Brémy: město zvířátek z pohádky bratří Grimmů
Bylo, nebylo. Osel, pes, kočka a kohout utekli od svých pánů a vydali se za lepším životem do Brém, kde se chtěli stát muzikanty. Po cestě však v lese narazili na chalupu, kterou obývali loupežníci. Zvířátka loupežníky vyhnala a v chalupě se usadila na trvalo. Do Brém tak „Brémští muzikanti“ z pohádky bratří Grimmů nikdy nedorazili. Přesto jsou tato čtyři zvířátka symbolem města a potkat je můžeme hned na několika místech.
Německé přístavní město Brémy, které je společně s šedesát kilometrů vzdáleným přístavem Bremerhaven zároveň jednou z německých spolkových zemí, leží na řece Weseře v Dolním Sasku. Od roku 1975 jsou Brémy součástí tzv. „Německé pohádkové stezky“, která spojuje místa, kde se odehrávaly legendy a pohádky. Šest set kilometrů dlouhá stezka vede od Hanau - rodného města bratří Grimmů, přes kraj Červené Karkulky Alsfelder až do Brém. Než se vydáme na procházku starým městem, měli bychom se v krátkosti seznámit s jeho historií.
Na skok do historie
Důležitou roli v rozvoji Brém je řeka Wesera, kolem níž začalo v období od 1. do 8. století n.l. vznikat první sídliště. V roce 787 povýšil Karel Veliký město na biskupství, o šedesát let později se stalo arcibiskupstvím. V druhé polovině 11. století, za vlády arcibiskupa Adalberta Brémského, zažily Brémy první rozkvět. Další rozkvět začal roku 1260, kdy se Brémy staly součástí hansy. Díky říční Dopravě město bohatlo. V 18. století se Brémy staly svobodným městem a začaly vypravovat kupecké lodě až do USA. Problém ale na sebe nenechal dlouho čekat. Wesera se rychle zanášela pískem a postupem času bylo její dno tak mělké, že byli měšťané nuceni vymyslet náhradní variantu. O několik desítek kilometrů dál po proudu začali budovat nový přístav. Koncem 19. století se tak veškerý lodní dálkový obchod přesunul do Bremerhavenu, který byl součástí Brém až do roku 1937.
Na počátku 19. století bylo přebudováno dosavadní Městské opevnění na dnešní val naplněný vodou. Kolem Roku 1811 byly Brémy na tři roky připojeny Napoleonem k Francii. Za druhé světové války byly Brémy i přístav Bremerhaven těžce poškozeny. Po válce byla obě města obsazena americkými vojsky. Od roku 1949 jsou Brémy jednou ze spolkových zemí federativního západního Německa.
Dnes jsou Brémy moderním průmyslovým a univerzitním městem s pěkným historickým centrem. Staré město odděluje od ostatních modernějších čtvrtí jednak řeka Wesera a jednak vodní příkop ve tvaru hvězdy ukrytý v zeleni parku. Zde je také ukrytý jediný dochovaný větrný mlýn z počátku 19. století (původně jich tu bylo sedm), sloužící jako kavárna. Pečlivě upravený park s květinovými záhony je skvělým místem pro odpolední piknik i ranní jogging. My se ale nyní vydáme na procházku ulicemi starého města.
Markt
Centrem dění ve starém městě je Markt – velké náměstí s nádhernými kupeckými domy a desetimetrovou sochou Rolanda, který je společně s Brémskými muzikanty symbolem města. Od větrného mlýna dojdeme na Markt ulicí Sögestraße, která se napojuje na silnici Am Wall vedoucí podél parku.
Prvního Rolanda, který byl ze dřeva, spálili v roce 1366 arcibiskupovi vojáci. V roce 1404 dostalo město Rolanda nového, tentokrát kamenného. V 19. století si sochu chtěl odvézt do Louvru Napoleon, ale Brémané jej přesvědčili o její nízké umělecké hodnotě a Roland zůstal ve městě. Socha byla mnohokrát restaurována. V roce 1939 dostala novou hlavu. Ta stará je uložena v muzeu Focke. Uvnitř sochy byla na konci 80. let nalezena kazeta s nacistickou propagandou, která do ní byla při renovaci vložena.
Legenda praví, že dokud bude socha Rolanda stát a bdít nad městem, zůstanou Brémy svobodné a samostatné. Z tohoto důvodu je prý pro jistotu ukryt ve sklepení Radnice druhý Roland, který by mohl rychle nahradit originál.
Rolandovy oči hlídají vchod do novorománského dómu St.Petri v severovýchodním rohu náměstí, který je nepřehlédnutelnou dominantou Marktu. Dvě vysoké věže sahají do výšky 99 metrů. Pro milovníky výšek je přístupná jižní věž. Ta severní se otevírá jen při významných svátcích. Odpočinout si můžeme v malé, udržované zahrádce, která se ukrývá za branou v levé části areálu dómu.
Po Rolandově levé ruce vyčnívá jakoby do náměstí cihlová budova gotické městské Radnice s renesanční fasádou postavená na počátku 15. století. Kromě nádherných reprezentativních prostor a již zmíněné kopie Rolanda ukrývají radniční zdi i nejstarší vinný sklípek v Německu. Zde je uloženo více než šest set druhů vína.
Radnice a Roland byli v roce 2004 zapsáni na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Severozápadní stěna Radnice je jedním z míst, kde lez potkat Brémské muzikanty. Od roku 1953 tu totiž stojí jejich dvoumetrová bronzová socha. Oslíkovy přední nohy a čumák se zlatě lesknou od toho, jak je mnozí návštěvníci hladí ve víře, že se jim splní tajná přání.
Naproti Radnice stojí další významná budova – renesanční kupecký dům Schütting z první poloviny 16. století - dřívější sídlo gildy, dnes sídlo obchodní komory. Na portálu nad vchodem do Schüttingu si můžeme přečíst nápis v dolnoněmeckém dialektu, který je mottem brémských obchodníků: buten und binnen – wagen un winnen (venku a vevnitř – vážit a získat).
Böttcherstraße a nábřeží Wesery
Na východní straně Schüttingu začíná úzká ulička Böttcherstraße, která je považovaná za umělecký skvost. Cihlové domy s arkádami, postavené mezi lety 1922 až 1931, ukrývají za svými zdmi muzea, výstavní síně, restaurace a obchůdky s nejrůznějším zbožím. Nad vchodem do druhé části Böttcherstraße nemůžeme přehlédnout pozlacenou plastiku světlonoše s mečem.
Ve středověku byla Böttcherstraße sídlem výrobců sudů, řezbářů a bednářů, po nichž získala Böttcherstraße jméno. Mezi štíty dvou domů byla umístěna zvonkohra, která se rozezní vždy ve dvanáct, patnáct a osmnáct hodin. Na protější straně potkáme pod arkádou další verzi zvířecích muzikantů. Tentokrát v plyšové podobě.
Sto metrů dlouhá ulička nás zavede až na široké nábřeží řeky Wesery. Odpočinout si můžeme buď na jedné ze zahrádek kaváren, nebo pod větvemi stromů na schodech nábřeží. U břehů tu kotví minimálně jedna historická loď.
Schnoor
Po nábřežní promenádě se vydáme směrem na jihovýchod, až k mostu Wilhelm-Keiser-Brücke. Zde odbočíme doleva na poměrně rušnou ulici Balgebrückstraße vedoucí zpět do starého města. Po pravé straně stojí malý obchůdek se suvenýry Brémských muzikantů, který je vstupní branou do oblíbené čtvrti Schnoor. Sestupujeme po schodech vedoucích kamsi dolů za obchod. S každým schodem tichne ruch ulice a ubývá světla. Ocitáme se na malém náměstíčku před cihlovým kostelem Johanniskirche ze 14. století. Šipka nás navede do malebné uličky, která dala této čtvrti jméno. Schnoor je nejstarší obytnou a uměleckou čtvrtí Brém s domky (mnohdy připomínající jihočeský venkov) z 15. až 18. století a starými hospůdkami. Historické domy s vývěsními štíty dnes hostí muzea, galerie, obchůdky s uměleckými předměty a restaurace. Uzoučké uličky mezi domky na ulici Schnoor ukrývají nádherná zákoutí. Doslova zabijákem času (a peněz) je obchůdek s různobarevnými korálky a dřevěnými a kovovými ozdobami, kde můžeme si sami vyrobit náušnice, náramek, či náhrdelník. Ve stylových hospůdkách můžeme posedět u piva a objednat si některou z brémských specialit.
Brémské kulinářské speciality
Jednou z nejznámějších brémských specialit je „Braunkohl und Pinkel“ – kapusta se špekem a klobásou.
Až do středověku sahá tradice pečení sladkého kynutého pečiva „Klaben“. Klaben se připravuje začátkem prosince a dělá se jej takové množství, aby vydrželo až do Velikonoc. Součástí těsta jsou i rozinky, mandle, strouhaná citrónová kůra, či rum.
Dalším oblíbeným pečivem je zavinutý koláč „Wickelkuchen“. Koláč je plněný mandlemi, rozinkami, marcipánem, makem, či ořechy.
V lékárnách, drogeriích a některých čajovnách lze zakoupit tzv. „Babbeler“ – mentolovou, nebo peprmintovou sladkou tyčinku, která je vyráběná od roku 1883 v malé manufaktuře v Brémách a prý je prvním lízátkem proti kašli na světě.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Německo
Půjčovna aut