Autem na Rujánu

Naše dovolená na Rujáně - Rügen 2007 a 2010.

Opět jsme s Martinem zariskovali a po dovolené v Chorvatsku jsme vyrazili na Balt, který si úspěšně zamiloval i Martin. Bylo to v půli srpna. Vyrazili jsme původně na Usedom, ale skončili jsme přes Rujanu nakonec opět na Darssu z důvodu nenalezení správného ubytování. Po příjezdu na Usedom jsme totiž objeli všechny kempy, co byly při cestě…a světe div se, všude plně obsazeno.  Volno jsme našli až večer v nedaleko Heringsdorfu, byl to opět kemp u vnitřního moře, zaplatili jsme za tři lidi (2 dospělí a 1 dítě) cca 25 EUR, což je celkem dost, za štípající komáry.

Večer jsme vyrazili do Bansinu, byl to krásný výlet, Němci mají po celou sezonu připravenu produkci, takže jsme zažili úžasný koncert vážné hudby u pláže a krásnou procházku po molu.  Při pobřeží jsou všude krásná lázeňská města, která vypadají jako stará dřevěná karlovarská kolonáda.  Já spala v autě, Martin s dcerou ve stanu. Ale to jen bokem, o Usedomu ještě budu psát.

Druhý den jsme vyrazili na Rujánu. Nejhorším zážitkem byla zácpa při průjezdu na most na Rujánu. Byl právě ve výstavbě a fungoval jen jednosměrný provoz. Dnes (od roku 2010) už to celkem jde, i když fronty jsou zde stále a určitě si alespoň hodinku ve frontě v sezoně vystojíte, pokud nezkusíte jet přívozem, který má být celkem levný (cca 8,- EUR i s autem), ale nezkoušeli jsme to.

Jeli jsme na severozápad Rujany, kde jsme narazili na kemp Am Wasser http://www.m-vp.de/1478/ na poloostrově Wittow, je to skoro ve městečku Juliusruh, kde jsme rozbili stan a večer vyrazili na pláž….Kemp celkem ušel, výhodou byla pláž, která byla cca 30 m od kempu – jen jsme přešli silnici, pak kousek krásného borového lesa.... A byla vážně nádherná.  Určená přesně pro ty, kdo hledají odpočinek a klid a pomáhá jim křik racků a koukání na tu nekonečnou mořskou hladinu.  Také sbírat malé mušličky můžete. Kamínky jsou pak nejhezčí na pláži ve Warnemünde, ale také na Rujaně na pláži ve Wieku byly krásné a pěkně velké. Nasbíráte si spoustu zajímavých pazourků se zkamenělými mušlemi.

Do kempu Am Wasser jsme se ještě jednou s Martinem vrátili v roce 2010, kdy jsme na Rujáně strávili tři krásné slunné dny (poslední týden v červenci) a najeli jsme pěkných pár kilometrů na kolech. Je to pro nás Krušnohorce, kteří musí zdolávat stále nějaká ta převýšení, krásná a pohodová změna.  Lázeňské městečko Juliusruh je v sezoně celkem rušné, ale když ho rychle na kole projedete směrem na Viek a Kap Arkona,  tak potom už jedete celkem v klidu, část cesty mezi poli a část při nádherném Západním pobřeží Rujány, kde jsou opravdu skvostné pláže. Bohužel k nim musíte po schodech dolů, tak jsme se na ně vypravili až druhý den autem, protože s koly bychom to asi nezvládli. Rozhodně to stálo za to. Velké kameny, krásné panorama, klid – ale jen do cca 11,00 hod dopoledne, než se začnou trousit lidé…potom už ani na parkovišti nezaparkujete. Parkoviště je bohužel placené a je jedno, jestli jste tam hodinu nebo den, prostě chtějí asi 4 - 5 EUR.  Na rozdíl od ostatních parkovišť, kde se platí cca 0,5 -  1,- EUR na hodinu.

No na kolech jsme se pokochali vyhlídkou a pokračovali na Kap Arkona. Mezi poli jsme minuli podivný radar, který jakoby nachlup vypadl z oka přesně tomu, co u nás chtěli postavit před časem Amíci.  Hm, a na Arkoně už stojí a nikdo nic…?

Na Arkonu se vyplatí jet na kole, vidíte víc. Poprvé jsme tam byli autem. Odstaví Vás na sběrném parkovišti asi 2-3 km od útesu a musíte pěšky nebo jejich výletním vláčkem, který tam jezdí. Procházka to není tak ošklivá, jdete zase kolem hezkých doškových domečků a také kolem statku řemesel, ale tretky mají všude stejné, mušle a blbiny, přesně jako třeba v Itálii nebo v Chorvatsku. Řekla bych dokonce, že tyhle mušle odtud dovezli, neb v Baltu se jistě nenachází…

Na Arkoně jsou krásné útesy, které zub moře stále ukrajuje. Je tam jeden velký maják, jedno malé muzeum a nějaké bunkry bývalých ruských okupantů, které ale v době naší návštěvy byly zavřené.  Kousíček dál spatříte monolity a zbytky starého slovanského opevnění spolu s dřevěnými sochami slovanského boha Svantovíta, které připomíná dávnou historii slovanských kmenů. Ale opevnění už moc neuvidíte, neb jeho zbytky jsou zarostlé ve vysoké trávě.

 Arkonu víceméně stačí vidět jednou. Je tam hodně lidí, kterým se já o dovolených snažím vyhýbat.

Cestou zpět jsem zahlídla zajímavý kauf s pro mě neznámým názvem Stolz (obsahoval zboží spousty známých značek), tak hurá shopingovat. Měli slušné slevy, tak i mé ego bylo uspokojeno, zatímco Martin slintal hlady a hnal mě do nejbližší zahradní hospůdky poblíž kempu, kde jsme si dali dobrý Carrywurst a Kartoffelsalat s vynikajícím pivečkem Rostocker Bier . Mimochodem, všechna piva zde byla naprosto vynikající – toto chutnalo bez obalu jako Gambrinus. Cena 0,3  – 2,50 EUR. Obsluha byla také skvělá, rozhodně nás nikde nesortovali, že jsme Češi jako třeba v Chorvatsku.

Druhý den jsme si dali vynikající pizzu se salátem v lepším hotelu naproti kempu - salát velký 8,- EUR, malý 4,- EURa (co se vejde na talíř), Pizza 10-12,- EUR. Takže ceny v Německu obvyklé. Pití také obvyklé. V kempu bylo k mání občerstvení, no, ten kebab nic moc

 Poslední den na Rujáně jsme strávili cestováním. Jeli jsme do městečka Jasmund v chráněné přírodní rezervaci. Nic moc, krásné bukové lesy, ale jinak bažiny. Nějak nás nelákalo pokračovat dál a stočili jsme se na východ do Sassnitz, protože Martin zas po cestě otravoval, že chce vidět ponorku U-Boot H.M.S. Otus.

Parkovat se dalo přímo dole u přístavu, cena ušla (1,- EUR/2 hod.), takže jsme se prošli příjemnou procházkou po přístavu, Martin zahučel do ponorky, já jsem si zatím dala kafe(1,50 EUR) a Fishchips (3,50 EUR) ve stánku a pozorovala jsem černošku s holčičkou a dění na molu. Ponorku jsem navštívila už na Usedomu a pak ještě nevímkde a přijde mi, že jsou všechny stejné. Hlavně záchody! Na tak malý prostor jen tak nezapomenu...Pak jsem samozřejmě kradla na pláži šutry, co se mi jen do baťůžku vešlo:O). Však jsme jich už měli plnou krabici v autě.

 Ze Sassnitz jsme vyrazili směr historická Prora, rekreační středisko, které chtěl už Adolf Hiltler postavit pro rekreaci svých důstojníků, ale již komplex nestihl dostavět.  Popravdě, návštěvu nedoporučuji. Vypadá to tam jako ve vybydlených domech v Chomutově. Hrůza. Takový obrovský betonový pomník, kde na Vás padá depka.  Z části udělali nějaká muzea, ale nás to nechytlo a pokračovali jsme dál směr Binz, kterému jsme se ale nakonec vyhnuli, protože jsme pochopili, že je tam takový nával, že se nám nechtělo už je do toho provozu. Mimochodem se tam točil poslední díl k Bílým linkám  z Třiceti případů majora Zemana, kdy zabili Reginu Rázlovou. Je tam taková ta velká tehdy supermoderní „kukaň“  na noze na pláži.

 My se stavěli v Baabe. Tam se nám to moc líbilo, jen na pláž jsme neměli lézt, kromě toho, že zde byli snad Němci z celého bývalého NDR, zarazilo nás, že byla spousta lidí „natur“, ačkoliv při vstupu na pláž čněla do výše velká cedule „Textilstrand“! Což jsme samozřejmě zdokumentovali.

 Dali jsme si pizzu v restauraci přímo u pláže, odněkud z protějšího parku zněl Strauss, bylo to úžasné, měli i zpěvačku. A fakt to bylo hodně profi, něco jako u nás ve Františkových lázních. Prostě pohoda.

Martin si v krámku konečně koupil za 12,- EUR námořnickou čepici a také jsme si kopili atrapu rybářské sítě, aby nám doma alespoň trošku připomínala moře.

Dál jsme pokračovali do Bad Sellinu, kam nás nalákaly fotografie nádherného mola, které jsme chtěli vidět na vlastní oči. Trochu byl problém s parkováním, ale nakonec jsme objevili malé parkoviště, kde jsme za 3,- EURa mohli 5 hodin parkovat, což nám přišlo zbytečné, ale co naplat, míň se nedalo.

 Městečko bylo nacpané lidmi, ale bylo opravdu moc pěkné a molo nezklamalo. Bylo to nejkrásnější, které jsem kdy viděla. Včetně restaurace uvnitř a Café venku. Za chvíli, co jsme tam byli, proběhly asi tři svatby. Také se mi na Němcích líbí to, že nemají v těchto exkluzivnějších místech nic o moc dražší než normálně. U nás už by bylo na molu kafe 3 x dražší než kousek dál v hospůdce.  Je to možná zvláštní, ale typem architektury mi stavba na molu opět připomněla dřevěnou kolonádu v Karlových Varech.  Prostě lázně jsou lázně, u nás i na Rujáně:o)

Jinak po cestě jsme navštívili asi ještě dva obchoďáky Stolz a já měla radost ze zlevněných značkových kotníkových kozaček:o) a nakoupila jsem ještě něco pro ratolesti.

 No a to bylo poslední místo naší návštěvy.  Rujánu vřele doporučuji, pokud máte zájem o amatérskou cyklistiku, o vojenskou historii a chcete na chvíli vyměnit hornatý terén za placku. A také pro ty, kteří hledají klid a odpočinek, ale přitom komfort a nechtějí se bát, že je někdo okrade. Lidé jsou tu milí, příjemní a všude vládne zaručeně německý pořádek.  Na Rujánu určitě ještě někdy pojedeme, chystáme se na kolo k Wieken bodden směr poloostrov Hiddensee. Jo a abych nezapomněla - všude si tady nakoupíte v klasických supermarketech (Penny, Lidl), které jsou defakto na každém rohu, cenu jsou velmi podobné těm našim. Také ceny benzínu jsou podobné, jako u nás, nijak draho tu není. Na Rujánu je to od hranic - Klingenthal nějakých 700 km.

Kdo budete mít zájem o nějaké další informace, ráda pomohu, pokud to bude v mých slách, klidně mi písněte na mail mona-s@seznam.cz.