Bohdíkovské skály

Nikdy jsem se netajil tím, že všechny ty geologie, geomorfologie, mineralogie a jiné „šutrologie“ nepatří k mým nejoblíbenějším vědním oborům. Mám asi holt blížší vztah k souslovím jako jsou například gotická katedrála, zřícenina hradu nebo smírčí kříž. Tím nechci říct, že by pro mě byl kámen jako kámen. Požadavek manželky na zakoupení prstenu s diamantem – a nemusel by to být ani Koh-i-noor nebo De Beers Diamond – by mě asi vyděsil podstatně více než přání dovézt si z dovolené nějaký pěkný oblázek od moře nebo „strusku“ z Vesuvu. Na druhé straně mé pády na různých podložích i krystalice bolely téměř vždy stejně. Vyprávění o všemožných skalách, skalkách a kamíncích proto raději nechávám lidem povolanějším, kupříkladu Frantovi, což ovšem nemění nic na tom, že někdy i slepé kuře na zrno chutné náhodou narazí.

Nevím vlastně ani, jestli mohu tuto sbírku písmen a shluk slov označit za plnohodnotný cestopis, ale nechtěl jsem napsat čístou mystifikaci o místě nazvaném Bohdíkovské skály. Vždyť ono oficiálně takové souskalí ani neexistuje, jednalo se jen o mé vlastní identifikační označení. Ale vzhledem k tomu, že toto místo považuji za zajímavé, raději tu svou tříhodinovou cykloprojížďku „na list“ hodím …

V polovině letošního dubna (pro mimozemšťany a generace budoucí zvěstuji, že se píše rok 2013) jsem využil takřka letního počasí, vzal si dovolenou a vyrazil na kole zbavit se na chvíli kocoviny pracovního týdne a rozhýbat – letos nějak moc – bolavé oudy. Mělo to své klady (minusy ani ne, i když některé mé „součástky“ měly možná trošku jiný názor), zejména proto, že jsem jel pomaleji než obvykle, patřičně se kochal a s chutí celkem často zastavoval, téměř vždy pod průhlednou.záminkou fotografování.

Díky tomu jsem měl (před tím jsem si ovšem musel projet tradiční Jarní trasu přes vrcholovou osadu Lužná do Hanušovic a kolem řeky Moravy - okamžité ochlazení a protivítr už nemohly nikoho, tedy ani mě, překvapit – zpět) spoustu času prohlédnout si různé skalní útvary a zákoutí v oblasti mezi Bohdíkovem a Komňátkou (měl bych asi napsat spíše nedaleko Bohdíkova a jeho části zvané Komňátka, protože mezi nimi je v jednom místě jen asfaltový pás silnice). Skály se nacházejí hned vedle silnice (a souběžné železnice), ale většinu roku jsou rafinovaně ukryty za olistěným stromovím (zakladatelům černých skládek ovšem – kupodivu - neunikly). Skály se rozprostírají, vypínají, tyčí a ohromují (každému dle libosti) v nesouvislém pásu o nadmořské výšce 360 až 400 metrů. A můžete mi věřit, zastavoval jsem celkem dosti často …

Když se podíváte do turistické mapy na Seznam.cz (nikdy jsem nepochopil, proč Seznam odkazuje na Turistiku, která používá mapy Google, ale to berte jen jako poznámku pod čarou), tak tam popisovanou část najdete i s – relativně vysokým - množstvím známých černých symbolů, upozorňujících na přítomnost „výrazných skál“.

Přesto, že se okolí Bohdíkova „geologicky proslavilo“ zejména těžbou nejrůznějších druhů vápence, u této strany mince (tedy, pardon, obce) bych asi raději volil slova jiná. Například kvadratický fylonit, keprnické ortoruly nebo kyselý metavulkanit. Vše z období devonského. Koneckonců jsme na Hanušovické vrchovině (nebo pahorkatině, máte právo volby), která je součástí moravskoslezské oblasti Českého masivu, tak co byste asi tak chtěli jiného ? (A tímto raději končím "šutrologický" rozbor, protože více informací na toto téma už prostě dohromady nedám …).

Na chvíli nemyslíc na bolavou nohu jsem dokonce k některým tvarově zajímavým skalkám – vzdálenostně i výškově - popošel … dvakrát také popolezl. Nějak jsem totiž za ten rok zapomněl, jak strašně klouže suché listí. Kolo mi v následující třičtvtěhodince bylo darem vskutku danajským. Neustále jsem na něj nasedal a po pár metrech už zase hledal pomyslné stojany. Podívat se zblízka (to byl Marsyas a Michnová, že?) na všechny "kamínky" by bylo sice asi zajímavé, ale také na hodně dlouho. Prý ještě nebude konec světa, takže teď alespoň na pár kilometrů znovu do sedla.

Další mou zastávkou se stává Ruda nad Moravou. Zdržím se tady jen u rozcestníku zv. Mýto, který se nachází nedaleko místního vlakového nádraží, respektive přímo za ním. Tam se tyčí zajímavá rulová skála, která tvoří pomyslnou hranici mezi Hanušovickou vrchovinou a Mohelnickou brázdou. Více informací najdete na https://www.turistika.cz/mista/ruda-nad-moravou-skala-u-myta.

A tím je – alespoň v rámci první etapy tohoto dne - téměř splněno. Ještě rychle pivo a cigaretku v olšanské Varšavě a potom přes kopec zvaný Bluďák domů. Čas letí a mě čeká ještě kolo druhé, protože čtvrteční odpoledne (18. dubna 2013) v Šumperku patřilo – zcela po zásluze - historickým panátkám.