Bolívie: Salar de Uyuni

Salar de Uyuni

Výlety do této jižní oblasti Bolívie jsou velmi oblíbené, jak z bolivijské tak i chilské strany, a cestou nebudete stačit počítat kolem vás projíždějící terénní auta obsazená turisty. Pokud vás tedy neodradí fakt, že jde o organizovaný výlet, kde je vám zajištěno kompletně všechno, a jedou s vámi další lidé ověšení foťáky (stejně jako vy), budete překvapení, co všechno vás čeká. Naše očekávání se splnila nadmíru.

Do Bolívie jsme jeli hlavně kvůli této oblasti, kde kromě největší solné pláně na světě, která bývala dříve jezerem (3650m.n.m.), uvidíte také ostrovy s kaktusy, dosahujícími výšky několika metrů, vyhaslé i činné vulkány, laguny nejrůznějších barev a velikostí, úžasně měnící se KRAJINY, termální prameny, gejzíry, pouště a různé druhy zde žijících zvířat. Za všechny třeba tisíce plameňáků.

Není možné se sem dostat jinak než si koupit celý výlet, může být na jeden, tři nebo pět dnů. Nabízejí je cestovky v La Pazu, my jsme si ho koupily až v Uyuni, kam jsme dojeli brzo ráno po nočním přesunu autobusem z La Pazu, cesta trvala zhruba 12 hodin, cena 100 bol. (plus poplatek za použití nádraží 2 bol./ osoba) na osobu. Cesta byla dost šílená, na silnice zapomeňte, jede se většinou po prašných cestách, připomínající spíš rozoraná pole. Kdo má něco nacestováno, na nepřetržité drncání se dá zvyknout

Hned po příjezdu do Uyuni obklopí každý autobus množství dohazovačů z místních cestovek a snaží se vás nalákat na svoji nabídku. My se nechali odvézt jedním z nich, anglicky mluvícím, do jeho kanceláře, nechali si povykládat program, trochu jsme smlouvali a nakonec koupili výlet na tři dny za 80 USD na osobu. Dalo by se smlouvat ještě víc, ale neměli jsme už sílu. Je dobré nechat si ukázat auto, kterým pojedete, ptát se, co všechno je zahrnuto v ceně. My měli „všechno". Tedy Dopravu, jídlo a pití, ubytování na dvě noci (jednu jsme strávili v solném hotelu, druhou v ubytovně se společnými ložnicemi a bez sprchy). S sebou jsme si navíc vezli jen asi 2 lahve vody a platili jsme vstupy na Isla Pescado (15 bol./os.) a do Laguny Colorado (30 bol./os.). Další věcí, o kterou je dobré se zajímat je, kolik lidí pojede v autě. Nás bylo 6, plus řidič a průvodce v jedné osobě a kuchařka. To by měl, podle nás, být maximální počet, protože sedět ve dvou úplně vzadu v autě, kde není velký prostor na nohy, není moc pohodlné. Juan, náš řidič a průvodce, mluvil španělsky (překládala nám kamarádka, která s námi jela), za anglicky mluvícího byste si museli připlatit.

Na cestu jsme z Uyuni vyjeli v 11 hodin dopoledne. První zastávka byla na Cementerio de Trenes- pohřebišti už vyřazených vlaků. Místo působí velmi magicky, ale na fotkách vypadá lépe než ve skutečnosti. Pokračovalo se do vesničky Colchani, kam se vozí vytěžená sůl ke zpracování a kde vám celou technologii v rámci prohlídky vysvětlí a něco i názorně předvedou. Po návštěvě vesnice pokračujeme na Salar de Uyuni, solnou pláň o rozloze 12 000 km čtverečních, která na nás působí jako z jiného světa. Sůl zde dosahuje hloubky 5 a více metrů a slouží jako zásobárna pro celou Bolívii. Cestou se samozřejmě zastavujeme, chutnáme sůl, fotíme, prohlížíme solný hotel a obdivujeme výhledy.

Další zastávkou je tzv. Ostrov rybářů, Isla Pescado, který se před námi zjevil jakoby z ničeho nic a naprosto nám vyrazil dech stovkami kaktusů nejrůznějších velikostí, kterými byl porostlý. Strávili jsme tady více než 2 hodiny, prohlídkou ostrova, obědem a focením. Odtud jsme pokračovali do vesničky Chuvica, kde jsme přespali v solném hotelu. Večer jsme se byli mrknout na západ slunce nad Salarem.

Druhý den pokračujeme dále krajinou kolem Salaru, zastavujeme se u vulkánu Ollague, laguny Chiarcota, kde vidíme první plameňáky, laguny Hedionda, zastávku máme taky u Arbol de Piedra, obrovského kamene, připomínajícího zkamenělý strom. Pak už vstupujeme do oblasti laguna Colorada (4200 m.n.m.). Laguna je typická svojí železitě červenou barvou, způsobenou drobnými mikroorganismy, kteří tvoří potravu pro všude přítomné plameňáky. Červená barva se střídá se zelenými řasami, krystalickými minerály boraxu, hořčíku a sodíku, sytě modrou vodou a místy, kde je nahromaděná žlutá sýra (s typickým zápachem), spolu s lovícími plameňáky, na břehu se procházejícími lamami a mohutnými vulkány v pozadí je celý pohled kouzelný a téměř nepopsatelný.

Poslední den nás čeká brzo ráno a v hrozné zimě odjezd k místu Sol de Manana, kde čekáme na východ slunce u tryskajících gejzírů, pokračujeme k termálním pramenům, kde se můžete koupat. Dál nádhernou krajinou k laguně Verde, která nebyla moc zelená, prý kvůli směru větru, který právě foukal. Okolo jsou podobné scenerie jako u Laguny Colorado, v pozadí pak sopka Licancabur (5960 m n.m.), která leží na hranici s Chile. Cestou zpět do Uyuni se zastavuje ve Valle de Rocas, místu v pustině s obrovskými kameny, z nichž některé připomínají tvary ptáků. Do Uyuni přijíždíme pozdě odpoledne.

Z cesty jsme byli nadšeni, je to jedno z míst, kam by se člověk chtěl ještě alespoň jednou vrátit.

Kurz v březnu 2009 za 1 USD (cca 20 Kč.) 7,05 bol.

Fotogalerie