám jen o přespání. Máme ještě na noc čas, rozhodujeme se tedy o menší přesun k dalšímu vytipovanému místu u Würzburgu. Nasedáme a jedeme. Pod kopcem, kousek před nájezdem na dálnici, zastavujeme na červenou u křižovatky. Čekáme na zelenou a motor se pojednou odmlčí. Startuji a nic. Ani na podruhé, ani na potřetí. Dál to nezkouším. Jen malý kousíček odsuneme vozidlo ke kraji a dozadu dáme výstražný trojúhelník.

Čumím pod kapotu, čichám k výfuku. A to proto, že se mi zvuk protáčeného motoru zdá nějaký suchý. Letité zkušenosti ležení pod různými auty mně naučily odhadovat zvuk motoru, i když ne vždy úplně se stoprocentním výsledkem. Diesel svíčky nemá, vypadá to na palivovou cestu. Nafty v nádrži dost. Kráčím tudíž zpátky na kopec do hejna obytňáků. Ducato tam vidím jediné, a bohužel Holanďan. S tím se nedomluvím.

Nakonec zkouším šprechčit s Němci. Ti už mají nové moderní vozy na elektroniku, a autům vůbec nerozumí. Nabízejí aspoň rady. Někde nedaleko prý sídlí ADAC, co pomáhá v nouzi. Dávají mi na něj telefon. Při otázce na předčíslí Německa krčí rameny a kroutí svorně hlavami. Nakonec jeden začne ADAC vyvolávat sám. Nadiktuje jim moje číslo telefonu, typ auta a druh poruchy. Že do hodinky dojedou. Dole čekáme hodinku. I dvě a něco navíc. Zkouším jim tedy zavolat sám. A vida. Mobil s O2 asi nemá roaming, i když měl být nastavený. U T-Mobile se mi to nikdy nestalo. Znervózním. Je pátek večer a na neděli brzy ráno máme zaplacený trajekt z Francie.

Chvíli dumám, co s tím. Pak mi Alzheimer milostivě propustí dávnou vzpomínku na Itálii, kdy se stará Avie chovala podobně. Přitom v servisu nic nezjistili a nakonec jsme po pár hodinách odjeli bez opravy. Až po nějaké době doma mi došlo, že jsem tenkrát natankoval do zásoby bionaftu. Načež se mi rozsvítilo. Motor už vychladl, startuji a naskočí. Takže nafta z Nýřan. Už bylo dost pozdě, vracíme se tedy zpátky nahoru na stellplatz na noc. Aspoň si ráno prohlédneme ten záhadný obrovský objekt s věžemi.