Brdy – výlety v jižní části - 1. den - Hutě pod Třemšínem – skála Čertovo vřeteno – tvrziště Hengst na vrcholu Kobylí hlava – Třemšín – zámek Roželov – Hutě pod Třemšínem

Konečně se koronavirová opatření zmírňují, je povoleno cestovat a dokonce i vytvářet menší skupinky. Jen hotely a restaurace jsou ještě zavřené. To nám nevadí, nám stačí, že už snad budeme moct spát v autě. Na následující prodloužený víkend slibují částečné oteplení. I když se předpověď každý den mění, jsme rozhodnuti vyjet z Plzně aspoň na pár dnů někam do přírody.

Původně jsme chtěli jet směr Nepomuk, ale nakonec to měníme. Ozvali se naši kamarádi, že bychom už zase mohli vyrazit na nějaký společný výlet – nejlépe do Brd, navrhují trasu z Hořehled přes vyhlídku Nad Maráskem do Míšova. Okamžitě hledáme zajímavosti v této oblasti Brd. Je nám vlastně jedno, kam pojedeme. Zrovna tuhle jižní část Brd téměř prochozenou nemáme. Určitě tu nějaké výlety naplánujeme.
Hlavně se oba těšíme. Trochu nám kazí radost, když upřesňují předpověď – už v neděli začne pršet, v pondělí se silně ochladí, od 400 metrů bude sněžit a začne mrznout. Doufáme, že jim předpověď nevyjde, ale raději přibalujeme teplé oblečení. Balíme dle plánu na víc jak týden pro případ, že jim předpověď nevyjde. Vracet se proto, že nemáme co jíst, příp. co na sebe, to by byla otrava. Kromě chlazeného jídla jsme potřebné věci dali do auta už večer, ať se ráno zdržujeme co nejméně.

Ráno se nám na naše poměry podařilo docela brzy vstát. Věci z lednice byly do thermotašky přestěhovány rychle a okolo 10. jsme už odjížděli. Od té doby, co z domova odcházím s rouškou, zapomínám na brýle na dálku. Bez nich úplně slepá nejsem, občas chodím i bez nich, takže to zpravidla nezjistím hned. Dnes jsem to však zvládla zjistit rychle. Ještě jsme nedojeli na první roh ulice - dokonce se tam nechalo zaparkovat. Ota se nerad vrací, že to přináší smůlu. Tentokrát to kupodivu nekomentoval.

Dnes jsme se rozhodli vyrazit na Třemšín, a to z Hutě pod Třemšínem. Je to původně malá vesnička, která je v současné době částí města Rožmitál pod Třemšínem. Chtěli jsme jet přes Nezvěstice a Spálené Poříčí. Na odbočce do Nezvěstic dělali nový povrch silnice, je objížďka. Vůbec se nenamáhali dát šipku, kudy se můžeme na trasu vrátit. Když jsme minuli neoznačenou odbočku ve Chválenicích, usoudili, že dělají velký kus silnice najednou. Když šipka nebyla ani směr Blovice, bylo nám jasné, že už nebude nikde. Odbočili jsme a udělali dobře. To už jsme bez problémů dojeli přes Spálené Poříčí do Věšína, kde jsme odbočovali do Hutí pod Třemšínem. Odbočku jsme samozřejmě zase přejeli – nebyla totiž vůbec označena. Máme prostě dneska smůlu. Naštěstí máme podrobnou mapu, omyl zjišťujeme brzičko. Jedeme po úzké silnici s rychlostí omezenou na 30 km/hod. Dvě auta se tam vyhnou jen stěží. My jsme naštěstí žádné auto nepotkali.
Hned na okraji  obce je poměrně větší parkoviště. Nic dalšího nehledáme, asi bychom sotva něco jiného našli. V 11 hodin vyrážíme. Kupodivu mám vše vč. turistických hůlek, nemusím se vracet. Počasí je krásné, je teplíčko, svítí sluníčko. Jdeme na lehko, přesto raději do batůžku dávám větrovku.

I když na Třemšín vede z obce červeně značená přímá cesta, my jdeme oklikou. Láká nás skála Čertovo vřeteno. Tam značka nevede žádná. Nevadí. Z parkoviště jdeme po červené, u autobusové zastávky v obci odbočujeme na zelenou směr Teslíny. Došli jsme až k rekreačnímu středisku Duha, které slouží snad i jako kemp. Zdá se, že všechno připravují k provozu. Tady zelená značka odbočuje vpravo, my pokračujeme po neznačené asfaltce mírně vlevo.

Skaliska Čertovo vřeteno jsou pečlivě ukrytá v lese. Podle pověsti se zde objevuje sám ďábel, který tady s oblibou rejdí. Snad proto jsou tak pěkně ukryté. Kdo o nich neví, sotva by si všiml. Nejdřív vidíme vlevo odbočující úzkou lesní pěšinku, pak i ta skaliska, spíš je tušíme, než pořádně vidíme. Vracíme se a jdeme to prozkoumat. Je to menší rozeklaný skalní hřeben, který se nechá obejít. Asi by se nechalo na něj i vylézt, ale výhledy by žádné nebyly.

Po neznačené asfaltce pokračujeme až k rozcestí Roubenka. Vpravo jen kousek před malou chatkou je pramen U Roubenky. Je pitný a dokonce má hodně vody. Na současné poměry, kdy panuje abnormální sucho, je to překvapivé. U lovecké chaty je příjemné posezení, dáváme svačinku, ať to máme lehčí. Však už je poledne dávno pryč.

Pokračujeme vlevo po žluté značce k tvrzišti Hengst na kopci Kobylí hlava (757 m). Oválný pahorek lemovaný příkopem a valem připomíná místo, kde stával středověký hrádek. Jeho stáří, historie i funkce jsou nejasné. Bližší údaje zde chybí. Snad tu byla strážní tvrz, která od severu chránila příjezd na hrad na Třemšíně. Jsou to však domněnky, možná i podpořené pověstí, podle které byly tyto dvě stavby spojené tajnou chodbou. Další prý úniková chodba končila kdesi pod Čertovým vřetenem. Dnes je z kopečka docela pěkný rozhled.

Na vrch Třemšín (827 m), kde býval hrad a rozhledna to máme zhruba 2,5 km, samozřejmě převážně do kopce. Najednou je před námi suťové pole. Cesta vede přes něj. Jde se tudy špatně, ale myslím, že líp se stoupá, než by se klesalo. Před námi vidíme vrchol, není o moc výš. Jenže nejdřív se musí klesnout, abychom si ten výstup na nejvyšší vrch jižních Brd pořádně užili.

Výhledy jdou opět docela daleké, místo na hrad tu skutečně bylo ideální. V 10. století zde stála dvě opevněná hradiště. Kolem r. 1200 tu byl založen gotický hrad. R. 1424 hrad dobyli husité a vyplenili ho. Ještě v letech 1436–1446 byl obydlen, pak se majitelé přestěhovali na své sídlo v Rožmitále a hrad pustl. Kolem r. 1800 byly upraveny cesty na vrchol, byly zde vybudovány kamenné valy. Původní stav hradiště byla tak zcela zničen. Dnes je tu vidět jen hluboký příkop. Ani rozhledna tu už nestojí. Má se však letos začít konečně stavět.
Přecházíme široký vrchol, je tady přístřešek, o kousek dál i kaplička Proměnění Pána Krista. Postavil ji zdejší lesmistr r. 1771 údajně nad zasypanou studnou. Až sem sahalo opevnění hradu. Dnes je tady je rozcestí. Na kopec se nechá jit ze čtyř stran, proto je tu trošku rušněji. Vede sem zelená, žlutá, červená i modrá značka. Přímá cesta k autu je po červené, ale jsou to jen 4 km, to bychom tam byli moc brzy.

Scházíme po zelené na rozcestí Třemšín kaple, jen o kousek dál vlevo míjíme Třemšínskou kamennou studnu, která byla r. 2015 zastřešena a pomocí rumpálu snad lze vytáhnout vodu. Není však pitná.

Pokračujeme po modré okolo Tří křížů (jaké neštěstí se tu kdy stalo se asi nedozvíme) přes rozcestí Pod Třemšínem – sever na rozcestí Pod Třemšínem - jih a po červené k zámku Roželov, který je těsně za hranicí Brd, severně od obce Mýta. Ani tady se informace o zámečku nedozvíme. Naštěstí na internetu se nechá leccos najít. Byl postaven r. 1852 jako fořtovna. R. 1905 byla přistavěna kaple. V letech 1899 - 1916 sloužil pražskému arcibiskupství jako letní sídlo arcibiskupa. Právě tudy r. 1945 procházela demarkační linie, která oddělovala oblasti osvobozené Rudou armádou a Američany. V 50. letech sem komunisté ukryli nepohodlné katolíky, dokonce tady byl držen i pražský arcibiskup Josef Beran. Později tu bylo rekreační středisko, byly tu postaveny chatky a koupaliště. Dnes je zámek pro veřejnost uzavřen. Vše zde vlastní Arcibiskupství pražské. V přilehlém anglickém parku jsou vzrostlé stromy (douglasky, vejmutovky, jedle, duby a další) a rybníček.

Až sem jsme z Třemšína klesali. K autu to máme ještě 6,5 km, samozřejmě přes kopec. Nejdeme sice přímo přes nejvyšší bod, ale stačí to. Obáváme se, zda jsme to nepřehnali. V jakém stavu dojdeme?

Kousek se vracíme po červené, odbočujeme po neznačené cestě vpravo. Když už si myslíme, že jsme na vrcholu, že cesta dál už moc nestoupá, odbočujeme po zelené vlevo – samozřejmě po čase do ještě prudšího kopce. Část cesty vede po bývalé hradní cestě, v nejprudší části jsou serpentiny a původní kamenné patníky. Zelená trasa vede přímo vzhůru až na rozc. Třemšínská bouda. Zdejší kamenná bouda pochází z pol. 19. století. Původně to měla být pravděpodobně kaple, později byl vestavěn komín a bouda byla upravena na útulnu. Při opravě r. 2007 bylo obnoveno okno v průčelí. Konečně je tu nějaký popisek.

Vlevo po červené je to 0,5 km do prudkého kopce na Třemšín, my jdeme konečně z kopce vpravo. Nevím, zda nebylo příjemnější jít do toho kopce. Kolena už docela trpí. Těsně před rozcestím Kobylí hlava je stejnojmenná studánka, údajně s pitnou vodou, ale dnes to moc pitně nevypadá. Všude je vidět pyl.
Je stále krásně teplíčko, jsme spokojení, ale nebudu tvrdit, že nejsme utahaní. V nohou máme skoro 18 km, i když jsme vystoupali jen 445 metrů. Ale došli jsme skoro docela v pohodě.

Teď už nám zbývá jen přejet někam, kde bychom si mohli udělat večeři a také přespat. Zítra si chceme mimo jiné projít nedalekou NS U Drtiče – Bílá skála. Nevracíme se po ranní příjezdové komunikaci - přejíždíme přes obec Voltuš, na okraji Rožmitálu odbočujeme vpravo. Na mapě je nějaký velký areál, snad původně vojenský. U něho silnice končí a začíná NS. Snad tam bude parkoviště.
Máme štěstí – pro nás je to místo úplně ideální. Jsme na kraji lesa, daleko od civilizace. Máme tady i stolek s lavičkou. Víc nepotřebujeme. Otevřeli jsme si pivo, po takovém výšlapu si ho zasloužíme. Pěkně vydrželo chlazené. Chvilku jsme poseděli a nabrali sílu k večerní práci. Než Ota oškrabal brambory, já jsem uklidila věci v autě, ustlala, přendala věci do skříně, prostě udělala vše potřebné, co je třeba při zahájení spací sezony. Doma to vždy našoupeme do auta a odjedeme. Sousedí nemusí vědět, že budeme pryč.

K večeři jsme si dali k bramborům jelita, dopili pivo a bylo nám fajn. Jak zapadalo sluníčko, ochlazovalo se, ale to jsme už šli spát.

Brdy – výlety v jižní části - 1. den - Hutě pod Třemšínem – skála Čertovo vřeteno – tvrziště Hengst na vrcholu Kobylí hlava – Třemšín – zámek Roželov – Hutě pod Třemšínem na mapě