Bosna a Hercegovina, Dubrovník

Cestopis Bosna a Hercegovina

Místo: Bosna a Hercegovina, Dubrovník, Makarská, Balaton

Termín: 28.7.2013 – 6.8.2013

Doprava: Autem

Havarijní pojištění: cca 650 Kč na měsíc – havárie, vandalismus, krádež (Kooperativa)

Najeto km: cca3000 km

Informace BaH: Získat informace o Bosně a Hercegovině je velmi složité. Stále neexistuje žádný český průvodce. K dispozici je pouze trekingový průvodce pro horské túry. Pak už je k dispozici pouze několik článků nebo cestopisů na internetu. Na facebooku je také skupina Turistický průvodce BaH, kde je také pár informací. Jinak se člověk musí spolehnout na anglického průvodce nebo stránky přímo bosenských turistických organizací (www.bhtourism.ba). K dispozici je celkem podrobná mapa 1:200 tis., podle které jsme jezdili.

Turistické atrakce: zde je několik hlavních turistických zajímavostí v blízkosti námi absolvované trasy. Samozřejmě jich je mnohem víc a v BaH jsou především krásné hory, kaňony podobné Černé Hoře. Tučně zvýrazněné místa jsme navštívili.

Sarajevo (centrum, Tunel Spasa, vodopád Skakavec), Národní park Sutjeska, kaňon řeky Tara, Dubrovník, Bjelašnica, Lukomir, Konjic (Boračko jezero, Titův atomový kryt), Vyšegrad, Počitelj, Kravice, Medžugorje, Mostar, Blagaj - Vrelo Bune, bosenské pyramidy u města Visoko, Travník, Jajce

Měna: 1 KM = cca 13,5 Kč; při placení kartou se kurz liší, banka přepočítává kurzem cca13,1 – 13,6 Kč/KM; 1 E =1,96 KM v bance, při nákupu hotově často přepočet 1 E =2 KM; 1 Kun = 3,55 Kč; 100 HUF = 9 Kč

Ceny: Určitě se vyplatí tankovat až v Bosně, v okolních státech je palivo daleko dražší. Na

turistické atrakce, zajímavosti se platí vstup pouze výjimečně, a když už, tak velmi nízký. Služby jsou zde také velmi levné. V obchodech a restauracích jsou ceny srovnatelné s našimi cenami. Ceny za camp si často provozovatelé stanovují asi z hlavy, takže se mohou lišit. My platili za 4 osoby, dva stany a jedno auto mezi 20-33 E. Studentské průkazy po nás nikde ani nechtěli vidět, proto klidně můžete zkusit požádat o studentskou cenu. Zde jsou vypsané některé ceny:

Balatonfüzfo – vstup k balatonu: 350 HUF student (500 HUF dospělí)

Tuzla – vstup na panonsko jezero: 3 KM

Tuzla – parkování u Panonských jezer: 2 KM/ 4 h

Sarajevo – jednosměrný lístek MHD: 1,6 KM

Sarajevo – 1 kopeček zmrzliny: 1 KM

Sarajevo – Tunel Spasa: 10 KMdospělí,5 KMstudent

Rafting na řece Tara, Drina bez jídla: 30 E /os

Dubrovník, parkování poblíž centra: 10 Kun /1 h

Dubrovník – vstup na hradby: 90 Kun/os, vstup do 19 h

Makarská – nafukovací skákadla: 40 kun/os, 30 min

Makarská – pivo 0,5l 15-20 kun

Kravice – parkování celodenní: 2 E

Boračko jezero – vjezd k jezeru: 5 KM

Jajce – vstup katakomby: 2 KMdospělí,1 KMstudent

Jajce – vstup hrad: 2 KMdospělí,1 KMstudent

Jajce – 1 kopeček zmrzliny: 0,7 KM

BaH - nafta: 2,2 – 2,45 KM/l

BaH – pivo 0,3l – 0,5l lahvové: 2 KMpodle místa

Slovenská dálniční známka 10 dní: 270 Kč

Maďarské dálnice na 10 dní: 12,9 E

Dálnice Banja Luka - Gradiško: zdarma

Dálnice Osijek – Župana 40 Kun

Dálnice Gradiško – Záhřeb: 51 Kun

Dálnice Záhřeb – Maďarsko 41 Kun

Cestování: musíte mít v navigaci nahranou přímo mapu Bosny, protože ani v nové navigace, v které je celá Evropa není jisté, že tam bude mapa BaH, proto je lepší mít podrobnou mapu Bosny a Hercegoviny (např. za 200 Kč v měřítku 1:200 tis. Freytag)

Počasí: teploty až k 40 stupňům, i v horách jsme měli stálé počasí s minimem srážek

Ubytování: Lukavac: Ontario Camp – u pěkného jezera nad východní částí města (20 E)

Sarajevo: Camp Oáza – nedaleko letiště v části Ilidža (60 KM)

Bastasi: Camp RaftingTara –20 kmod města Foča v rafting centru

(5 E / os – malé chatičky pro dva)

Orašac: Camp Pod Malinskou –10 kmzápadně od Dubrovníku

(198 Kun)

Makarská: ubytování u kamarádů

Ostražac: Camp Miris Mjeta -10 kmzápadně od města Konjic (25 E)

Jajce: Camp Plivsko jezero –5 kmod města Jajce směrem na Bihač (24,5 E)

Siofok: Camp Aranypart – na severním okraji města u Balatonu (33 E)

Vybavení kempů se hodně lišilo, od otřesného sociálního vybavení v rodinném kempu (Ostražac) po super vybavený camp vyhlášený nejlepším v Bosně a Hercegovině (Jajce). Ostatní kempy byly na dobré úrovni. Ceny byly dost podobné v rozmezí 5-8 E na osobu, samozřejmě v závislosti podle počtu osob, aut, stanů, poplatků. V menších kempech se dá o ceně i smlouvat, protože nemají vyvěšené ceníky a ceny si opravdu vymýšlí asi podle lidí.

Naše stravování: nejčastěji připravené jídlo v kempech, nakoupené buď v ČR nebo v Bosně. Ceny jsou v obchodech i v restauracích cenově velmi podobné našim nebo nižší. Místní pleskavica nebo čevabi s hranolkami za 4 E.

Trasa:

Praha – Gyor – Balatonfuzfo (Balaton) – Lukavac (camp Ontario) – Tuzla (Panonsko jezero) – Sarajevo (centrum, vodopád Skakavac, tunel Spasa, camp Oáza) – Foča (restaurant 9)- Bastasi (rafting Tara, Drina, camp Rafting Tara) – Dubrovník (město, camp Pod Nasliním Orašac) – Makarská – Počitelj (pevnost) – Kravice (vodopády) – Medjugorje (posvátné místo) – Mostar (centrum města) – Konjic (Boračko jezero, camp Ostražac) – Jajce (Mlinici, pevnost, vodopády) – Banja Luka – Záhřeb – Siofok (Balaton) – Gyor – Praha

1. den:

Trasa: Praha – Gyor – Balatonfuzfo (Balaton) – Lukavac (camp Ontario)

Cestu jsme naplánovali z Prahy přes Bratislavu a Gyor, kde jsme sjeli z dálnice na115 kma jeli jsme směrem k Balatonu na Veszprém kolem zříceniny Czesnek. Slovenskou dálniční známku jsme koupili na benzince v ČR za 270 Kč a maďarské povolení na dálnice jsme koupili na maďarských hranicích za 12,9 E. U Balatonu jsme zastavili ve městě Balatonfüzfo a šli na místní placenou pláž. Zaparkovali jsme zdarma v jedné z uliček. A jelikož jsme neměli forinty a nedalo se platit kartou, tak jsme s jedním maďarem vyměnili eura za forinty, aby sme měli na vstup, který byl za 350 HUF na osobu pro studenty (500 HUF dospělí). Vykoupali jsme se ve vařícím balatonu, kde jsme se přesvědčili, že se dá jít opravdu200 metrůa stále je voda max po prsa. Poté jsme opět sedli do auta a jeli jsme směrem na Paks, abychom se dostali na dálnici M6 a pak směrem k chorvatským hranicím směrem na Osijek. Z Osijeku jsme jeli po dálnici na město Županja a pak k bosenským hranicím. Kontrola na hranicích bez problémů, pouze koukli na pasy a jeli jsme dál. Za hranicemi na každém rohu benzínka a ve vesnicích často měří policisté a každého cizince asi i zastaví, ikdyž jede podle předpisů. Také od nás chtěl 20 E i přesto, že jsme jeli podle pravidel. Naštěstí jsme se nějak vymluvili, a tak nás pustili dál bez placení. V každé obci jsou mešity, svítící v noci velmi zvláštně. Od hranic jsme jeli podle ukazatelů na město Tuzla. Na velké křižovatce kousek před městem se dáváme Doprava na Lukavac (M-4), které je „zajímavé“ pouze obrovskou továrnou ve městě. Z hlavní silnice se zahne Doprava do města, projede se kolem továrny, přes koleje až na samý okraj města a pak se zahne Doprava a za chvilku doleva do prudkého kopce a po chvilce dojedete ke campu Ontario u jezera. Určitě je lepší se zeptat místních na cestu. Camp je u malého jezera, kde je super koupání. Případně se můžete zajet vykoupat k velkému jezeru u města (Modračko jezero). Ubytování jsme měli za 20 E pro všechny. Camp není nijak extra vybavený, ale jiný asi v okolí nenajdete.

2. den:

Trasa: Lukavac (camp Ontario) – Tuzla (Panonsko jezero) – Sarajevo (centrum, vodopád Skakavac, tunel Spasa, camp Oáza)

Po ranním koupání v jezeře v kempu jsme vyrazili do známých solných jezer ve městě Tuzla. Ve městě jsou ukazatele na Panonsko jezero. Zaparkovali jsme na parkovacích hodinách, aniž bychom si jich všimli. Místní důchodce si nás dlouze prohlížel a když odjížděl tak nám prozradil, že musíme mít zaplacené parkovné, a jelikož jsme neměli ještě místní marky, tak nám to i zaplatil a ujel, s tím že nechce od nás žádná eura. Vstup na jezera už za nás nikdo platit nechtěl a brali pouze hotovost a tak jsme museli směnit pár eur na místní benzince za trochu nevýhodný kurz. Jezera jsou uměle vybudovaná v bývalých solných dolech a byla i ve všední den dost plná. Po koupání jsme vyrazili do Sarajeva. Hlavní silnice vede do Sarajeva přes hory, proto je cesta velmi pomalá. Samotné Sarajevo leží mezi horami. My přijeli z kopců kolem olympijského areálu na východě města a přes celé město jsme projeli až k letišti na západě do části Ilidža, kde jsou již ukazatele na camp Oáza. Kemp je velmi dobře vybaven, ale do centra města je to daleko. Z kempu deset minut pěšky na konečnou tramvají a pak 45 minut tramvají č. 3 až do centra, které je ve východní části města. Lístek na tramvaj kupujeme v trafice u zastávky za1,6 KMna osobu, když opět nevýhodně měníme eura v pekárně. Tramvaje jsou stejné jako u nás, staré T3. A pokud před Vámi nevykolejí tramvaj jako se to stalo nám, tak se dostanete tramvají až do centra. Hlavní pěší zóna je plná lidí a prochází se kolem kostelů a mešit. Žádné extra veliké památky, ale domy jsou z větší části opravené a pozůstatky války už nejsou moc vidět. Když po asi třech hodinách obnovili provoz, tak nastupujeme do narvané tramvaje a jedeme zpátky do kempu.

3. den

Trasa: Sarajevo (vodopád Skakavac, tunel Spasa) – Foča (restaurant 9) - Bastasi (rafting Tara, Drina, camp Tara-Raft)

Dopoledne vyrážíme na vodopád Skakavec. Musí se jet kolem olympijského areálu, kde jsou pouze asi dva ukazatele. Jede se ze Sarajeva stále do kopce přes vesničku Nahorevo, silnice je stále horší a asi10 kmdo kopce se musí jet spíš podle intuice nebo je dobré se zeptat místních na směr cesty. Asfalt je postupně vyměněn za prašnou cestu, ne moc příjemnou pro osobní auta. Ale i s octavií jsme se dostali až k chatce na kopci, kde je v provozu občerstvení a na okolí je hezký výhled. Odtud se musí lesem pěšky4 kmpřímo pod vodopád. U něj jsme byli úplně sami a ani po cestě jsme nenarazili na žádného turistu. Dá se vlézt přímo pod až98 metrůvysoký vodopád, který není obrovský, ale za návštěvu i přes složitou příjezdovou cestu určitě stojí. Poté se vydáváme zpátky opět přes celé město kolem letiště směrem na město Foča. Chtěli jsme se zastavit i v sarajevském Tunel Spasa, který je známý z války v 90. letech. Bohužel ukazatel ukazuje pouze k autoservisu, kde jsme se ptali jak se dostat přímo k muzeu. Poté místní důchodce rád sedl do auta s tím, že nám ukáže přímo vstup a muzeum. Bohužel pak po nás chtěl10 KM, ale dali jsme mu jenom5 KM. Pokud tedy nemáte super navigaci, tak je lepší se podívat na internetu na mapy a zjistit si jak se dostat k muzeu (ulice Mlinska, Ilidža). Vstup je za 5KM pro studenty a10 KMpro dospělé. Na videu je nejdřív vidět historie tunelu i záběry z války. Poté je v rodinném domě, který maskoval vstup do tunelu, výstava některých zbraní a nálezů z války a je otevřeno asi25 metrůpůvodního tunelu. Velmi zajímavé místo, kde si člověk uvědomí, jak vážná situace byla při obléhání Sarajeva. Celá prohlídka muzea je tak na 30-40 minut. Poté se už vydáváme na město Foča kam vede silnice krásným kaňonem. Přímo ve městě hledáme restauraci, abychom ochutnali místní pleskavici a čevabi a místní nám doporučují restaurace na náměstí, které se nám ale nelíbili, a také restaurant 9 u kostela asi200 metrůod náměstí za řekou. Po večeři jedeme směrem na Nikšič, abychom se dostali do vesničky Bastasi, kde je několik kempů, z kterých se denně vyráží na rafting na řeku Taru. Cesta z města je asi20 km, ale kvůli špatnému stavu silnice trvá možná i přes 30 minut. Poté malá cedule odkazuje Doprava na Bastasi a po asfaltce se sjíždí ke kempům u řeky. Je jich zde minimálně pět. Některé jsou zavřené, jiné dost prázdné. A tak si vybíráme jeden ve spodní části poblíž řeky s pěknou restaurací a s chatičkami (www.raftingtara.com). Cenu raftingu jsme na místě dohodli na 30E za osobu bez jídla a ubytování v malých chatičkách pro dva za 5 E na osobu.

4. den

Tento den jsme měli zaplacený rafting, dostali jsme helmu, neoprenové boty a vestu a dodávkami nás dopoledne odvezli přes černohorské hranice do kaňonu řeky Tary kousek od národního parku Durmitor. I cesta s místním ve staré dodávce, který jede občas dost odvážně, byla velmi zajímavá. Samotný rafting začínal kolem 11h a je hodně ovlivněn množstvím vody. My měli celkem málo vody, ale i tak to byl pro nás, zvyklé max na české řeky, super zážitek, navíc s krásnou přírodou. Proběhlo i koupání, ikdyž pouze pro ty co se odvážili skočit do12 °C„teplé“ vody, a zastávka u malého vodopádu s možností občerstvení. Ke konci cesty se spojuje řeka Tara a Pivka a dál pokračuje řeka Drina až ke kempu, kam se přijíždí asi kolem 15 hodiny. Večer jsme popíjeli a trávili večer v kempu u hospůdky.

5. den

Trasa: Bastasi – Dubrovník (město, camp Pod Maslinom Orašac)

Ráno jsme vyrazili na cestu do Dubrovníku. Museli jsme se z Bastasi vracet asi20 kmsměrem k Foče a poté jsme jeli po M-20 na Trebinje. Projíždí se krásným národním parkem Sutjeska s nejvyšší bosenskou horou Maglič. V okolí je mnoho možností na horské túry. Cesta je dost pomalá, kvůli náročné cestě v horách až do města Gacko, ikdyž se už stavěla nová přímější silnice. Cestou míjíme dvě jezera, ale neviděli jsme nikoho se koupat, proto jsme pokračovali dál až do Trebinje. Odtud je již krajina dost suchá a téměř bez zeleně a je znát, že jsme velmi blízko moři. Na hranicích stojíme asi 20 minut a poté už se sjíždí k Dubrovníku, na který je krásný výhled. Jelikož bylo poledne tak pokračujeme nejdřív najít ubytování (Orašac – camp Pod Malinskou). Z kempu to je asi500 metrůz kopce na pěknou menší pláž s minimem lidí a hospůdkou. Večer vyrážíme na prohlídku Dubrovníku. Jedeme podle cedulí centrum a parkujeme v ul. Zagrebačka u pekárny na hodinách asi 5 minut pěšky od hradeb, na které jsme bohužel již nestihli vstup (do 19h, 90 kun/os). Ve městě je na hlavních ulicích spousta lidí, procházíme celou okružní hlavní trasu, nahlížíme do přístavu, odkud vyráží malé výletní lodě a poté se vydáváme menší uličkou do kopce k severním hradbám. Procházíme kolem hradem a odcházíme severní branou. Město je krásné, ale určitě je lepší navštívit město dřív, třeba kolem 15-16 hodiny. Zaprvé ve dne vyniknou všechny krásy Dubrovníku a ještě víc pokud ho obejdete po hradbách.

6. den

Trasa: Dubrovník – Makarská

V plánu máme přejet z kempu na Makarskou, kde jsme měli známé. Cestou se projíždí dvakrát přes bosensko-chorvatské hranice, což ovšem bylo bez výrazného zdržení a projíždí se jediným bosenským městem u moře, Neum. Město není nějak rozdílné od chorvatských měst u moře. Jelikož se nám nechtělo trávit největší vedro v autě, tak zastavujeme po cestě asi kilometr za vesnicí Drvenik u malé pláže, která nemá žádné občerstvení, ale je zde málo lidí, z toho asi polovina Čechů. Po koupání vyrážíme přímo do centra Makarské, kde se ubytováváme a jdeme na pláž. Zde si u západu slunce, když už se většina lidí připravuje do barů, užíváme na nafukovacích atrakcích (40 kun/os 30min) a po půl hodině odcházíme vyčerpáni na pivko do místní hospody (15 kun).

7. den

Trasa: Makarská – Počitelj (pevnost) – Kravice (vodopády) – Medjugorje (posvátné místo) – Mostar (centrum města) – camp Ostražac

Ráno vyrážíme zpět do Bosny přes hraniční přechod ve městě Metkovič, bohužel jsme zvolili asi špatnou dobu (cca 11 h) nebo se spíš v sobotu měnilo nejvíce lidí u moře a na hranicích tak čekáme přibližně 1,5 h. Po protrpěném čekání ve vedru, kdy od nás nakonec nechtěli vidět ani pasy, pokračujeme do města Počitelj, kde je pěkná pevnost s hradem na kopci a s mešitou. Celé město je obehnáno pozůstatky hradeb a je přístupné zdarma. Po prohlídce pevnosti se vracíme asi5 kmdo města Čapljina a pokračujeme po M-6 na město Ljubuški a hledáme odbočku na Vodopády Kravice. Jako už několikrát využíváme místní, aby nám poradili jak se k nim dostat, ale bohužel si vždy musíte jejich odhady vzdáleností vynásobit minimálně desetkrát, aby to odpovídalo skutečnosti. Takže při cestě z Čapljiny narazíte po dlouhé době na ukazatele Kravice, takže ikdyž si budete myslet, že jste už určitě mimo, tak Vás překvapí cedule doleva na vodopády. U nich je velké parkoviště za 2E s hospodou. Odtud se jde pěšky asi 10 minut. Někdo jezdí autem i přes zákaz vjezdu blíž k vodopádům. Vodopády jsou parádní, dost připomínají Plitvická jezera, ikdyž nejsou tak rozsáhlé. Výhodou může být to, že se lze v klidu vykoupat, ale na druhou stranu je tu neskutečně moc lidí, dokonce i dvě občerstvení s kempem. Ale i tak se dají pořídit krásné fotky přímo pod vodopády, pokud se Vám do záběru zrovna neplete deset lidí. Po osvěžení vyrážíme na oběd do města Ljubuški a po obědě do poutního místa Medugorje. Ve městě nás překvapí nekonečné davy lidí a jak se později dozvídáme od slovenských věřících, tak zde zrovna probíhá tradiční Mladifestival, kterého se účastní podle zástupů lidí a vlajek tisíce věřících z celého světa. Po absolvování jednoho tance, kdy na pódiu „předcvičují“ jeptišky, odcházíme kolem kostela k autu a odjíždíme se zajímavým zážitkem do Mostaru. V Mostaru jedeme na ukazatele centrum, což nás přivedlo téměř až na známý most. Jeden z číšníků nám nabízí parkování za10 KMpřed jejich hospodou, tak otáčíme auto a parkujeme zdarma asi200 mdál od centra u velkého nedostavěného komplexu. Přicházíme do malého centra, kterému dominuje Stari Most, z kterého je krásný výhled na řeku. Překvapuje nás místní skokan, který se začíná rozcvičovat za zábradlím a když už to vypadá, že skočí, tak začíná hlásit, že pokud mu každý dá pět euro, tak že nám předvede super skok. Bohužel nikoho nepřesvědčil a tak přecházíme most a pokračujeme k mešitě. Celé centrum je krásně opravené. Vracíme se přes most zpět a scházíme k řece přímo pod most kde se odhodláme ke skoku do ledové řeky. Z Mostaru pak vyrážíme směrem k městu Konjic (M-17) a už za tmy projíždíme Jablanici, kde je podle mnoho restaurací u silnice, krásný výhled. Sjíždíme k Jablaničko jezeru a ve vesnici Ostražac zůstáváme v kempu Miris Mjeta, který má i přes velmi příjemnou obsluhu a pěknou polohu u jezera s koupáním, velmi odpudivé sociální zařízení.

8. den

Trasa: Konjic (Boračko jezero, camp Ostražac) – Jajce (Camp Plivsko jezero)

Ráno nás budí vrtulník, který nabírá vodu z jezera a hasí požáry nedaleko v horách. Po ranním koupání jedeme do města Konjic, kde při čekání na otevření turistických informací (asi jediné, na které jsme narazili v BaH) prohlížíme rekonstruovaný osmánský most. Bohužel informace neotevřeli, a tak se místních ptáme na rafting a na Titův atomový kryt. Na rafting je už bohužel pro daný den pozdě a prohlídka Titova atomového krytu je možná pouze po telefonické domluvě nebo pouze v určené všední dny mezi 10-12 h podle (www.bijenale.ba). Vyrážíme proto k Boračko jezero, šplháme se serpentinami do kopce, projíždíme kolem pár domů na kopci a sjíždíme opět serpentinami dolu k jezeru, které leží mezi horami. Za vjezd k jezeru platíme5 KM za auto a zastavujeme u první pláže s občerstvením, kterých je kolem jezera několik. V okolí je také dost rozbouraných domů z války, třeba i policejní stanice, ale koupaliště a kempy jsou plné lidí. Odpoledne vyrážíme zpátky přes město Konjic do Jajce. Cestou v serpentinách z kopce do města Konjic zastavujeme u děla, které je zde vystavené a bylo z něj odstřelováno město a přímo za dělem se schovává značka s lebkou, oznamující, že za ní začíná hranice minového pole, které ještě nebylo vyčištěno. Jestli jde o atrakci pro pár turistů, kteří zde zastaví, jsme radši nezjišťovali a za ceduli jsme se nevydali, ale fotek máme spousty. O minových polích v Bosně, především na hranicích se Srbskem a kolem Sarajeva, se na internetu dočtete, že jsou téměř všude, ale my jsme za celou dobu viděli pouze dvě cedule upozorňující na minová pole. Neabsolvovali jsme tedy žádné horské túry, ale pokud se člověk sám nevydá na houby do lesa a vyhledává pouze známá prozkoumaná místa, tak se podle mne není čeho bát, ale opatrnost je v tomto případě určitě nejdůležitější. K večeru přijíždíme do města Jajce, které kandiduje na zapsání do seznamu Unesco. Odbočujeme z hlavní silnice doleva přes most a pokračujeme tunelem podle ukazatele na kemp po silnici M-5 směrem k Plivsko jezeru, u kterého leží značený Camp Plivsko jezero.

9. den

Trasa: Jajce (Mlinici, pevnost, vodopády) – Banja Luka – Záhřeb – Siofok (Balaton)

Ráno se vydáváme k jezeru Plivsko, které je asi 5 minut pěšky po silnici a náhodou objevujeme známe místo Mlinici, o kterém jsme mysleli, že se ukrývá přímo ve městě Jajce. Jde o staré dřevěnné mlýnky, umístěné mezi dvěmi jezery, ke kterým byla přivedena voda. Velmi pěkné místo na pořízení krásných fotek. Procházíme kolem mlýnků k hornímu jezeru a odtud poté zpátky do kempu a do města. Po cestě do města míjíme spodní část Plivských jezer, v které jsme se po prohlídce centra osvěžili. Před tunelem ve městě odbočujeme doleva přes most a parkujeme zdarma z boku supermarketu. Přecházíme silnici a po schodech se šplháme k Medvědí věži, u které je vstup do katakomb, které jsou opravdu velmi malé, ale pouze za symbolické vstupné (2KM / 1KM). Pokračujeme po schodech na hrad, za který se platí stejné vstupné. Z hradu se dochovali v podstatě pouze hradby, ale je z nich vidět celé město, zbytek opevnění města a okolní hory. Z hradu scházíme kolem mešity až nad vodopády, nad kterými se dá koupat. Pro lepší pohled slézáme až přímo pod vodopády, kde je vybudovaný betonový plac s lavičkami. Vodopády jsou asi27 mvysoké a tak40 mširoké. Z Jajce už vyrážíme na Banja Luku a mezi těmito městy projíždíme přes hory, krásnými kaňony a kolem několika přehrad. V jednom z kaňonů se jezdí i světové závody ve vodním slalomu. Za městem Banja Luka již začíná dálnice, která ještě není zpoplatněna a dovedla nás až k chorvatským hranicím. Přejíždíme hranice, kde se nás chorvatští i bosenští celníci ptají, co jsme všechno navštívili. Najíždíme na dálnici, projíždíme kolem Záhřebu a dostáváme se až k Balatonu, kde sjíždíme na město Siofók a hledáme ubytování. Značení nás dost zmátlo a po projetí rušného centra se dostáváme ke kempu Aranyapark, který je až na samotném severním konci města přímo u vody.

10. den

Trasa: Siofok (Balaton) – Gyor – Praha

Po ranním koupání ve vařícím Balatonu, kde jsme se přesvědčili o tom, že opravdu i sto metrů od břehu je voda maximálně po pás, vyrážíme na cestu domu. Cestou přes Balatonfüzfo na Zirc. U silnice je vyhlídka na zříceninu Czesnek a kousek před Gyorem je v dáli vidět památka UNESCO klášter Pannonhalma. Pak už najíždíme na dálnici a přes Bratislavu, Brno se dostáváme na nejhorší dálnici v Evropě a míříme do Prahy.

Bosna a Hercegovina určitě stojí za návštěvu, asi je lepší více času věnovat přírodě, například národní park Sutjeska nebo hory v okolí Sarajeva. Bohužel kvůli hrozbě min se člověk nemůže vydat kamkoliv, ale vyznačené cesty jsou již vyčištěné a v dostupných českých průvodcích je několik popsaných pěkných tras. Celkově bych BaH přirovnal k Černé Hoře, v ní ale už pochopili přínos turismu. Je již dobře prezentovaná a je v ní i dostatek kvalitních turistických služeb. Myslím, že tak do deseti let dosáhne BaH turistické úrovně nynější ČH. Nyní si člověk v této zemi může užít minimum turistů, ochotné a vstřícné lidi a většinu bosenských zajímavostí a služby za minimální ceny.