Krásný článek až na ten smutný konec, člověk se musí radovat z toho co je dnes.
Opět super příspěvek. Ten závěr mi, bohužel, připomněl, že švagr mi před měsícem vyvedl něco podobného jako tehdy Maruška, a taky už pár věcí nestihneme ...
Zpět na příspěvek Bernské Alpy, jak to bylo dál; aneb o těžkém batohu, zapomenutých bobech i bolavých nohách:-)))