Westerland Sylt a jižní Dánsko

Při našem pobytu v Severním Německu, jsme dostali chuť podívat se do Dánska a na poloostrov Sylt. Jméno tohoto poloostrova zase není u nás tak neznámé, protože tam z Prahy jezdil jednu dobu přímý vlak.

Cestu jsme začali v Husumi, kde jsme byli ubytováni v kempu. A jak už jsem tady v jednom článku popisoval, opět jsme využili pro cestování levné a téměř všemohoucí Länder Tickety, zde ve verzi Schleswig Holstein Ticket za 30 Euro. Husum leží v oblasti, které se říká Frísko, má své nářečí a zdravit Vás tu nikdo nebude jinak než fríským Moin, moin.

V této oblasti zajišťuje Dopravu společnost NOB, jejíž vlaky pendlují mezi Hamburkem a Syltem. Ujíždíme rovinatou krajinou směrem na sever, kolem je spousta pastvin, ovcí, ale i větrných elektráren. Ve stanici Niebüll probíhá u některých vlaků nakládka automobilů, protože na poloostrov Sylt se dá dojet pouze železnicí, a nebo použít loď nebo letadlo. Samotné spojení poloostrova s pevninou je dle mapy po asi 6 km dlouhé hrázi s železniční tratí. Skutečnost je však taková, že od hráze ještě minimálně takových 150, 200 metrů není po moři ani památky a jsou tam Pastviny. Vlak jede ještě asi 15 km než zastaví v koncové stanici Westerland - Sylt.

Poloostrov Sylt je vlastně přímořské letovisko na jehož západních plážích si lze užívat koupání a slunění (moře z východní strany je národní park). Chtěli jsme se alespoň projít po promenádě, ale vstupy jsou placené a tak jsme moře viděli jen v dálce. Moře od pevniny oddělují hráze, takže výhled na moře je možný pouze z vyšších pater hotelů. Podél hrází jsou také četné možnosti občerstvení. My ale už jdeme na autobus, který nás veze na sever do vesnice List (zde Länder Ticket neplatí). Tady se nachází přístav trajekdů do dánského Havneby.

Lodní lístek stojí 9,30 Euro pro cestu v sezóně tam i zpět. My si kupujeme jenom pro cestu tam, zpátky pojedeme po souši. Trajekt je poměrně velký. auta a kamiony stojí ve třech řadách, je tu restaurace i obchod se suvenýry. Když vidím moře kolem nás, docela si říkám, že kapitán nemá moc na výběr kudy plout, protože hlavně musí najít cestu, kde je vůbec voda. Plavba trvá asi 45 minut a přistáváme v Dánsku. Kdo by čekal přístav se vším vybavením bude zklamán. Vycházíme z trajektu kolem několika malých skladišť, přímo v přístavu je jedna malá restaurace, my však hledáme směnárnu. Jdeme pomalu do vesnice, kde kromě několika nevzhledných prázdninových domků, je akorát malý supermarket. Na dotaz "kde je tady směnárna" prodavačka hodí rukou a povídá "13 mil tímto směrem". Pěší turisté jsou zde patrně stejně vzácní asi jako tučňáci na pražské Magistrále. Na dotaz ohledně bankomatu jsem byl úspěšnější a tak jsem po několika minutách rozjímání, kolik si mám vytáhnout držel v ruce dánskou 200 korunovou bankovku.

Teď ještě najít autobusovou zastávku. Jenže jízdní řád je rozdělen na pracovní dny, pátek, sobotu a neděli a v každém sloupci je jiný odjezd a světe div se, vše je pouze v dánštině. Po krátké prohlídce vesnice (kde toho moc k vidění není) jdeme k zastávce v čase prvního odjezdu, který jsme vyčetli z jízdího řádu. Po chvíli autobus skutečně přijíždí, vystupuje z něho jeden člověk, a vůz se jede otočit. Zjistil jsem si, že v Dánsku existují dopravní zóny, tak se lístek v autobuse dá koupit až do cílové stanice i když jedeme vlakem. Po zadání požadavku do města Tonder si pan řidič ode mne bere celou 200 K bankovku a vidina toho, že si do Čech přivezu nějaké drobné mizí v nenávratnu (pozn. jedeme 2 dospělí a 13 leté dítě). Na výběr máme asi z 45 sedadel, protože v autobuse jsme úplně sami. Krajina se neliší od té severoněmecké, pastviny, lesy, po 8 km přijíždíme na křižovatku, a řidič nám kyne abychom přestoupili do jiného vozu. V něm jsme opět sami a pokračujeme po hrázi na pevninu. Tady už přeci jenom v moři trochu vody je, a my přijíždíme do městečka Skaerbaek.

Dobře, že jsme v autobuse koupili jízdenky, protože na nádraží je pouze nějaký automat, jehož funkci jsem nepochopil. Za chvíli přijíždí tyrkysový vlak od Arrivy a ten nás dovoze až do Tonderu. Tonder je pohraniční městečko kde je přestup na vlaky do Německa. Jdeme se projít do centra, mají zde příjemnou pěší zónu s krámky a dají se zde koupit pohledy za eura. Posléze se vracíme zpět na nádraží a odjíždíme přes Niebüll do Husumi.

Tato cesta není ani tak pro poznávání měst, ale spíše pro prohlídku KRAJINY a pro dopravní nadšence, protože využijete autobus, vlak i loď. Dá se jet i v případě horšího počasí, protože se pohybujete převážně v hromadných prostředcích.