Ayutthaya: Cesta do srdce starobylé thajské říše

Hlava zarostlá v dřevě • Fotografie (1) • Foto: Ludwar

Když jsem plánoval cestu do Thajska, Ayutthaya se stala tím místem, o kterém jsem pořád slyšel, ale nikdy na něj nemyslel jako na hlavní destinaci. Ale víte co? Nakonec to bylo místo, které jsem si užil ze všeho nejvíc. Starobylé chrámy, koloniální historie a vůně grilovaného masa na každém rohu – prostě zážitek. Rád bych tu nastínil, jak jsem strávil sedm úžasných dní v srdci bývalé thajské říše. Je tomu sice už nějaký ten pátek (konkrétněji v době před-covidové, v roce 2019), ale předpokládám, že změn nenastalo tolik, aby to mělo vliv. Původně jsem si chtěl zapůjčit skůtr, ale bohužel mi ho bez mezinárodního řidičáku nepůjčili (doporučuju si ho před cestou, obzvlášť do asijských zemí, předem zařídit, stojí to pár korun a udělají ho na počkání). Škoda, že jsem to nevěděl předem..

Den 1: První pohled na Ayutthayu
Přijel jsem z Bangkoku vlakem, což bylo nejen levné (snad jen 20 korun za jízdenku), ale i dobrodružné. Cesta trvala asi dvě hodiny, takže jsem měl čas se kochat výhledem na rýžová pole a sem tam i vodního buvola. Když jsem vystoupil, hned na mě dýchl duch historie. Město bylo plné ruin a moderních staveb, zajímavé protipóly. Po rychlé kávě (vždycky dobrý nápad) jsem zamířil k hotelu, který byl přímo uprostřed starého města – malý rodinný podnik, kde se majitelé usmívali od ucha k uchu, ostatně tak, jako všichni tady.

Den 2: Objevování Wat Mahathat
První úplný den jsem strávil u jednoho z nejznámějších chrámů v Ayutthayi, Wat Mahathat. To je ten chrám, kde je hlava Buddhy vrostlá do kořenů stromu – přiznám se, fotil jsem to snad ze všech úhlů. Místo mělo neuvěřitelnou atmosféru, jakoby mě někdo poslal do minulosti, kde se střetávají duchové králů a mnichů. Samotná hlava má poutavý příběh (kterému se mi nechce věřit), ale to, jak moc je zarostlá, působí opravdu úctihodně.

Cestou zpět jsem narazil na místní trh a ochutnal jsem nějaké věci, o kterých jsem ani nevěděl, jak se jmenují – grilované kuřecí nohy a nějaké podivně tvarované kousky masa, ale co, žijeme jen jednou...

Den 3: Wat Phra Si Sanphet a Královský palác
Třetí den byl věnován prozkoumávání majestátního chrámu Wat Phra Si Sanphet, který kdysi sloužil jako královský chrám pro thajské krále. Místo bylo obrovské, s velkými bílými stupami, které se tyčily nad celou krajinou. Nedaleko jsou také pozůstatky královského paláce – tady jsem si opravdu mohl představit, jaké to bylo, když Ayutthaya ještě vládla celé jihovýchodní Asii. A věřte mi, nebyl jsem jediný, kdo si tam udělal selfie – dokonce i mnich si fotil ty nejlepší záběry! Jen pro srovnání, Ayutthaya byla své doby největším městem/městkým státem na světě, a s populací kolem 1 miliónu daleko převýšila Londýn, Peking či Tokyo,.

Den 4: Vodní dobrodružství – Plavba kolem Ayutthayi
Další den jsem si naplánoval něco méně historického a více relaxačního. Pronajal jsem si malou loďku a vydal se na plavbu kolem ostrova, na kterém staré město leží. Projížděl jsem kolem chrámů, zatímco se slunce odráželo na vodě. Doporučuji nevynechat, jestli chcete vidět město z trochu jiného úhlu. A bacha na opice u břehu – jedna z nich se zmocnila mého foťáku - naštěstí jsem měl sjednané cestovní pojištění do Thajska a většinu ceny fotoaparátu mi vrátili.

Den 5: Wat Chaiwatthanaram a odpolední siesta
Pátý den jsem zamířil na Wat Chaiwatthanaram, což je jeden z nejlépe zachovalých chrámů v oblasti. Tento chrám mi trochu připomínal Angkor Wat v Kambodži, ale s thajským šmrncem. Fotky, které jsem tam pořídil při západu slunce, byly neuvěřitelné. Pokud byste měli vidět jen jeden chrám v Ayutthayi, ačkoliv bych to opravdu nedoporučoval, byl by to tenhle.

Odpoledne jsem si dopřál siestu – kombinace horka a neustálého chození mě dostihla. Oběd jsem si dal v malé rodinné restauraci, kde jsem snědl to nejlepší zelené kari, co jsem kdy ochutnal. Jakmile mě paní domácí viděla propotit si tričko, tak mi přinesla extra kokosové mléko. Zachránila mě!

Den 6: Historické muzeum Ayutthayi
Po týdnu chrámů jsem se rozhodl trochu osvěžit své znalosti a navštívil jsem Historické muzeum Ayutthayi. Byl to skvělý nápad. Muzeum bylo moderní, klimatizované (amen!), a dokonale mi vysvětlilo historii celého regionu. Zjistil jsem, jak byla Ayutthaya ve své době jedním z nejbohatších měst světa, než ji Barmánci vypálili v 18. století. Fascinující, ale i trochu smutné, když vidíte, co z toho zůstalo.

Den 7: Poslední den a thajská masáž
Poslední den jsem si dopřál trochu luxusu – konečně přišel čas na slavnou thajskou masáž. Našel jsem malé lázně hned u hlavního náměstí, kde jsem strávil hodinu a půl v rukou té nejsilnější ženy, jakou jsem kdy potkal. Tlačila na mě tak, že jsem měl pocit, že se mi svaly roztaví, ale pak jsem se cítil jako nový člověk. Zakončil jsem den procházkou po městě, rozloučil se s ruinami a místními přáteli, které jsem cestou poznal.

Ayutthaya mi ukázala, že Thajsko není jen o plážích a džunglích, ale také o bohaté historii, která se dá prožít na každém kroku. Je to město, kde se minulost prolíná s přítomností, a kde se na každém rohu setkáte s úsměvem. Rád se sem vrátím – a kdo ví, třeba mě tam znovu uvidí na trhu, jak jím něco, co ani nevím, co to je.