Autem na Sylt - fríský ostrov
K dokončení našeho putování po německém pobřeží už nám chybělo jen to západní pobřeží a vybrali jsme si fríský ostrov Sylt. Naši příbuzní v Německu o něm tvrdili, že je to ostrov pro tzv. „lepší Němce“, že je to luxusní lokace, kam jezdí jen celebrity a bohatí. Takže jsme na něj dlouho ani nepomysleli, ale protože jsme již před dvěma lety byli ve Schleswig-Holstein, ale na „baltské straně“, chyběla nám ještě strana Severního moře a jako nejhezčí se nám jevil právě Sylt. Naši volbu ovlivnila také možnost podívat se lodí ze Syltu na Helgoland, na tuleně, a Dánsko na dosah ruky (nebo půlhodinové platby na trajektu).
Již téměř rok dopředu jsem vyhledala a zabookovala pro nás finančně přijatelné ubytování v městečku List, na severu ostrova (jinak jako všude na severu Německa nemáte bez včasné rezervace šanci na „lacinější ubytování“). Prý s výhledem na moře a na dánskou pevninu – dům Loo-Hüs.
Ubytování bylo v mansardě, ke které patřila velká okna ve štítu domu a jak bylo popsáno, nahoru skutečně vedly dost příkré schody, což bylo ale nakonec vyváženo velice příjemným a komfortním ubytovacím prostorem s pěkným výhledem na moře s trajekty.
S úklidem (50,- EUR), kurtaxe pro dvě osoby (35,- EUR) a Wäsche – ručníky a povlečení (30,- EUR) jsme zaplatili celkem 640,- EUR. Záloha byla 20 % a doplatek 3 týdny před odjezdem na účet majitele.
Dopředu jsem také přes internet uhradila výlet na ostrov Helgoland – loď vyjíždí z městečka Hörnum na jihu ostrova. Na webových stránkách:
Loď vyjíždí jen jedenkrát týdně v pondělí, v 10,35 hod., cena je 60,- EUR/os. Když budeme mít štěstí, uvidíme roztomilé tuleně!
Zkusila jsem přelom června a července, a to z důvodu, že se mi v posledních letech toto období zdálo nejteplejším.
A tak jsme 25. 6. 2016 vyrazili v 6,00 ze Stříbrné u Kraslic, směr Leipzig – Magdeburg – Hannover – Hamburg – Flensburg - Niebüll, kde jsme se měli „navlačit“ na nákladní vlak (pevninu s ostrovem spojuje pouze „železniční násep“, na ostrov se máte tedy možnost se dostat pouze po železnici, trajektem z dánského ostrova Röme, což je dál, nebo letadlem. Této „nejkratší cesty“ po dálnici jsme litovali hned za Hannoverem, kdy nám došlo, že jsme si již podobně „hrůznou cestu“ cestu přivodili jednou cestou do Süssau, bohužel, varování nám již vypadlo z hlavy. 
A hodinové zpoždění jsme si přivodili už v Sasku, které je samozřejmě pověstné nepřehlednými Umleitungy všeho druhu, takže je vám navigace, vedoucí vás k dálnici, naprosto k ničemu. Mapu vždy s sebou!!!! 
. Tedy velkou chybou přímého nasměrování na Niebüll jsme skončili ihned za Hannoverem v obrovských „stau“. A ještě hůř bylo za Hamburgem, směrem na Flensburg. Tříproudová dálnice zjevně nezvládala pojímat najíždějící auta z různých směrů a tak jsme přes 200 km popojížděli v kolonách se zoufalou nadějí, že za dalším nájezdem se to konečně rozjede. Nerozjelo. Prostě jsme se slinuli až do výjezdu na Niebüll průměrnou rychlostí 30 km/hod. Doporučuji všem, kdo pojedou podobným směrem, aby raději využili státní silnice – sice pojedou průměrnou rychlostí 70 km/hod. a občas přes město, ale alespoň pojedou. A nejlépe využít směr přes Berlín – Schwerin - Lübeck, kudy jsme jeli cestou zpět a před Lübeckem vyjet z dálnice směr Husum – Niebüll. Jedno kudy. Všechno lepší, než na dálnici zůstat.
V Niebüllu nás navigace (popis na webu Sylt Schuttle - Ort: Niebuell, Plz: 25899, Straße: Kurt-Bachmann-Ring 2) navedla přímo na turnikety Sylt Schuttle – kde jsme se zařadili do fronty. E-tiket jsem rovněž zaplatila předem na stránkách http://www.syltshuttle.de/syltshuttle-de/start/ , cesta tam a zpět stojí 50,- EUR/os.i s příspěvkem 1,- EURO na ekologický rozvoj ostrova Sylt, který snad existuje jen proto, že funguje stálá navážka erodovaných pláží a bagrování písku v moři.
Řazení do front od turniketu č. 3 je v pořádku, automaty fungují jako na mýtu, platit se dá kartou nebo zadáte kód z e-ticketu, který jsme měli s sebou a vyplivne vám to tiket – kartu s kodem i pro zpáteční cestu. Projedete do další čekací fáze, ale tam už je „navlačení“ tak do půl hodiny jisté. Vlaky jezdí kyvadlově po půl hodině, čekací lhůty jsou cca 1,5-2 hodiny. Terminál 1 je na hotovostní platby (byl nejvíc narvaný) a terminál 2 je, jak jsem pochopila, pro předplacené karty, tedy pro lidi, co jezdí kyvadlově – například na Syltu pracují.
Nájezd na vlak byl v pohodě, směrem na ostrov jsme jeli na horním patře vlaku, jízda trvala necelou hodinu, když jsme ve Westerlandu sjeli z vlaku a naskočila nám navigace. V Listu jsme byli za čtvrt hodinky, hltajíce cestou překrásnou dunovou krajinu, porostlou vřesem, s hobbitími domečky s doškovými střechami. Příjezd: 19,30 hod., Cesta nám tedy trvala místo 8,5 hod. 13,5 hod. (díky zácpám na dálnicích a čekání na vlak).
Městečko List je velmi malé přístavní městečko, naše ubytování jsme našli bez problémů a moc se nám líbilo. Příjemný, čistý apartmán s výhledem na moře.
Vynosili jsme zavazadla a hurá autem do přístavu, protože nám bylo hned jasné, že přestože máme výhled na moře, přes podivný porost na dunách za domem se jen tak na pláž nedostaneme. Přístav byl malý, laděný už do severského stylu, zaujala nás obří obrazovka, na které zrovna Angela Merkel obhajovala výhody příchodu uprchlíků do Německa a kritizovala plánovaný odchod Britů z EU.
Raději jsme zalezli ke Goschovi na jídlo. Tam jsme se ocitli v sedmém nebi. Tamní Gosch je úžasný – je to v podstatě bufetový styl restaurace (jen trochu luxusní), zaměřené na čerstvé rybí pokrmy, můžete si vybrat, co chcete, a do 6 minut to máte hotové. Čerstvé, vynikající, nepřeberné množství ryb, příloh, salátů i vín. Nevěděli jsme, co z toho vůbec objednat. Tak jsem poslala Martina, ať objedná, co se mu bude nejvíc líbit (kromě chobotnic, ústřic a různých jiných potvor, které nejím ) a přinesl grilovaného lososa s opečenými brambory a salátkem (jedna porce á 18,- EUR). K tomu jsme si dali sekt Gosch (3,50 – 1 dl) a pinot (3,50 – 2 dl). Ceny byly velmi přijatelné, téměř stejné, jako všude po Evropě, po strašení příbuzných velmi potěšující postřeh a s přihlédnutím na čerstvost, výběr a úroveň, včetně krásného prostředí, vytvořeného ze starých doků, jsme byli skutečně nadšeni. Gosch je tam asi ve všech městečkách, tedy jsme ani neměli zapotřebí se stravovat jinde. Pro feinšmekry, kteří si potrpí na plody moře, jedinečná volba, ale ryby, ty já můžu! Faktem je, že na ceníkách klasických restaurací se normálně jídla pohybovaly v cenách kolem 25-35 EURO.
Unaveni jsme padli do postele v očekávání krásného začátku naší dovolené!
Nevezli jsme kromě chleba na snídani žádné jídlo. Nákupy – běžně jako u nás – v Listu Edeka, jinak téměr všude Lidl, Aldi, Norma… i náš oblíbený Stolz (tady tedy dost malý a méně zásobený, na rozdíl od Fehmanrnu a Heiligenhafenu), ve kterém jsme nakoupili další zásobu oblíbených barevných hrnečků, i jako dárky pro blízké.
V neděli jsme se rozhodli vyrazit do městečka Hörnum, které leží na opačné – jižní straně ostrova Sylt. Chtěli jsme zjistit, jak dlouho nám bude trvat cesta a kde zaparkujeme v pondělí, až budeme odtud podnikat cestu na Helgoland. Majitel našeho apartmánu nám doporučil, že si nemáme stoupat na placené parkoviště v Hörnum, ale na parkoviště u hotelu Budersand (u Golfklubu), že to tam nikdo nekontroluje, takže nebudeme muset platit celodenní parkování. Bylo krásné počasí, k hotelu jsme trefili ihned, je vlastně až na samém konci městečka Hörnum. Parkování bylo opravdu bez problémů, takže jsme byli hned klidnější a vyrazili jsme do přístavu. Tam jsme si vlastně prvně všimli rozdílu západní a východní pláže. Většina turistických atrakcí je na vnitřní – východní pláži. Ale platí obecně, že nejkrásnější pláže byly samozřejmě na západní – otevřené straně. Čistý a svěží Severní moře bylo naprosto úžasné, romantické modrobílé Strandkorben byly na každém rohu. Přístupy na pláže jsou ale hlídané – je zcela nezbytné nosit sebou kartičky s kódem, které dostanete při ubytování (ve vazbě na uhrazenou kurtaxe), abyste se na pláž dostali. Bez nich budete muset zaplatit na pláž „vstupné“.
Podél silnice přes duny vede cyklostezka, která lemuje téměř celá ostrov. Proto jsme vezli kola s sebou - převýšení cca 10 m .
V pondělí ráno jsme celí natěšení vstali brzy, abychom měli čas připravit se na dvou a půl hodinovou plavbu na Helgoland. Po snídani mi zapípal mobil a objevila se mi sms od Adler-Schiff, že se omlouvají, ale z důvodu špatného počasí se plavba nekoná, tak se máme buď přeobjednat na další týden, nebo nám vrátí peníze. To bylo pro nás velké zklamání, tolik jsme se na ostrov těšili a hlavně na tuleně!
Když po obědě přestalo pršet, vyrazili jsme do přístavu do kanceláře lodní společnosti, domluvit se, jak proběhne vratka peněz, a při té příležitosti jsme zjistili, že si můžeme zaplatit i menší plavbu přímo z Listu k dánskému pobřeží, kde je šelf, na němž, když budeme mít štěstí, se při odlivu vyhřívají tuleni. Cena cca kolem 18,- EUR/os. Tak jsme se rozhodli, že když bude další den pěkně, cestu podnikneme.
Pěkně bylo, a my jsme si dali dobré jídlo v přístavu a pokukovali jsme po lodi, kterou pojedeme. Logicky jsme vybrali tu nejmenší, protože jsme si mysleli, že na ní bude jen pár lidí a my budeme mít klid.
Ve středu ve dvě odpoledne jsme stepovali na molu, očekávajíc romantickou plavbu za roztomilými tuleni. Loď „Rosa Palucca“ zrovna připlouvala a na molu stálo několik zamilovaných mladších párů. Super… to bude úžasný výlet, říkala jsem si, když tu slyším řev a v dáli vidím německý školní výlet, řítící se k nám jako Tsunami, s vlajícími vedoucími na chvostu! 
Během pár sekund nás řvoucí tlupa zatlačila na zadní mantinely a cpala se neurvale do lodi, která před chvílí tak romanticky přirazila ke břehu, nevnímajíc naštvaný řev kapitána, že schůdky ještě nejsou bezpečně přistaveny.
Bylo po romantice. Plavbu jsme strávili mezi řvoucími a neustále se někam cpoucími žáky asi 5. třídy, jejichž vedoucí nereagovali ani na hlas kapitána, ozývající se v amplionu, že mají slézt z přídi lodi, kde si hráli na Lea a Kate.
Útěchou nám bylo překrásné slunečné počasí a brzy se přibližující tečky v dáli na šelfu. Když jsme přijeli blíž, vyskytl se nám nádherný pohled na tuleně, ležících po celé délce šelfu, jejich skotačící mláďata a udivené pohledy na naši loď. Byla to skutečně úžasná podívaná a stála i za tu tlupu na lodi. Ani mě už neudivilo, že víc než polovina německých dětí byla tmavé pleti s havraními vlasy.
Naše výlety se odvíjely od počasí, které se hodně blížilo počasí ve francouzském Manche, při naší dovolené u Atlantiku. Bylo hodně proměnlivé, takže nás na kolech zastihla velká náhlá průtrž, že jsme přijeli naprosto promočení. Ale jinak byly výlety na kolech moc fajn, všude se s koly počítá, nikdo vám nic neukradne samozřejmě, takže naše kola stála po celou dovolenou venku před domem ve stojanu. Západní pláže byly opravdu překrásné.
Ve čtvrtek jsme vyrazili autem do hlavního města Westerlandu, jednak abychom se podívali, kde budeme najíždět na Sylt Schuttle cestou zpět (byl rozkopán hlavní příjezd) a jednak abychom se porozhlédli po promenádě. Je fakt, že vše tam je uzpůsobeno pro „vyšší třídy“, všude kolem luxusní butiky. Na promenádu vás opět nepustí bez kartiček. Jsou tam v „mušli“ koncerty a také u pláže trhy. Zajímavé bylo, že místo obvyklých produktů, tam byly produkty luxusního zboží typu – luxusní vířivky, luxusní kola, stály tam vystavené luxusní typy aut značky Mercedes (AMG apod), luxusní obytné karavany. Za zmínku stojí také luxusní Strandkorben, už je vidím u nás na zahradě, obrostlé mechem .
Brzy jsme s Martinem procestovali celý Sylt, našli a nafotili všech 5 majáků, které tam jsou, a začali se nudit. Duny, vřesy, hobbití domečky, moře. Sbírali jsme kamínky (Martin mi našel do sbírky i dva jantary, huráááá!!!), cestou přes duny k moři jsme se pozdravili s Heinem, večer jsme asi u Goshe potkali spoustu německých hvězd, které jsme neznali, ale podle umělecky uvázaných šátků mužů a neobvyklých pokrývek to hvězdy mohly být (nebo taky ne) .
V pátek ráno už od rána pršelo a předpověď slibovala déšť a větry od Skotska. Tak jsme se rozhodli sbalit a odjet o den dřív. V dešti tam totiž nemáte absolutně co dělat, leda se ládovat u Gosche. 
I mé fotografické ambice již byly uspokojeny, protože v podstatě už nebylo co fotit.
Ve 12,00 jsme se ve Westerlandu „navlačili“, terminál nám správně sežral kartu, a pustil nás do fronty na vlak. Zpět jsme jeli na spodní plošině vlaku. Za Niebüllem jsme v navigaci nastavili cestu „mimo dálnici“ a jeli směr Hosum a pak u Neumünsteru jsme se napojili na dálnici a spokojeně a bez jakýchkoliv Stau jsme frčeli kolem Berlína domů.
Dorazili jsme kolem 1,00 hod v noci, s čímž jsme ani nepočítali. Bylo to tím, že jsme se vyhnuli dálnici ve směru Flensburg – Hamburg.
Celkově se mi potvrdilo, co jsem si myslela, že dovolená na Syltu, byť hobittí domečky v dunách mají své velké kouzlo, je hlavně pro méně aktivní lidi, kteří chtějí klid, posedávají po hospůdkách, když prší, a čtou si knihy na pláži nebo chodí s pejsky na procházky, když je pěkně. Vzhledem k tomu, že jste v podstatě „odřízlí“ od pevniny, za chvíli už nevíte, co byste tam vlastně dělali. Je to tak na třídenní výlet. Týden už byl pro mě dlouhý. A opět se mi potvrdilo, že Sylt zdaleka není tak krásný a romantický, jako východní Rujána nebo Usedom, s romantickými dřevěnými moly do moře a krásnými kolonádami se starými domečky. Jednoznačně – východní Německo vede!
A třešnička na dortu: Druhý den po příjezdu na nás domácí zahradník zavolal policii asi v domnění, že jim s naší starou Octávií parkují nějaké české socky před domem na parkovišti pro hosty , zatímco vedle stojící Porsche Cayenne našich švýcarských sousedů nechali zcela bez povšimnutí! Obdrželi jsme lístek s pozvánkou dostavit se na služebnu za stěrač, který byl stažen v okamžiku, kdy si Martin vyšel před dům zapálit doutníček a narazil na zahradníka, který se studem a omluvou volal na policii, že je vše v pořádku.
V každém případě jsem ráda, že jsem ostrov měla možnost vidět. Zdravím vás srdečně fríským pozdravem Moin, Moin , Vaše Mona
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky List
Půjčovna autPříspěvky z okolí Autem na Sylt - fríský ostrov
