Brazilie,Argentina,Paraguay

Jižní Amerika.

Plán odcestovat do Brazílie se zrodil na popud internetového serveru www.kralovna.cz,kte­rý nabízel letenky španělského přepravce Iberia na lince Mnichov-Madrid-Rio de Janeiro v balíčku za příjemných 10 500Kč.

Bohužel tohle vše je 14 dní před odletem do Asie a Austrálie a prakticky po celou dobu cestování jsem měl ,,zákaz" těšit se na jihoamerickou cestu.Návrat do Evropy byl totiž plánován na 12.3.2009,již však na 13.3.2009 byla koupena letenka do Irska s večerním návratem 15.3.2009 přímo do Mnichova,abych stihl již zmiňovaný ranní let Mnichov-Madrid.Stačila tedy jednodenní prodleva kdekoliv na cestách a tento letenkový domeček z karet by se sesypal.Zákaz těšit se ze mě opadá až 16.3.2009 ráno po uvelebení se v sedačce španělského Airbusu.V Mnichově se ke mně připojuje z plánované dvojice jen osvědčená spolucestovatelka Katka,která již byla členkou výpravy za polární kruh v roce 2007.Po dvou hodinách přistáváme v Madridu,pře­jíždíme na druhý terminál a po ideální návaznosti spoje (2 hod) již plachtíme plni očekáváni směr Brazílie.Podávaná večeře je výbor á,servis na vysoké úrovni a proto mým největším problémem zůstává totálně rozhozený biorytmus,který se ještě nestihl srovnat a už ho zase posouvám o 5 hodin.Tentokrát do zadu a s Austrálií je to dohromady už celkových 17 hodin.Večerní přistání se nám zrovna také 2× nehodí,nemáme totiž rezervováno žádné ubytování a noční orientace a hledání v ulicích Ria nevěští dobré zážitky.Letiště v Riu docela překvapuje,je neútulné,špina­vé…..prostě vůbec neodpovídá libozvučnému jménu tohoto města.Před letištěm odmítáme dotěrné taxikáře (za 60 Realu = 540Kč).Do centra na Copacabanu jedeme i přez varování ve spoustě článků na netu nočním městským busem (6R=54Kč).Pár hodin před odletem jsem náhodně na Hedvábné stezce našel odkaz na Čecha,který tu žije několik let.Bohužel už nebyl prostor pro komunikaci a v buse ho zkoušíme smskou.Odpověď je přesně taková jakou potřebujeme a Ondra nás za 10 minut na Copacabaně vyzvedne.Kousek od letiště projíždíme ulicemi,které přejmenováváme na ,,Minutová" nebude to totiž trvat déle než vás tady někdo v nejlepším případě okrade.Vystupujeme na Copě,Ondra tu ještě není a pohledy kolemjdoucích nás nutí psát druhou sms ,,kde jsi?".Varování nevypadat jako turista s našimi krosnami a batohy uprostřed chodníku jednoduše nejde.Uvědomujeme si jak jsme docela ovlivněni negativními recenzemi na Rio (hlavně v noci) a první den je pro nás nejhorší.Ondra se zjevuje po dalších 10ti minutách a s radostí přijímáme jeho nabídku ubytování v obrovském bytě přímo tady na Copacabáně (30m od pláže).Cena 40R=360Kč/os. je v téhle linii z říše snů,navíc kuchyně,výhled z balkonu přímo do jungle a hlavně absolutní časová volnost (žádné do 10 hod. vyklidit pokoj).On sám bydlí v jiném bytě,tento s námi sdílela budoucí česká malířka Irena,která je v Riu na stipku.Ondra má v Riu malou turistickou kancelář (všem zájemcům přikládám kontakt: kavanrio (at) hot­mail.com , tel./+55/2182078892 begin_of_the_skype_highlighting +55/2182078892 end_of_the_skype_highlighting ) zaměřenou hlavně na Evropany,čehož maximálně využíváme a dostáváme zaručeně čerstvé,reálné a nejlepší info z první ruky.Rio,ať je krásné jaké je,je však jen nas okrajový cíl a proto po vydatném spánku vedou naše první dopolední kroky na bus a hlavní autobusové nádraží (Rodovario).

Průjezd večerní ulice ,,Minutová“ se během dne mění na ,,Desetiminutová“ a Rio nám ukazuje svoji stinnou stránku.Rodovario je už totiž mimo centrum a všude leží na kartonech plno bezdomovců,někteří udržují malý oheň u svého místa.Před nádražím dochází na první křest ohněm,kdy ke mně přistupují dva hodně (opravdu hodně) špinaví bezdomovci,že mají hlad.To jim samozřejmě věřím hned na poprvé,ale zůstávám nekompromisní ne,ne,ne jsou moje odpovědi.Jsem vytrvalejší a proto ve smyslu,že hlad bude asi převlečená žízeň,směřují žádosti na moji dvoulitrovou Colu v ruce.Moje odpověď se mění na českou ,,tak to ani náhodou!!“.Jeden z nich však jako kdyby odpovědi rozuměl (spíš mému výrazu ve tváři) a sklání se k odpadkovému koši pro kelímek ještě víc špinavější než jsou oni.Kluci dostávají nášup a naše cesty se bez záblesku čepele nože rozcházejí.Ta naše vede k společnosti Kaiowa,kde kupujeme lístek (205R=1845Kč) na zítra ráno do 1500km vzdáleného města Foz de Iguasu,po Pantanalu náš druhý hlavní cíl.Odpoledne šmejdíme po městě,počasí nám nepřeje a den končíme procházkou po pláži Ipanema a Copacabana (celkem 7 km dlouhé).Při popíjení Caipirinhy si vlastně pořádně uvědomuji kde jsem a že moje nohy smáčí třetí oceán za poslední 4 měsíce a stojím na čtvrtém kontinentu během jednoho týdne. ,,Nikdy neříkej nikdy“ ale tohle se mi už nikdy nepoštěstí.

Ranní bus do Fozu odjíždí přesně v 8 hod. a extra pohodlné sedačky zpříjemňují tento 23 hodinový přejezd.Jede nás z Ria jen asi 10,takže máme každý k dispozici dvojsedačku.Před odjezdem vyplňujeme cestovní kartu (jméno,číslo pasu……),polovinu karty dostáváme zpět a na bagáž se nalepí číslo.Řidič zavazadlo vydá jen na základě této kopie.Nemůže se tedy stát,že by se vám batožina ztratila.V autobuse je toaleta a možnost si brát balenou vodu v jakémkoli množství.Jídlo během cesty je zajištěno dvěma zastávkami v luxusních jídelních restauracích řetězce Grál.Masa všech druhů,přílohy­,zelenina jsou volně k mání formou švédských stolů a cena se pohybuje kolem 3,5R=31Kč za 100g jakéhokoli pokrmu.U pokladny se jídlo zváží.Cesta utíká rychle,pozorujeme zajímavou okolní krajinu,města… Sao Paulo je neuvěřitelné rozlohou (11 000 000 obyvatel-stejně jako celá ČR) .Ráno přijíždíme do Fozu na hl. Rodovario, odkud se jiným busem označeným Centro LTT přesouváme na druhé nádraží.Lístek stojí 2,8R=25Kč, platíme osobě za řidičem, který nám uvolní turniket.Tento systém funguje po celé Brazílii.Ubyto­váváme se v pousadě (hostel) El Shaddai 300m od Central LTT (městské autobusové nádraží).Hostel je snadno k najití po naváděcích cedulích od autobusáku.Cena 30R=270Kč/osoba obsahuje snídani,pokoj s klimou,bazén,in­ternet.Již bez batohu a za absolutně slunného počasí odjíždíme na brazilskou stranu vodopádů.Před vchodem do NP,se nám snaží samozřejmě místní průvodci narvat do hlavy,že s nimi je to prostě lepší a výhodnější a že nejde stihnout brazilskou a argentinskou stranu za jeden den.A jde! A úplně v pohodě! A za třetinovou cenu!Brazilská strana otevírá v 9 hod.,vstupné je 23R=207Kč a hned za bránou na nás čeká autobus,který nás veze do místa kde začíná vyhlídková trasa s výhledy na vodopády Iguasu.Co se týče výšky, druhé největší na světě,ovšem v průtoku už nemají konkurenci,stejně jako v kráse.Asi kilometrová trasa nezabere déle jak dvě hodiny a vracíme se autobusem zpět ke vstupní bráně.Z hlediska focení je lepší volit pořadí ráno brazilská odpoledne argentinská strana,jelikož nemáme slunce proti sobě.Z NP se není třeba vracet až zpět do města Foz,ale stačí na třetí zastávce od vodopádů vystoupit a počkat na bus do Puerta de Iguasu.Bus poznáváme snadno,má za čelním sklem brazilskou a argentinskou vlajku.Po překročení hranice (vystupujeme na celnici pro razítko) přijíždíme na autobusák kde je na řadě poslední přestup na bus do argentinského NP.Tato varianta je asi o 30minut delší než taxíkem z brazilské strany,je však 5× levnější.Vstupné z argentinské strany je celkem mastné 60Arg.Pesos = 420Kč,ale netřeba litovat.Tato strana vodopádu je daleko krásnější než brazilská.Argentina zvolila na první úsek místo busu vláček a následná procházka dlouhá 3–4km nám nabízí pohledy přímo z hran vodopádů a na konci stezky přímo do nitra ohlušujícího ,,Ďáblova chřtánu“.Na cestě zpět potkáváme ve vláčku skupinu 26ti slovenských cestovatelů (s CK) jedoucí stejnou trasu jako my,jen opačně a bez návštěvy Pantanalu.Ještěže s Katkou sedíme ,protože na dotaz kolik stojí taková organizovaná cesta s CK,odpovídají,že 85 000Sk + 15 000Sk co utratí.Většinou otázku financí píši až závěrem,ale tady mi to nedá a porovnám asi neporovnatelné.Moje zpáteční letenka včetně tax a poplatků Mnichov-Rio 10 500Kč + 13 500Kč (busy,jídlo,u­bytování,4 dny v divočině s průvodcem, vstupy, suvenýry…..) = 24 000Kč. 7× levnější cigarety z Parguaye tentokrát dotují cestu 17ti 000Kč,takže konečná cena za tento jihoamerický výlet je 7 000Kč.Vím,že každý není stejný a jsou lidé kteří z mnoha důvodů nemohou cestovat jako já,ale tohle je opravdu moc kam až dokáží CK s cenou zajít.

Zpátky,ale do Brazílie.Večer ještě frčíme na hl.Rodovario koupit jízdenky od společnosti Helios (90R=810Kč) do 10hod. cesty vzdáleného Campo Grande – vstupní brány do Pantanalu.Druhý den ráno podnikáme půldenní výlet do Paraguaye,konkrétně do města Ciudad del Este.Paraguay je jedna z nejchudších jihoamerických zemí, což je poznat hned po přejezdu mostu Svobody,který tvoří hranici z Brazílií.Celé město se živý obchodem,při procházce ulicemi jsme pod neustálým obležením prodejců všeho možného.Počáteční ceny začínají na 10ti Dolarech a končí kolem 2 Dolarů.Přichází kritický okamžik,kdy na nás typický Paraguajec vytahuje nůž,ale po chvíli nám dochází,že ho chce prodat.Ve městě jsou i kamenné značkové obchody,poznáváme je podle typického znaku- u vstupních dveří stojí ochranka s brokovnicí.Toto město má zvláštní atmosféru,v jedné z restaurací (viz.fotogalerie) zkoušíme typické jídlo pro místní obyvatele.Jídlo tu přijde na 8Kč a je k němu potřeba přičíst částku 6 000Kč za očkování proti žloutence A,B.Odpoledne se vracíme zpět do hostelu pro batožinu a odjíždíme do již zmiňovaného Campo Grande.Po příjezdu na autobusové nádraží v Campo Grande se na nás vrhají naháněči společnosti organizujících několikadenní expedice do Pantanalu.Hned na tomto nádraží mají dvě společnosti své kanceláře a jako ekologicky smýšlející lidé,volíme společnost Ecological Expedition (www.ecologica­lexpeditions.com­.br nebo www.pantanaltrek­king.com). Čtyřdenní trek nás v těchto končinách přijde na 350R = 3 100Kč/osoba.Cena obsahuje nocleh v síti nebo v srubu ,,plnou penzi“ připravovanou dvěma Brazilkami na ohni,průvodce a přesuny.Následné výdaje jsou už jen za tekutiny (voda je zdarma).Společnost provozuje i hostel v Campo Grande a nabízí ještě v balíčku noc zdarma,toho jsme ale nevyužili,protože náš čas je omezen a volíme raději po skončení expedice noční bus zpátky do Ria.Společnost ochotně pomohla zarezervovat lístek na bus od společnosti Andorinha 200R=1 800Kč ještě před odjezdem do Pantanalu.V poledne konečně odjíždíme z Campo Grande a po pěti hodinách (500km) se ocitáme v pantanalské oblasti.Tato oblast je 2× větší jak ČR a zasahuje až za bolívijskou hranici.Místní řeky zaplavují v období dešťů tuto rovinatou oblast téměř na půl roku,aby druhou polovinu roku tyto močály pomalu vysychaly.Tento ekosystém je tak bohatý,že řeky jsou plné ryb,břehy- krokodýlů,souše- kapybar,jelenů­,dobytka…, vzduch -papoušků,ar,tukanů… vše v přirozeném prostředí.Stačí se prostě jen koukat.Individuální cestování po Pantanalu určitě nedoporučuji, je daleko bezpečnější svěřit se do rukou zkušeného průvodce. Do nitra Pantanalu vede už jen rozježděná bahnitá cesta a my přesedáme z Tranzitu na korbu náklaďáku ke dvěma domorodcům,kteří nás odváží asi 20km ke srubu u břehu řeky.Již za jízdy je možno vidět plno zvířat,ale absolutně šokováni jsme u naši řeky,kde se do dvou minut po našem příchodu hrnou na břeh čtyři velcí kajmani.První noc v houpací síti vedle této řeky je plna ,,očekávání“,kdy se mi do zadku houpajícího se půl metru nad zemí něco zakousne.Při každém šplouchnutí se procitám a po dvou útocích kajmanů na neznámé opeřence,kteří se za obrovského křiku marně snaží dostat z čelisti,nespím vůbec.Tvrdě usínám až nad ránem a u snídaně vypadám jako po těžkém flámu.Po snídani nás čeká první výlet-lov piraní.Následujeme Alexe (náš průvodce) cestou podél řeky a po 500m přichází jeho oblíbená chvilka.Přebrodit po prsa ve vodě tuto řeku.Vidíme jak ze břehu mizí dva kajmani ve vodě.Na druhém břehu se Alex otáčí s palcem nahoru ,,OK pojďte“.Tak to asi nepůjde,strach je veliký a ze skupiny dva Izraelci,dva Amíci,dva Češi na to nikdo nemá.Alex se s úsměvem vrací přes řeku zpět a ,,v čem je problém?“.Brodí potřetí a Katka ukazuje svoji sílu-jde první a vede tento mnohonárodnostní vláček,který uzavírám (stejně to vždycky odnese ten poslední).Chytání piraní je opravdová zábava.V řece jsou jich tisíce a stačí 2× plácnout s návnadou (kus masa) o hladinu,napočítat do tří a zaseknout.Zábava však rychle končí při vytahování háčku z tlamy piraně.Tyto ryby jsou silně agresivní,zuby jak žiletky,ale jejich největší zbraní je rychlost.Hrubým odhadem dokáží skousnout tak 5× za sekundu.Ulovené piraně v táboře vykucháme a Brazilky se postarají o náš dnešní oběd (chutnají výborně).V táboře byl taky spatřen jedovatý had,tak to nás uklidnilo a přestal jsem chodit bosky.Odpoledne se ještě vydáváme na túru do pralesa,k vidění jsou kapybary,opice­,tarantule…ta­ké několik kosterních pozůstatků krav,které pravděpodobně podlehly hadímu jedu.Bohužel jednoho z největších-anakondu jsme neviděli.Velká únava a spánkový deficit z minulé noci působí jako Rohypnol a tentokrát spím tvrdě celou noc (ráno zlobí jen komáři).Ranní sprcha úspěšně zklidňuje celkem slušná jelita po bodancích a hlavou se mi honí myšlenky na smrtelnou horečku Dengue.Po snídani hurá znovu na řeku, tentokrát na motorové pramici,údajně nejzajímavější výlet v Pantanalu.Půl­denní plavba je v reálu opravdu nej….Zlatým hřebem jsou skokanské dovednosti krokodýlů (viz fotogalerie) hned vedle loďky a závěrečné silně adrenalinové koupání v téže řece.Zbývající dny jsou vyplněny ještě noční projížďkou,také fajn je projížďka místní přírodou na koních.Volného času je dostatek a každý si tu najde co potřebuje-muzika,kniha,o­palování a nebo pozorování a dráždění kajmanů klackem v řece.Čtyři dny utekly jako voda a docela smutně opouštíme tohle nádherně divoké místo,které absolutně splnilo moje představy.Zbývá nám už jen přesunout se zpět do 1 700km vzdáleného Ria a dokončit jihoamerickou pouť v tomto městě.Ubytováváme se opět v Ondrově bytě na Copacabaně a večer vyrážíme na obhlídku a koupit něco na večeři.Ceny potravin a jídla jsou velice příjemné a prakticky nám nedovolí připravovat v kuchyni nic jiného než hovězí steaky a zeleninový salát.Chléb používáme jen na otření rukou.Večerní Rio není vůbec tak nebezpečné jak se všude píše a z centra je skoro nemožné náhodně vstoupit do rizikových čtvrtí.Po Copě večer proudí davy turistů a sportujících Brazilců,úplně v klidu si tady můžeme sednout a dát si skleničku Caipirinhy.Po­hyboval jsem se všude po městě se zrcadlovkou,kterou do kapsy prostě nestrčíte a vše bez problému.Rio je bezpečné město jako každá jiná evropská metropole,výjimkou jsou obrovské okrajové čtvrtě.Ráno odjíždíme busem na jeden z největších symbolů Ria- Cukrovou homoli.Vstupné na lanovku směřující k 390m vysokému vrcholu je 44R=400Kč a výhled na Rio je odsud přímo ukázkový.Máme téměř azurovou oblohu,takže maximální spokojenost a mažeme na Corcovado.

Pod Cukrovou homolí je plno turistických naháněčů,kteří opět přesvědčivě nabízí přesun a vstup k soše Krista (Corcovado) za bezkonkurenční cenu.Je to pořád stejná píseň, jsme již imunní a přesouváme se busem za 2,2R=20Kč k nástupní stanici Corcovado.Pozemní lanová dráha vystavěná již v roce 1884 nás veze přes prales k 30m vysoké soše Krista za 36R=330Kč.Na zastávce uprostřed cesty překvapivě nastupují všichni turisté co jeli pod záštitou naháněčů,platí samozřejmě jízdenku jako my.Na 704m vysoký vrchol se dá dostat pouze touto lanovou dráhou,ničím jiným a s nikým jiným.Výhled od Krista je ještě krásnější než z Cukrové homole,ale hlavně tohle místo má obrovskou sílu a charisma.Socha společně s karnevalem prostě neodmyslitelně patří k Riu stejně jako Sydney a Opera House,nebo Paříž a Eiffelovka.Pod 28m širokým rozpětím rukou Krista je o 10st.C méně než dole ve městě.Existuje ještě třetí pohled na tohle nezvykle zajímavě položené město mezi horami a mořem a to z ptačí perspektivy v tandemu na rogalu.Informačních letáků je spousta už u Cukrové homole,ceny se pohybují kolem 200R=1 800Kč.O jak silný zážitek se jedná si uvědomujeme až nahoře.Křídla se ladně vznášejí jen pomocí termických proudů a absolutně splývají s okolním ptactvem (jen velikostí nikoli).Prohlídku Ria uzavíráme v čtvrti Lapa,kde sedáme do žluté historické tramvaje (0,6R=5Kč),která projíždí kolem katedrály přes akvadukt (ten působí,že se každou chvíli zhroutí) až do zapadlých uliček této typicky portugalské koloniální čtvrti.Linka je jen jedna,takže pokud člověk nevystoupí vrátí se zpět ke katedrále.Pokud je tramvaj plná lidé stojí na nástupní desce tramvaje stejně jako v Praze za první republiky.Závěr dne patří Copacabaně,koupání je spíš taková ,,povinnost“ (rajské ostrovy v Indickém oceánu mě do smrti rozmazlily).Teplota vody je taky spíš pro teplokrevníky­.Jelikož jsme se po Riu pohybovali busem (metro bude asi jednodušší) volíme i cestu na letiště taktéž busem.Přímo jedoucích na letiště je však minimum.Naše volba jet na hl.autobusák a tam přestoupit na letištní linku se však ukázala jako časově nereálná.Dopravní špička nás uzamyká v centru,kde stojíme uprostřed velké křižovatky v totálním dopravním kolapsu.Semafory fungují,ale nikdo se nepohne ani o centimetr.Vys­tupujeme po 10i minutách ze stojícího busu a obtěžkáni krosnami se stěží prodíráme změtí troubících aut.Jediná naděje je taxi,nebo tu zůstat.Máme štěstí,taxikář je víc jak pilot F1 a na dotaz zda fandí Masovi,nebo Baricelovi (brazilští piloti F1) odpovídá,že jsou to sračky a že uznává jedině Schumachera.Nikdy jsem se v taxíku tak nezasmál.Autobusák míjíme rychlostí 95km/h,za celou dobu nebyl použit blinkr (změna směru se signalizuje prudkým trhnutím volantu na stranu kam máte namířeno).Pokud není křižovatka vybavena semafory,přednost v jízdě se nedává nikdy a nikomu.Situací, kdybych mezi nás a ostatní okolní auta nestrčil ani prst jsem nedokázal spočítat.Taxametr ukazuje 33R=300Kč,taxikář dostává však od nás 60R=540Kč – za excelentní výkon.Za 40minut odlétáme zpět do Evropy.

Fotogalerie