Brdy – výlety v jižní části - 3. den - Planiny – Nad Maráskem – Míšov – Planiny

Vždycky jsem tvrdila, že v autě spím lépe než doma. Dnešní noc byla výjimka, která snad potvrzuje pravidlo. Spala jsem hrozně. Horko ani nebylo, ale asi se měnil tlak, v noci občas sprchlo, zvedl se vichr. Ráno bylo už zase hezky, slunečno a bezvětří. Takže neustálé změny.

V osm jsem vstala jak praštěná a to jsem byla vzhůru dřív, než zazvonil budík. Ale nakonec jsem to nějak rozhýbala a těšila se na kamarády, se kterými jsme se od února neviděli.

Od autobusu z Hořehled přišli před desátou a společně jsme po zelené vyrazili na rozcestí Křtí, odkud jsme po žluté došly na vrchol Nad Maráskem (801 m). Z rozcestí U Dívčí studánky to bylo pěkně do kopce. Cestou nás však odměňovaly pohledy zpátečním směrem, kdy byla vidět Radyně i Plzeň.

Proč se vrchol jmenuje Nad Maráskem, když Marásek nikde není, to jsem bohužel nezjistila. Určitý náznak jsem našla v článku o Brdech – snad zde bývaly mokřiny – marast.

Na vrcholových skaliskách jsme trochu vydechli, i když výhledy zde moc velké nebyly. Okolní stromy skaliska většinou přesahují. Je tu však popsané panoráma, aby každý návštěvník věděl, co nevidí. Fungující teploměr ukazoval 18 stupňů. Na sluníčku však bylo horko a dusno stejně jako včera.

Červená vedla přímo do Míšova. Vlasta, který zde má chalupu a je tudíž téměř místní, zvolil cestu o kilometr delší, ale o trochu mírnější. Po červené na opačnou stranu, u vysílače Na Burku (první křižovatka cest) jsme po neznačené cestě odbočili vlevo a po cyklostezce opět vlevo. Na rozcestí Pod Burkem jsme se napojili na červenou, vedoucí ze skal přímo do Míšova.
Obec Míšov leží na hlavní silnici ze Spáleného Poříčí do Rožmitálu pod Třemšínem, jen kousek od vojenského újezdu Brdy, které se rozkládalo jen pár kilometrů za posledními domy obce.  Ve 2. pol. 60. let 20. století bylo nedaleko vybudováno přísně tajné zařízení, kde měl být sklad jaderné munice a sovětská posádka. Po měnové odluce r. 1993 zde byly uskladněny bankovky a mince, které se stahovaly z oběhu. Dokonce zde byly přechodně uloženy ostatky 4400 vojáků německého wehrmachtu, kteří padli na našem území. Od r. 2013 je v bunkru Atommuzeum, jediný zpřístupněný sklad jaderné munice. Do podvědomí lidí se obec nejvíc dostala v letech 2006 - 2009, kdy se jednalo o projektu na stavbu amerického radaru, který měl být součástí americké protiraketové základny v Evropě. Měl stát jen 3 km od obce a místní se tomu samozřejmě bránili. Od svého záměru naštěstí r. 2009 Spojené státy americké ustoupili.
V Míšově je vyhlášené občerstvení, které má otevřeno i v zimě, to jsou uvnitř kamna a krásné teplíčko. Vždycky je možnost i venkovního posezení. Bar je oblíbený v zimě mezi běžkaři, v létě mezi cyklisty i pěšími. Točí tu Prazdroj, Gambrinus a vynikající dvanáctku Herolda. Nikdy tu nevaří, ale nabízí různé druhy klobás, grilované maso, naložený Hermelín, romadůr, ….

Když jsme v pátek v 11 okolo projížděli, bylo tu pár lidí. Včera večer cca v 17 hodin bylo narváno. Parkoviště plné aut i kol a mraky lidí. Jak se mohly udržovat dvoumetrové odstupy, to nevím. Dnes jsme dorazili po 13. hodině, takže bylo docela volno. Ani frontu na pivo a jídlo jsme nestáli. Ještě chlapi nedopili první pivo, začalo poprchávat a ochladilo se. Přesto stačili zatuplovat a dát klobásu. Byla však čím dál větší zima. Parta vyhlásila ústup do Vlastovo chalupy do 3 km vzdáleného Číčova. Čekat tu v dešti a zimě dvě hodiny na autobus nechtěli.

My jsme se s nimi rozloučili a vyrazili po zelené na opačnou stranu. K autu jsme to měli 4 km z větší části po rovině. Cesta je to pohodlná, aspoň polovina lesem, už jsme si ji jednou prošli, když jsme z Míšova šli do Spáleného Poříčí. Naštěstí po asi 15 minutách přestalo téměř pršet a k autu jsme došli téměř za sluníčka.
Jen já myslela, že cestou usnu. Nevím jestli mne jedno pivo porazilo, ale spíš na mne dolehla krize dnešní noci. Trasa dlouhá 14 km s převýšením 290 metrů nebyla zase tak náročná. Na zahřátí jsme si uvařili grog, já se přesvědčila a pustila se do těstovin s omáčkou, kterou jsem měla s sebou zavařenou. Takže rychlovka. Ještě jsem to zapila trochou piva, vyndala si první letošní klíště a šla spát. Vůbec mi nevadilo, že je ještě světlo. Doufám, že se do zítřka vzpamatuju.